Západ, b i -month ly for Czechs and Slovaks, publ ished by the Collegium Bohemicum in Canada Second Class Mai l Registrat ion Number 4890 ISSN 0226-3068

Vydává: Co l leg ium Bohemicum jako dvoumésíčník Redakční rada: Eva Límanová, Stanislav Reiniš, Josef Skvorecký, Mi loš Šuchma, Václav Táborský, Jan Uhde, Ota Ulč

Redaktor: Mi loš š u c h m a Administrátorká: Mi lada Reinišová Grafická úprava: Věra Držmíšková, Ct i rad Smolík Sazba: Prague Typeset t ing, Inc. Tiskne: Prague Typeset t ing, Inc.

Adresa redakce: Západ, Box 9021, Termina l P.O., Ot tawa, Ont., Canada, K1G 3T8 Články nemusí vy jadřovat názory redakce Nevyžádané rukopisy se nevracejí Redakce si vyhražuje právo na zkrácení a úpravu příspěvků Redakční uzávěrka vždy 1. února, dubna, června, srpna, ří jna a prosince

Adresa administrace: Západ, Box 322, Water loo, Ont. , Canada, N2J 4A4 Předplatné, příspěvky na t iskový fond, inzerci a změny adres zasílejte na adresu admin is t race

Předplatné 1 rok: 2 roky: Can: $18.00 Kanada Can: $33.00

US: $18.00 USA US: $33.00 US: $21.00 ostatní země (letecky) US: $39.00

nebo ekvivalent v cizí měně

Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma Cena jednotlivého čísla $3.25.

Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním šekem V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodni poštovní poukázkou (patrně nejvýhodnější pro evropské předplatitele)

Předplatné v Evropě lze poukázat na poštovní účet číslo 98601-202 u poštovního šekového úřadu 2000 Hamburg, BRD. Bankovní směrové číslo 200 100 20 Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovní konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber St. N., Waterloo, Ont., Canada, N2J 4H5 (TSA No. 5037-246)

Srpen 1986 Číslo 4.

Obsah Svět

Black Ribbon Day 1

Expo 86 (Václav Táborský) 1

Churavý americký antikomunismus (Ota Ulč) 5

Interview Rozhovor s Jaroslavem Javorským 9

Umění

O Babičce v navlhlém listí 11

Film

Provedení vyvezení (Petr Topol) 15

Hudba

Karel Vlach odešel... (Jiří Traxler) 18

Rozhlas Anténa proti rušičkám 19 Svědectví Zpráva o perzekuci čs. intelektuálů (Ján Mlynárik) 21

Poslední pozdravy Oldřicha Tomka (Vladimír Kříž) 23

Fórum K čemu a pro koho? (Vilém Hejl) 24

Literatura Po starostech se Slovníkem (Josef Škvorecký) 25

Uklízečka (Marta Procházková) 30

Zpověď playgirl svého věku (Věra Rollerová) 31

špatné časovaný běženec (Ota F. Černoch) 32

Dopisy 32

Na obálce fotografie S r p e n 1968

Do každého čísla vkládáme propagační kartu ZÁPADU. Prosíme, předejte ji dál svým známým, o nichž si myslíte, že by o ZÁPAD měli zájem.

ZÁPAD DO VŠECH SVĚTADÍLŮ!!!

t

Svět

Black Ribbon Day — Den černých stuh

Za posledních 250 let imperial ist ic- ké Rusko a jeho př ímý potomek So-větský Svaz ostatnímu světu ukořist i l i ročně (v průměru) území vel ikosti Belgie. Tento jev je, bohužel, statis-t icky dokazatelný.

250 let, 250 Belgií... V novodobých děj inách byl v této

expanzivní pol i t ice největším přídě-lem dokument , který se nazývá "Míro-vá smlouva mezi Německem a Sva-zem sovětských soc ia l is t ických re-publ ik" . Když se k podpisu smlouvy na konc i t ř icátých let schylovalo, poslal prezident Roosevelt svého zvláštního posla do Moskvy s dopi -sem, ve kterém varoval před pode-psáním smlouvy, která by mohla vést k rozpoutání světové války. I když si neděláme iluze, že by se Stalin nad Roosevel tovým dopisem alespoň za-myslel, vyslanec při jel pozdě. Přijel až po 23. srpnu 1939, kdy by lasmlou-va podepsána, zápalná nálož podpá-lena. Hit ler a Stalin si ihned rozděli l i sféry vlivu. Stal in dostal pobal tské státy, o Polsko se s Hi t lerem rozděli l i bratrsky...

Nor imberský proces fašismus jako ideologi i z loč inců odsoudi l . Komu-nismus, který onou mírovou smlou-vou deklaroval ideologi i to tožnou, odsouzen žádným procesem nebyl. Byl však a je denně odsuzován všemi, kteří pod t ímto total i tním systémem musí žít, těmi, kteří z něho musí utíkat, těmi, kteří ztrati l i své domovy, na něž mají nezadatelná práva.

Toto, a mnoho j iného, nám všem dobře známého, byly důvody, proč se na podnět estonských imigrantů a je j ich po tomků ustavila skupina, kte-rá se rozhodla den 23. srpen světu př ipomínat jako stále hrozící nebez-pečí. Od letošního léta budeme kaž-doročně 23. srpna demonstrovat, že jsme prot i násilí, že v zemích míru a svobody nezapomínáme, že pod v ládou Sovětů mír, svoboda a demo-kracie neexistují.

21. srpna letos nebudeme demon-strovat a př ipomínat v Kanadě i j inde vý roč í o k u p a c e Českos lovenska . 23. srpna nás půjde demonstrovat mnohem víc — za svobodu všech národů. Nejen Čechoslováci , Poláci, Maďaři, Litevci, Estonci, ale i Afganis-tánci, Vietnamci, uprchl íc i z dalších národů, které komunismus odsoudi l ke ztrátě vlasti.

Demonstrace se budou konat nejen v Torontu, ve Vancouveru, v Ottawě, ale i v Londýně, v New Yorku a v dal-ších městech zemí demokrac ie a svo-body. A věříme, že í mnoho lidí v Čes-koslovensku onen den ob lečou čer-nou pásku na rukáv...

Václav Táborský

Expo 86 Stojí to za to? Ovšem že ano, je to zajímavá podí-

vaná pro tat ínka i pro dět ičky, navště-vující babičku, zkrátka pro všechny kromě vašeho pejska, který by byl u vchodu odložen do expoziční budky a žalostně by tam poštěkával až do vašeho návratu. Ale jako většina j i -ných ve lko lepých událostí Expo 86 má své výhody i nevýhody. Tak na-před ta varování.

Letošní světová výstava byla uspo-řádána k 100. výročí založení Vancou-veru, j ednoho z nejkrásnějších měst na světě. Mají tam všechno: moře, krásné domy a zahrady, vel ikánské kopce, bu jnou vegetaci — to prý až 200 dnů do roka. Tématem výstavy je t ransport a komunikace. Bohužel na-prostá většina vystavovatelů to vzala doslova. Takže jestl i vás neukoj i te lně zajímá telekomunikační systém Saud-ské Arábie, e lekt ronické zařízení z Norska a jaké telefóny p roduku ie In- donézie, tak si tam užijete. J inak pavi-lony samotné jsou většinou nudné.

Druhým podsta tným prob lémem je doprava. Přestože je sama o sobě po-lovičním námětem celého jarmarku, je tam nesmírně mizerné spojení. Po-zemek výstaviště vypadá jako nadroz-měrná protáhlá nudle se dvěma pří-stavišti. Je tam zatraceně daleko z jed-noho konce na druhý. Tohle vám po-vídá návštěvník, který se tam šest dní t rmácel v průměru deset hodin denně a sedl si jed ině na posi lněnou předra-ženým bavorským buřtem, za hudeb-ního doprovodu jódlu j íc ích hudební-ků a lpského původu. Různých do-

Nemusíme demonstrovat jen na náměstích velkých měst. Můžeme demonstrovat také na ul icích, kde žijeme, mezi svými přáteli v nových domovech tím, že třeba dáme černou stuhu na kmen st romu, na dveře do-mu, na anténu automobi lu . Také tím, že budeme l idem vysvětlovat, co to komun ismus je.

Proto vás žádáme, podpoř te akci i vy. Morálně — a pokud můžete, i f i -nančně. Nepodporu je nás žádná vládni organizace, peníze na zabez-pečení celé akce a propagace na ni, si musíme vybrat sami mezí sebou.

Svůj příspěvek na Internationa. Black Ribbon Day můžete poslat na adresu: Internat ional Black Ribbon Day, Suite 308, 958 Broadview Ave. Toronto, Ontar io, M4K 2R6, Kanada.

Věra Rollerová

•

právních systémů je tam sice hodně — jsou tam č luny a lanovky a svižné jed-nokole jky — ale všude čekáte" tak d louho, že se raději ke svému příští-mu cíli dopotácí te vlastními, notně u-bývajícími si lami. Jeden dva dny se to dá přežít. Pokud únavou vřískají děti, je možno j im ucpat rozkošné hub inky mnoha druhy kandovaných a j inak přecukrovaných lahůdek, manželku lze ukonejši t nákupem čínského hed-vábného, japonského bavlněného ne-bo exot ického pomalovaného šátku. Pokud pok lesnou kolena navštěvu-jícím stařenkám, můžete j im dát na mnoha střediscích první pomoc i na-dechnout osvěžující kyslíkové bom- bičky.

Pavilony Jsou všeli jaké: výstavy národní,

provinční (Kanada), státní (amer ické státy Washington, Oregon, Kal i for-nie) a podnikové ( General Motors, Air Canada, Teleglobe a j iné). Ze všech nejzajímavější jsou patrně ty pavi lony, které bystře ignorovaly ná-mět Expa a vystavi ly, co je u n ich do-ma nejlepší. Byly to hlavně pavi lony Peru, Polynézie a Severozápadních ter i tor i í (kanadské Northwest Terr i to- ries). Ale protože vlastně všechno na světě jsou komunikace, možná že au-toř i návrhů pro tyto budovy byli pros-té chytřejší než ti natvrdlí, kteří vzali směrnice doslova.

Peru má fascinující výstavu preko-lumbiánských zlatých předmětu z nej-lepšího zlatého muzea na světě: Mu- seo de Oro z Limy (v Limě se jmenuje Museo Miguel Muj ica Gal lo a je na předměstí Monterr ico) . Toto muze-um kvali tou i kvant i tou exponátů da-leko převyšuje zlaté muzeum z Bogo- ty. Kromě mnoha j iných překrásných výrobků, které španělští vandalové nepřetavi l i na výrobu zlatých můstků, jsou v peruánském pavi lonu vystave-ny také legendární zlaté ruce, které při obřadech navlékali kněží staré říše Inků. Polynézie vystavuje unikátní pr imit ivní řezby, Fil ipíny předvádějí bizární s t romy a rost l iny, které na je-j ich ostrovech rostou. Kanadské NWT vystavují eskymácké oděvy, nářadí a umělecké předměty vytesané z kosti či kamene. Kromě toho se tam promí-tá jeden z nej lepšich f i lmů, který au-tent icky a přitažlivě ukazuje všední den daleko za polárním kruhem. K těm dobrým pavi lonům bych ještě zařadil Japonsko. Když transport, řekli si tam, tak j im dáme transport . Takže Japon-ci předvádějí někol ik rozsáhlých a funguj íc ích modelů své pozemní do-pravy. A taky vás kousek provezou ve svém železničním voze systému mag-lev či l i magnet ická levitace. Pak je na Expu ještě pavi lon zvaný Roundhou- se, kde jsou vystaveny exponáty z ka-

1

PftED PAVILONEM NORTHWEST TERRITORIES BRZO RÄNO

nadských muzeí, větš inou starobylé vehik ly z pře lomu století, mezi nimi někol ik motocyk lů a aut českého pů-vodu. Tam se poutník potěší mnoha malými i ve lkými modely b láznivých vynálezů ze stejné doby a rozkošným archivním f i lmečkem, kde se ti dávní cvoci snaži l i vzlétnout, mávat křídly nebo j inak se zmrzači t .

(KRATKA FRONTA)

Za podívanou ještě stojí obě výsta-vy host i te lské provincie BC, Br i tské Kolumbie, pavi lony Austrál ie, A lber-ty, Hongkongu a Kal i fornie. V tom posledním mají malou senzaci: pro-gram op t i ckých t r iků za účasti obe-censtva: let od severu k j ihu přes je-j ich rozlehlý stát. Dělají to daleko vt ip-nějším způsobem, než to ukázali Če-ši.

Pokud jde o ta zklamání, patří mezi ně SSSR, přestože se tam snaží uká-zat někol ik nevídaností svého doprav-ního systému. Za zády asi deset imet-rového Gagar ina, v j ednom z nejvét-ších pavi lonů, tam předvádějí f i lm o krásách Kyjeva a okolí , bohaté ko-mentovaný j inak nepo l i t i ckými Seve-roamer ičany. Můj do jem ze sovětské-ho pavi lonu nebyl úplně negativní, protože jsem tam dostal zadarmo dvě propagační brožury. Ta první se jme-nuje The Soviet Transport System a má mnoho barevných fotek je j ich do-pravních prostředků. Tu d ruhou jsem si vždycky přál. Jmenu je se Návštěva míst spojených s Leninem. Je tam do-konce i fo tograf ie té kupky sena, před kterou se Vladimír l l j ič hol i l a jako vel-ký humanista moudře odpovídal na o-tázky zvídavého k luč iny (viz ukázky z po l i t i ckých anekdot Jána Kal inu, Západ, ročník 4, číslo 4). Dám tu kní-žečku k vánocům některému ze svých bývalých přátel.

Mám dost i špatnou zprávu pro všechny, kteří slyšeli báje o vynikaj í-cím čs. pavi lonu v Montrea lu r. 1967. To je minulost . Čs. pavi lon sám o so-bě se dá vidět, protože jsou tam vysta-vena různá starobylá vozítka z Tech-n ického muzea na Letné, dop lněné kopiemi někol ika barokních soch. Fil-my, které tam předvádějí, však rozhod-ně neudělají díru do světa jako před 21 lety. První je f i lm animovaný, pro-mítaný v kruhov i tém předpokoj i . Ne-vím, koho to napadlo, ale plátno je u-místěno ve výši dospělého člověka, takže desítky diváků, kteří nestojí zrovna v první řadě, toho moc neuvi-dí. J inak ta animace není zv lášťvt ipná ani vynalézavá. Hlavní f i lm celého pa-v i lonu měl diváky přenést na š i rokém plátně z Vancouveru do Prahy, kde kamera přistane na Karlové mostě. Úspěšný tvůrce k inoautomatu, chvá-lený v Montrealu r. 1967, Radúz Čin-čera, měl zajímavý nápad. Na obou koncích š i rokého plátna dal postavit malé balónky pro skup inu pěti či šesti diváků. T i to vybraní sledují f i lm odra-zem v zrcadlech, postavených za zády obecenstva. Pro pub l i kum tak měl vzniknout dojem, že diváci z ba-lónků jsou vlastne účastníky ba lóno-vého letu. Bohužel f i lm tento do jem nepodpoř i l ani v izuálními nápady ani nějakými vtípky ve scénáři, jako to u-dělal i tvůrc i p rogramů pro pavi lony Bri tské Ko lumbie (Discovery) a Kali-fornie. Takže jenom sledujeme z heli-koptéry točené průměrné záběry měst a lesů a mostů. Podobných f i lmů bylo za posledních dvacet let vy robeno moc. Tady se překvapení nekonalo. Daleko úspěšnější byl Cinčera v audi-ovizuální podívané, kterou natočil pro pavi lon Sl ib (Promise), postavený pro kanadskou o rgan i zac i Jež íšových stoupenců, tzv. Křižovatky (křesťanské komunikace) anebo také podle to-rontské adresy — 100 Hunt ley Street.

2

Je to z f i lmovaný náboženský muzi-kál, natočený ve t řech dílech pro tř i různá kina, to vše pod jednou stře-chou. Nejdůležltější část této nábo-ženské podívané tvoří výňatky ze Zef-f i re l l iho f i lmu Jesus Christ Superstar, doplněné někol ika roz tomi lými sek-vencemi, kde malé děti odpovídaj í na otázku co je to Bůh, kde byly než se narodi ly a pod. Takže t radiční český talent je na Expu zastoupen jenom na dvou místech: v náboženském pavi lo-nu, kam to to op ium kapi ta l is t ickému l idu ochotně prodala komunis t ická společnost Ar tcent rum, a pak v pavi-lonu Teleg lobe na Canada Pláce, kde běží f i lm Zkrocení démonů, velká po-dívaná o komunikacích, natočená na deset pláten, vytvořená Čechokana-ďany Emilem Radokem (scénář a re-žie), An ton ínem Lhotským (kamera) a Dagmar Táborskou (střih).

Další atrakce Přes všechny výhrady je Expo ne-

zapomenute lným zážitkem. Kromě projektů v grandiózním měřítku je tam i mnoho atrakcí v menším, l idském rozměru. Na výstavišti je p lno akroba-tů, žonglérů, tanečníků, mimů, hu-debníků, vt ipálků či vypravěčů háda-nek, kteří cestují od jedné f ronty k d ruhé (a že j ich tam jel) a baví čekající účastníky. Pak jsou tam ještě j iné magnety. Snad nejúspěšnější je Dál-nice 86, obrovský koncept moderní-ho výtvarného umění. Napříč přes tu protaženou nudl i výstaviště je posta-vena skutečná dálnice, aspoň deset metrů široká, která vychází z moře, vzepne se a sestoupí v někol ika ob-loucích a nakonec se odpoutá k obla-kům. Do téhle dopravní superstužky jsou zabetovány desítky vozidel, po-čínaje letadlem, které se vynořuje z paci f ického oceánu, přes bicykly, au-ta, motocyk ly , kanoe, hel ikoptéry, včetně družice a opravdové ponorky. A kolem jsou ještě zalité kecky, pa-mátky po dávných cestovatelích. V j i-ném místě je ozdobný a docela ab-surdní vodotrysk. Celé betonové ve-ledílo je postříkáno uni formní pracho-vou šedí. Vším tím se proplétají stov-ky nadšených diváků, sedají na se-dadla, točí volanty, anebo se dávají i s rod innými příslušníky na té Dálni-ci 86 fotografovat.

Další tř i místa shrnují nejbarvitéjší dopravní prostředky z celého světa: Land Plaza, Marine Plaza a Air Plaza, kde najdeme nejpodivnější auta, lodě a letadla, včetně pákistánského ná-klaďáku s ozdobným bronzovým ko-váním, f i l ipínského autobusu se dvě-ma páry koní, pěti páry k laksonů a asi šesti páry světel na kapotě. A pak jsou tam cikánské mar ingotky, sici lské ká-ry a karnevalový vůz z Kostariky. Mým obl íbeným místem byl plácek zvaný Folklife Festival na j ihovýchodním konci Expa. Je tam autent ická kovár-na, sedlářská dílna, tkalcovský stav. Obchody s l idovými řezbami, výšiv-kami, obrazy a maskami, větš inou vy-

robené ind iánskými a eskymáckými umělci . Dále je tam kryté a otevřené audi tor ium, kde vystupuj í l idoví zpě-váci, vypravěči a tanečnic i . A někol ik stánků s j ídlem, kde si můžete koup i t special i ty západního pobřeží: peče-ného lososa či guláš z kar ibů anebo zadarmo ochutnat vzorky různých národnostních kuchyní . Z těch byly nejúspěšnější indiánská a maďarská.

Filmy Nejvíc mě na Expu zajímala sou-

časná světová audiovizuální p roduk-ce. Chtěl jsem zjist i t , jak umění f i lmu, televize, mul t imédi í a všel i jakých j i -ných vizuálních f íglů pokroč i lo od dob toho montreálského pradědečka. S překvapením jsem zjisti l , že nepo-kroči lo vůbec. Možná, že se používá pěti a půl zrcadlových stěn místo čtyř , možná že před lety nebyl tak dokona-lý zvukový systém nebo návrháři ne-kombinoval i různé techno log ické bý-kárny tak dovedně jako letos, to př i-pouštím. Techn ické vynálezy pokro-čily, ale obsah zakrněl. Těchnika bol-šája, ale smyslu moc nemá. Hlavně se promítá mnoho v lasteneckých přehlí-dek, které se předhánějí v tom, jak je která provincie či ostrov či systém ze všech nejsystémovatější, jak je v tom Kyjevě krásně, jaké mají kde západy s lunce a usmívající se děti, jak vlnky osením hrají a k lokani hopsaj a ptáčci řvou jak paviáni. Jeden f i lm se dá snést, ale vidět j ich denně někol ik ve-de k poznání o jednobrdost i všech po-dobných přehlídek. Ze všeho nejvíc mě popudi lo , že skoro polovina všech programů byla v diapozi t ivech, tom umění devatenáctého století. Dokon-ce i taková f i lmově nadaná provincie jako Quebec př ispěchala se s tat ickou

OBÉZNI MAMINKA NA DÁLNICI 86

AKROBATI A JINI TAJTRDLlCI OBVESEĽOVALI

sérií poh ledných pohlednic . Vřele jsem sympat izoval s jednou plačící deseti letou dívenkou která škemrala: "Prosím tě, maminko, já u ž ž á d n ý f i l m nechci ." Nedivím se jí. Ze všech těch negativně diapozi t ivních p rogramů jsou snesitelné jen ty z Hongkongu a státu Washington (dynamické) a stá-tu Oregon (poet ický). Po výchovné stránce ujde ještě ten japonský pro-gram, shrnující histor i i je j ich kul tury.

Nejlepší f i lmy jako f i lmy byly již zmíněné ze Severozápadních Ter i to-rií a budovy Roundhouse. V pavi lonu

PETIHVĚZDieKOVA ATRAKCE EXPA — DIVOKÁ HUSA SEDiCl NA VEJCÍCH; VPRAVO PAMĚTNÍ DESKA S JEJÍM ŽIVOTOPISEM

provinc ie A lber ta předvedl i roz tomi -lý kraťas o mladé baletce, jejíž tatínek pracuje v obrovských otevřených do-lech na ropu (tu ropu dobývaj í povr-chově z o le jových bř id l ic) na severu Alberty. Dívenka nacvičí s o le jářskými dělníky někol ik tanečků na hudbu z Čajkovského Louskáčka. Dí lko pří-jemné, nenápadné a dobré. Také f i l -my v obou pavi lonech hosti telské pro-v incie stojí za vidění.

Z těch speciá lních pro jek tů nebol i mul t imédi í byl patrně nejlepší Free- dom to Move natočený systémem omnimax vynikaj ícím quebeckým f i l -mařem Michelem Braul tem. Je v té velké koul i nebo osmačtyř icet is těnu, nebo co to je, ale of ic iá lně se to jme-nuje EXPO Theatre. Ce lým f i lmem, který na j ednom z největších pláten světa nenási lným způsobem propa-guje život v Kanadě, procházej í zábě-ry dvou Eskymáků, kteří stavějí velké sáně, aby mohl i své rod iny dovézt k novým lovištím. Skoro ve stejné kate-gor i i byly dva již zmíněné programy, Zkrocení démonů a náboženský f i lm z pavi lonu Sl ibu. K t omu ještě př idám ho logra f ický f i lm The Spirit Lodge z pav i lonu General Motors (produkce ho l l ywoodského genia Boba Roger-se, autora tří f i lmu z celého Expa), a f i lm Transitions z kanadského pavi lo-nu, který natoči l i dva osvědčení ka-nadští f i lmař i Co l in Low a Tony lan-zelo systémem imax, poprvé ve t řech rozměrech.

Co se dá ještě vidět bez ú jmy na duševním zdraví: všechny tř i f i lmy v pavi lonu společnost i Canadian Paci-fic, Portraits ofCanada v pavi lonu Te-lecom (natočený společnost í W. Dis-neyho), a možná Futures v Expo The-

atre. Další p rogramy nestojí ani za patnáct minut čekání ve frontě.

Pokud jde o tu propagandu: každý stát se samozře jmě chce ukázat v nej-lepším světle, někdy dokonce v císa-řových nových šatech. Nejpř i ja te lněj -ší se mi zdál přístup Kanady. Severo-západní Ter i tor ia mají 50.000 obyva-tel a n ikdy by si nemohly dovol i t ne-jen natoči t f i lm, ale ani postavit re-k lamní pavi lon. Totéž platí o ter i tor iu Yukon, které má jen 20.000 obyvatel . Přesto kanadská vláda nel i tovala pe-něz, aby mohla ukázat způsob života na dalekém severu.

Jediný program s pěti hvězdičkami

Všechny f i lmy, o nichž jsem mluvi l pochvalně, by při kr i t ickém hodnoce-ní kvality dostaly nanejvýš tř i hvězdič-ky. Daleko méně, než ty nejúspěšnější p rogramy z Montrealu: český Kino- automat, kanadský Labyrinth a ame-rický US (natočený kameramanem českého původu A lexandrem Ham-midem, pozdějším výhercem Oskara). Ale přes toto nepříznivé porovnání jsem viděl ve Vancouveru program, kterému bych dal pět hvězdiček.

U východu z pavilonu státu Washing-ton se 30. dubna, dva dny před otev-řením Expa, usadila divoká kanadská husa (Canada Goose) a usmyslela si, že tam vysedí housátka. Seděla tam pi lně dva měsíce, přežila mi l iónové proudy návštěvníků a fo togra fů a zvě-davých dět iček a trpěl ivě seděla na vejcích, ohražena od nevěřícího pub-lika provázkem a dvěma sloupy, asi půl d ruhého metru od je j ího hnízda. Prvního června vyseděla šest housat. Pak se rodinka odbato l i la k vodě a vy-

trat i la se do přírody. Tak ta divoká husa dostala ode mně pět hvězdiček za nej lepší p rogram celého Expa 86. Nebýt jí, tak bych si myslel, že to s naším světem není docela v pořád-

•

EXPO 86 ve Vancouveru Rudé právo, 15. května 1986

... Lze říci, že ne j lépe obstá l i v ostré tvůrčí kon-kurenc i samotn i host i te lé, byť s kanadskými au-to ry ne jednou spo lupracova l i i umě lc i z dalších zemi. Kanadské pav i lóny nesporně d o m i n u j i v d ivácké at rakt ivnost i , j is té i d i ky z n a č n ý m f i -nančn ím p ros t ředkům, které se podař i lo shro-máždi t o rgan izá to rům z federá ln ího rozpočtu , od různých ve lkých spo lečnos t i či různými akce-mi, p rode jem výhradn ích rek lamních a prode j -ních práv. Je také zře jmé, že Kanaďané bohatě těžil i ze zkušenost í z mont rea lské výstavy v roce 1967. Kanadský hlavní pavi lón, pav i lóny host i -te lské p rov inc ie Br i tská Ko lumb ie i dalších ka-nadských prov inc i í př inášejí řadu vý tečných aud iov izuá ln ích p rog ramů I š i rokou paletu ná-padů tvů rců výstavních expoz ic . Zdá lo by se, že s nák ladnými f i lmovým i pod ívanými na obrov-ských p lá tnech, sn ímaných novými techn ikami , jako je t ro j rozměrný IMAX, které omraču j í d í váky působ ivými ob razovými i zvukovými efekty, mo -hou pav i lóny menších účas tn i ckých zemí stěží soutěži t . A le někteří autoř i dokázal i , že i s pod-statně skromnějš í t echn ikou , např ík lad v před-staveních k o m p o n o v a n ý c h z barevných d iapo-zit ivů, lze vytvoř i t působ ivou podívanou, nechy -bí- l i ovšem tvůrčí invence a jasný d rama tu rg i cký záměr.

Bohuže l au to ř i našeho pav i lónu zůstal i ten to-krát m n o h o d lužn i pověst i , k terou českos loven-ské výstavnictví získalo v Mont rea lu . To, č ím se snad můžeme v té to velké mez inárodní soutěži v oblast i dopravy a spo jů poch lub i t , jako je t řeba systém pražského metra, úspěchy našich tat ro-váckých nák ladních au tomob i l ů či rozv inutá vý-roba t ramvaj í a e lek t r i ckých lokomot iv — je zde větš inou prezentováno v podobě tak řka ano-nymn ích mode lů spo lu s p ro jekc i na min ia tur -ních obrazovkách, což vše divák EXPA, oh lušo-vaný do jmy , p rak t i cky vůbec nezaregist ru je. A něko l ik aud iov izuá ln ích představení našeho pa-v i lónu trpí nevýraznost í a chabou d ramatu rg ic -kou s tavbou (což je ze jména př ípad h lavního představení tzv. Ac to r scopu s herečkou, která živé p rog ram uvádí) nebo rozt ř íš těnou, ba až zmatenou fo rmáln í s t ránkou, jako ie t omu v pří-padě závěrečné podívané, která se snaží ukázat krásy Prahy, její ku l turn í život, způsoby zábavy i dětský poh led na naše h lavni město. Pro vstupní prostor takzvané Rondovise, k terý se pokouší d iváka naladi t do humorné po lohy k res leným f i lmem, byl zvolen dost i nešťastně autor příl iš ln-te lek tuá lského projevu, který je jednak neadek-vátní poslání pav i lónu a k němuž ostatně zůstává většina návštěvníků zcela lhostejná. J i ránkova groteska Pivo přes ulici č i j iné jeho f i lmy by na-př ík lad da leko lépe sp ln i ly to to posláni .

Je pravda, že před našim pav i lónem přesto sto j i pořád f ronta diváků, p ro tože dobrá pověst našeho výs tavn ického umění stále ještě působí , ale je j i ch do jmy z pav i lónu j sou pak dost i rozpa-čité. Výs ledná podoba naši expoz ice ve Vancou-veru j ako by chtě la názorně demonst rovat , že spánek na vavř ínech se vůbec nevyplácí . I tato oblast tvůrčí práce zře jmé po t řebu je neustále příl iv čers tvých tvůrč ích sil a nových podně tů stejně jako prav ide lné kr i t i cké h o d n o c e n i sku-tečné dosahovaných výs ledků.

V lad imír Solecký, zpravoda j Čs. rozhlasu

Ota Ulč

Churavý americký antikomunismus Na naší škole (State Universi ty of

New York at B inghamton) se profeso-rováním živí všeli jaká individua. Na příklad f i losof Sid Thomas. Z Texasu, z hodně náboženské rodiny, a m imo učebnu prosazuje své názory pravi-de lným dopisováním do novin. O pře-dácích amer ické země se vy jadřuje jako o teror istech, tvorech-netvorech s menta l i tou psychot ických vrahů. Korejské letadlo sestřeleno a okam-žité sympat ič t í redaktoř i t isknou Tho-masovo tvrzení, že šlo o "obviously staged act", o z loč innou amer ickou provokaci a že Washington se musí Moskvě neprodleně omluvi t . Vždy lze vyrukovat s teori í o konspiraci : v tom je přece její báječnost — je nevyvra-t i telná.

Thomas posléze též napsal — a promptně mu byl uveřejněn — protest prot i právu Jeanne Kirkpatr ickové, velvyslankyně u OSN, uveřejňovat své názory.

Podstatný bod první: jak a kam se zvrt la pol i t ická or ientace kádrů ve sdělovacích prostředcích.

Podstatný bod druhý: kam se podě-la ochota proslovi t cokol iv provládní-ho, ergo "ant ikomunis t ického" .

Hle hlas univerzity, vždy hlas Tho-mase, v jed iných novinách, co vychá-zejí v našem asi stot isícovém městě. N ikdo z více než 500 profesorů se ne- ráči ozvat.

Tak to tedy zastal Ulč s neméně českým kolegou Jiř ím Klírem. Napsa-li jsme, že za předpokladu příčetnost i dotyčného f i losofa nuceni jsme usou-dit na případ monumentá ln í jeho aro-gance. Že Ronald Reagan byl znovu-zvolen převážnou většinou amer ic-kých vol ičů. On si vybral mezinárod-ně známou vědkyni Ki rkpatr ickovou, aby zemi reprezentovala v OSN — a jí teď n ikým nezvolený, ničím se ne-proslavivší provinční f i losof se domá-há umlčet, o její občanská právají při-pravit. Doporuč i l i jsme zatracovatel i všeho amerického, aby se přestěho-val do SSSR, tam těmto posto jům hodně přejí a navíc tam bude mít i pří-ležitost v satanských USA mu ode-přenou: že kdyby v t isku míni l zapo-chybovat o kráse místního zřízení, šup s ním do Gulagu.

A našim jed iným městským novi-nám se naprosto nechtělo do zveřej-něni: že to nedošlo, že se ztrat i lo, to-hleto, tamhleto. Teprve téměř po dvou měsících, po telefonování někol ika občanů, ba i podpisů sbírání se po-krokoví novináři uráčil i . Posléze do-konce i uveřejni l i hlas l idu, poděková-ní, že už se konečně někdo ozval. Že my přistěhovalci se neel i tářsky zto-tožňujeme s l idem, od něhož se inte-lektuální mysl i telé vesměs tak doko-nale distancují.

Též se ozval f i losof Thomas mno-hastránkovým, na univerzi tě d is t r ibu-ovaným memorandem, v němž nás setřel, degradoval na takzvané Ame-ričany, v uvozovkách, co n ičemu ne-rozumí, beztoho dávali přednost Hi t-lerovi a též nám doporyč i l " to take their Gulag and go fuck themselves wi th it, if you fo l low what I'm say ing."

Nedovedu sledovat ty to myš lenko-vé toky, stejně jako jsem nepochop i l j iné jeho memorandum, v němž zjisti l , že křesťanství způsobuje růst rako-v inných nádorů, a že všichni jsme na pokraj i masové sebevraždy. Fi losof Thomas j istěže je dost unikát, ale je-ho pol i t ické názory zas tak příl iš uni-kátní nejsou. U nás na univerzitě na příklad máme Fernand Braudel Cen-ter — "one of the most impor tant cen- ters of Marxist thought in this coun- t ry." !

Kde jsou asi ony zuřivě an t i komu-nist ické centrály, o nichž píše Rudé právo? Počínání v naší centrále př i-pomíná průběh sjezdu Demokrat ické strany v r. 1984 nominovat na prezi-dentský úřad bídně pak prohravšího Waltera Mondalea: nepadlo ani jedno dobré slovo o USA, vlastní zemi, a rov-něž nepadlo ani jedno špatné slovo o SSSR. Naše kádry, vesměs soc io lo-gové, sice usi luj i o totální demontáž kapital ismu, ale Sovětský svaz ani ne-velebí ani nekrit izují. Jej ich sympat ie se lomí do h lubokého předk lonu k d ik taturám Třet ího světa a k osvobo-zeneckým hnutím, usi lujícím o zave-dení těchto diktatur.

Přijela delegace sovětských akade-miků z Ústavu děj in dě ln ických a po-dobné po jmenovaných hnutí a odbo-rů. Vedoucí delegát půl hodiny četl zabi jáčky nudný projev, speciálně pro nás ho sepsal vel ikán Boris Pono-marev. Dva dny se konferovalo a s vý-j imkou jedné rozdurděné feministky jsem neslyšel hlas, co by pípl, aspoň t rošku se podivi l nad prezentovanými nehoráznostmi.

Naše centrála si ale nezve jen ty pravověrné, Kremlu věrné. Přijel bý-valý velvyslanec jedné ze social ist ic-kých zemí a za dvě hodiny, co jsem s ním strávil jen mezi č ty řma očima, se dopust i l někol ika závažných z loči-nů — hanobení největšího přítele, též představitelů svého státu, též prozra-zování zaj ímavých tajemství.

A nedávno tu hostoval maďarský e-konom: mladý, velmi intel igentní a vt ipný, rovněž báječně cyn icky se vy-jadřující o socia l is t ickém hospodář-ském počínání, včetně je j ich domác-kého, kadárovského modelu.

Po přednášce malý potlesk a na-

1 Norman Cantor. "The real Crisis in the Huma-nities Today." The New Criterion, červen 1985.

kvašené dotazy. Jak je to možné, že vesnické masy nedávají přednost družstevnímu zemědělství?

Řečník se na pokrokového chudáč-ka dlouze, shovívavě podíval a já za-tím vletěl s odpovědí : "Asi proto, že neradi hladoví," a pak d louze podrob-ně, asi jako žactvu v pomocné škole, jsem elaboroval, že nedobrovo lné hladovění je vesměs mrzutá záleži-tost.

Tohle představení se tedy nepo-vedlo, pos luchači neslyšeli to, pro co si přišl i a nevesele se t rousi l i do tmy. Dal jsem se do řeči s ko legou, pleša-tým ekonomem, jménem Mel Leiman. V těch našich jed iných nov inách pro-testoval prot i pří tomnost i u nás hostu-j ícího Henry Kissingera, obvin i l ho z "amoral barbar ism" a ze snahy zbru-tal izovat svět.

Ekonom pravil, že nesouhlasí se sovětskou intervencí v Maďarsku, Čes-koslovensku a Afganistánu, a rychle dodal, že tohle je počínání nikol iv hor-ší, než počínání Amer iky .

Tak jsem se ho cestou pozeptal s prosíkem o důkazy o těchto ekviva-lentech.

Grenada přece. Namítl jsem, že Amer ičan i při jel i ,

dávno j iž odjel i , obyvatelstvo si na o-strově již dávno uspořádalo svobod-né volby, Amer ičané jsou tam ti nej-populárnější, nejvítanější návštěvní-ci, kdežto Afganistáh...

Vědečtí social isté mají po ruce dia-lekt iku, vše souvisí se vším, odrovnal mě odkazem na cosi v Angole, a svě-řil se, jak by se v případě válečného konf l ik tu supervelmocí zachoval. "Se zbraní bych bojoval na straně Sovět-ského svazu!" pevně slíbil šedesáti le-tý poživač kapi ta l is t ických požitků, celoživotně odepřených většině čte-nářů tohoto povídání.

Hodně marxistů a snad i ještě více marxistek máme mezi h istor iky, a na-ši soc io logové jsou tomuto vousaté-mu učení oddáni téměř in toto. Jej ich věhlas se šíří. Například kolega James Petras obdržel od newyorských žur-nalistů (Newspaper Gui ld of New York) cenu, řád "Page One Award for Crusading Journa l ism" za článek dr-tící Reagana v nejpokrokovějš ím ča-sopise Nation (28. 3. 1982).

Petras je odborn íkem na záležitostí západní hemisféry. V našem univer-zitním časopise Suny-B Inside uve-řejnil další, Reagana drtící obžalobu. Ve zdůvodňování se dopust i l řady ne-smyslů, nejen interpretačních, ale i e-lementárních, fakt ických. Též mával mezinárodním právem, o němž nic neví a což je zrovna obor, který já je-d iný tady u nás učím.

Tedy jsem bez velké námahy na-psal článek, dokazující Petrasovy ne-

5

smysly , bod za bodem, a dopadl jsem přesně tak, jak jsem čekal. Nic uve-ře jněno nebylo, ovšem.

O n o to amer ické akademické pro-střed! — se vším zdůrazňováním plu-ral ismů, ind iv idua l ismů — je dost, zby tečně pří l iš kon fo rmní svět, a prot i větru se nemá moči t ani zde. Není to vítr vyloženě prosovětský, ale napros-to anti-antikomunistický. Jdeme s do-bou, víme, co se nosí a co nu tno od lo-žit, odhod i t . A je to právě an t i komu-nismus, co je out -o f - fash ion, ou t -o f -favor, co je naprosto disrespektábl . "Bu t how can you (read, say, write...) thaťs an t i - commun is t l " hrozí se kon-formisté, jako by mě př ist ihoval i při okrádání s lepých s i rotků, a já odmí -tám se červenat. Zpravid la poukazuj i na samozře jmost i , že rovněž se ne-s tydím za sk lony své antínacist ické, a že komun is té konec konců odprav i - li víc nev inných, než nacisté stači l i kdy s t ihnout , a nadále odpravuj í .

Tohle , prosím, nemá být profes io-nální lamentace. Důvody k osobním nářkům nemám, dokonce mi prošel — dosud prošel — heret ický článek o Již-ní A f r i ce bez většího kádrového šrá-mu. Nemohu ovšem přesné zj ist i t , jak t yp ická či úchy lná je naše škola, jak horší či lepší je to j inde, ale to l ik si t rou fám tvrdit , že od normálu se příl iš nel išíme.

Trestem pro některé z prot ivětrných moči te lů je víc, než zvlhlé pantalony. Pol i to log Edward Rožek, profesor polského původu na univerzitě ve Ska-l istých horách (Universi ty of Co lora-do, Boulder) : do něj, z popudu pokro-kových nepřátel, se škola pust i la ve-hementně, konf l ik t se dostal do soud-ní síně. Rožek sice utkání vyhrál, ale nikol iv bezbolestné: k romě ztráty ča-su, nervů a patrně i i luzí, přišel o 75 t i -síc dolarů, tol ik tot iž stála právní ob-hajoba nevinného, vý lohy mu n ikdo nehradi l .2

Na Stanfordu, pros lu lé kal i forn-ské univerzitě, an t ropo log Steven W. Mosher dopadl hůře. Pro svou dizer-taci jel shánět mater iály do Číny, tam udělal kus pořádné badatelské práce, leč, žel, strči l nos, kam neměl — do čínské praxe nucených potratů, bez oh ledu na vel ikost p lodu či utrpení p lodonos ičky . Čínská strana zapro-testovala, amer ická univerzi tní strana se vyděsila, Mosherov i př ikázala ml-čenl ivost, žák neposlechl , kn iha vy-soké vědecké kvality vyšla, a tím skon-čila autorova vědecká kariéra: Mosher ze Stanfordu vyletěl, doktorát mu byl navždy odepřen.3

Elizabeth Hatf ield McParland, "The Persecu- t ion of Edward Rožek". National Rewiew, 22.2. 1985.

J Nevěřícím doporučuj i smutné důkazy, sepsal . T o m Bethel , "L ibera l i sm, S tan fo rd -S ty le " ,

Commentary, leden 1984.

Není neposlušnost jako neposluš-nost. V univerz i tních pro fesorských tvrzích p ro jdou mys l i te lům nápady a počiny, jež v méně izolovaných, pr iv i -legovaných podmínkách by způsob i -ly ne-l i vyhazov, tedy aspoň př ipnut í svěrací kazajky.

Ledacos se u nás smí. Napřík lad naprosto zatrat i t pokusy Reaganovy vlády zavést do škol zák ladního vzdě-lání d iscip l ínu, zpřísnění zkoušek a též hodnocení učitelstva podle zásluh jako "nesprávný, stupidní, reakcio-nářský a věru ant ihumanis t ický . " 4

Profesor emer i tus Kenneth Neil l Caneron vydal nedávno dílo, v němž dokazuje, že Sovětský svaz je mode-lem správné komun is t i cké společ-nosti; též se mu vel ice líbí a za vzor dává způsob v ládnutí v Českosloven-sku a Albáni i . Na knihu5 upozorn i l i recenzent i v předních amer ických zdroj ích.

Paul Hol ladner, amer ický soc io log maďarského původu, je autorem vy-nikalící kn ihy Pol i t ical Pi lgr ims: Tra- vels of Western Intel lectuals to the Soviet Union, Ch ina and Cuba (Ox-ford Universi ty Press, 1981), o p o l i -t i ckých poutníc ích do zemí zaslíbe-ných. O př ísných skept ic ích západní reality, co se ale v okamžiku změní v prosťáčky chudé duchem a přebo-haté vírou. V t ř icá tých letech, v době ukra j inského h ladomoru, si pochva-lovat životní úroveň a stravování taměj ího l idu. Bř i tký kri t ik George Bernard Shaw si pochvaloval . Profe-soři a just iční odborn íc i velebi l i počí-nání jus t ičního vraha Vyšinského.

Pravda, poté co hlavní bůh Stal in padl, ozvali se svědci, po nich se ob-jevil i noví f i lozofové — Bernard-Henr i Lévy, André G luksman a další — zá-padní intelektuálové se pust i l i do hle-dání nirvány j i ným směrem. Hodně u-čaroval Mao a jeho veledestrukt ivní Velká revoluce ani proletářská a ze-jména nikol iv kul turní . Významní američt í mysl i telé si tato léta hrůzy nemohl i dostatečně vynachvál i t — prý "a remerkable example of sociál engineering") s nemenším nadšením se vyjadřovala prominentn í pražská l idská tvář v exilu. S př í jemně racio-nálními, překvapivě značnými změ-nami v postmaois t ické Číně opadly sympat ie těch ne jpokrokovějš ích vů-či zemi s mi l ia rdou obyvatel . Nový idol nalezen: Nikaragua, sandinist ic-ký režim, tam, kde se zpívá hymna s textem "Yankeeové jsou nepřátelé l idstva".

Vždy lze měřit neste jným metrem. Chudoba v kapi ta l ismu je důkazem a obža lobou ostudného, bezci tného

4 Tak se vyjádři l Irwin Howe, věhlasný Distin- guished Professor na City University of New York. New York Times. 30. 1. 1984. O velikosti pol i t ického univerzitního myšlení vyšla řada knih, např. Bertell Oi lman a Edward Vernoff, The Left Academy (McGraw, Hill, 1983). s Marxism: The Science of Society (Bergin Garvey, 1985).

systému, kdežto nebohatost v socia-l ismu dokazuje vítězství e t ických hodnot nad vu lgárnostmi spotřební společnost i . Manuální práce v kapi-t ra l ismu je ponižující , v soc ia l ismu je povznášející. Dětská práce v USA je něco naprosto skandálního, kdežto na Kubě patnác ihod inové dětské br i-gádničení na plantážích s cukrovou t ř t inou plní obd ivuhodný pedago-g ický a ideo log ický cíl.

Koncem šedesátých let se rozbuje-la tak zvaná counter -cu l tu re či adver-sary cul ture. Též vypuk la móda "radi-cal chic" ' ' — ztotožňovat se s kauza-mi co nejradikálnějšími. K módě třeba ideologie. Zatím co f i losof ie za-číná s pochybnos tmi , ideologie po-chybnost i zruší. Napřed se vyřknou dogmata a pak se hledají — a moc se vlastně nehledají — aspoň t rochu při-jatelné argumenty k je j ich podpoře. Tak jako v minulost i náboženství ve svých mi l i tantnějších verzích, auto-ri tářské ideologie př i tahují osoby jed-nak ty nejpr imit ivnější , jednak ty nej-více školené.

"Marx — Mao — Marcuse" skando-vávali naši američt í s tudent íc i a páni kolegové intelektuálové, a já tehdy málem nosta l ig icky bažil po stal inis-mu padesátých let na Karlové učení, tehdy t rpícím zhovadi lostmi snad snesitelnějšího druhu. Zbožnění se dočkal Hebert Marcuse, ž idovský u-prchl ík před Hit lerem a posléze ve s lunné Kal i forni i znovuobživovatel revolučních receptů. Listuj i v jeho svazku An Essay on Liberat ion (The Beacon Press, 1969): Uskutečněné reformy v kapi ta l is t ickém řádu7 jsou pol i továníhodné, děln ická třída zbur-žoaznéla, zkorumpována pozlátkem konzunmí společnost i . Teď, když je z ní kontrarevoluční plebs, k realizací vizí prusko-ka l i fo rnského f i losofa je třeba nového člověka. Toho si vyna-šel ve středostavovské intel igenci a ta bude revolučně jednat k společné-mu prospěchu zabedněné většiny. Marcuse demokrac i í opovrhuje. Však na co je dobrá svoboda, když většina se rozhoduje nesprávně? S opratěmi děj inné odpovědnost i pevně v nemo-zo lnatých rukách, uskutečňovat se bude role elity při přetváření světa. Ti tul , mandát morálního intelektuál-ního vůdcovství ( "moral leadership") se přece nezískává v nějakých voleb-ních šarádách!

Někdy ovšem příl išné uplatňování ideologie v praxi je zdraví škodl ivé, ba i ž ivotu nebezpečné, jak dokonale dotvrdi l intelektuální elit ista, teoret ik-

" Autorem termínu je Tom Wolfe, též autor kni-hy The Purple Decades (Farrar, Strauss. 1982). Užitečný dobový obrázek poskytuje Joan Cole-brook, Innocents of the West: Travels Through the Sixties (Basic Books, 1979). 7 Kdesi jsem četl, že devadesát procent poža-davků Komunist ického manifestu z r. 1847 již bylo ve Velké Británii splněno, dosaženo — jak konečně též potvrzuje stav britského hospodář-ství a společností.

6

-prakt ik — Pol Pot. J ím sea leMarcuse nezabýval ani teoret icky, natož prak-t icky.

Mezí če tnými Marxovými omy ly by-lo jeho vědecké tvrzení, že kapital is-mus je zdro jem svého vlastního zniče- ní, jež uskuteční vykoř isťovaní prole-táři. Lépe se ve věci vyznal Joseph Alo is Schumpeter (1883, tedy rok Marxovy smrt i , —1950) , rakouský mi-nistr a posléze harvardský profesor ekonomie. Ten tot iž předpověděl destrukc i kapi ta l ismu t ř ídou odcize-ných ("al ienated") intelektuálů. Prá-vě tento kapi ta l ismus je zbavil závis-losti na pol i t ické moci: up latňuj í svoj i moc slova, mluveného a psaného, k d ispozic i mají sdělovací prostředky, nakladatelství, nadace; svoboda kri-t izovat ba i do zničení kr i t izovaného cíle se stává jakýmsi Ding an sich. Ba věru je j ich profesionální prestiž ne-zřídka závisí na energ ickém pokračo-vání v negat ivních postoj ích a č inech.

Intelektuálové sloužíval i kapital is-mu k roztříštění feudá ln ích zbytků, ale pak se obrát i l i prot i novému stavu věcí.

Což si v pohod l í piplání nevidí ani na šp ičku vlastního nosu?

Lichá to otázka. "Burza je ubohá náhražka za svatý Grál" ,vyslovi l Schumpeter . Ano, bodejť. V tomto věku — s velkou nepř í jemnou vý j im-kou mohamedánského fundamenta-l ismu — vliv náboženství ve světě vad-ne. Marx ismus v nových svých ver-zích se nabízí jak zá jemcům o neracio-nálno, tak zá jemcům o velmi kon-krétní pr iv i legované role v novém uspořádání světa. Elitní nová třída za-stane h is tor ickou funkci , jež patři la kněžstvu ve středověku. John K. Gal-braith, rovněž harvardský profesor ekonomie, předvídá, že intelektuálo-vé budou ovládat všechny sféry v amer ickém životě.8

Doba plyne, maestro Leonard Bernstein jíž nepořádá koktej lové dý-chánky pro černošské revoluc ioná-ře dost teror is t ického typu.

Ale snaha co nejvíc se distancovat od čehokol iv "An t i komun is t i ckého" trvá. Všechno něco stojí, tento postoj, ty to obavy, způsobi ly též přepisování nedávné minulost i , takže do dějepis-ných učebn ic se dostaly soudy, jak že Amer ika zavini la s tudenou válku a jak nevinen byl J. V. Stalin na stavu věci.9

Stopy se drží všelikde. Napřík lad Webster's New Universal Unabridged Dictionary hodnot í vel ikány dvacáté-ho století takto: Hitler, Mussol in i a Franco jsou diktátoři. Stal in je státník

« V knize The Industrial State. Nikoliv netypic-ké: Galbraith, bývalý velvyslanec za prezidenta J. F. Kennedyho, člověk krit ický, veleironický — a přesto, vydá se do Ciny za Velké kulturní revo-luce a najde pro ni mnoho dobrých slov v knize China Passage, 1972). Nicméné v jeho pozděj-ších memoárech A Life in Our Times (1981) není o této chvále maoist lkého šílenství ani zmínka.

•> Za prol istováni stoj i studie Hoiv the Cold War Is Taught: Six American Historical Textbooks (1978), napsal Martin F. Herz.

KRESBA: JAN KRISTOFORI

("statesman"). Mao, Castro, Hoč im in rovněž nejsou diktátory. V komunis-t ickém světě je za diktátora pok ládán pouze Tito. Potrestán snad proto, že si t rouf l neposlouchat státníka Stal i-na.

V Moskvě sice nemohou příslušní-kům "New Left" přijít na jméno, ale příslušníci dovedou Moskvě sloužit dobře. Přík ladem nám poslouží Insti-tute for policy studies (IPS) ve Washingtonu. Tento ústav pol i t ických studi í vznikl v r. 1963 z mnoha mi l ió-nů, jež poskyt l Samuel Rubin, zakla-datel voňavkářského koncernu Fa-bergé a též samozvaný revolucionář. Štědrý příval nových fondů udržuje ve f inančním zdraví organizaci se štá-bem 75 permanentních vědců, mnoha vědců dočasných, návštěvních, plus početné výzkumné a administrat ivní kádry. Ústav publ iku je jeden týdeník, dva čtvrt letníky, v Amsterodamu má dokonce odbočku Transnat ional In-sti tute, spolupracuje s londýnským Inst i tutem of Race Relations a se Svě-tovou radou církví v Ženevě. IPS se pusti l i do pedagogické činnost i , v r. 1979 ve Washingtonu otevřel svou vlastní školu, kde vzdělává též úřední-ky federální vlády, Kongresu a j i ných sídel dosud existující moci.

Pedagogy nelze vinit z buržoazního objekt ivismu. Například profesor Saul Landau, special ista na kar ibskou o-blast a osobní přítel FidelaCastra, ve-hementně obhajoval správnost dva-cet i letého uvěznění básníka Huberta Matose.

"IPS je první respectable produkt Nové levice", oznámeno ve Washing-ton Post, zdaleka nejvl ivnějších novi-nách v hlavním městě.

Cora Weissová, dcera zatím již ze-snuvšího mecenáše Samuela Rubína, je pres identkou nadace, zaručující materiální bezstarostnost Ústavu. V době v ietnamské války navštěvovala severní Vietnam a oznamovala zprávy o něžném zacházení s amer ickými vá-lečnými zajatci.

D louho le tými spoluředi te l i Ústavu

se stali vědci Marcus G. Raskin a Ri-chard J. Barnet.

Raskin charakter izuje USA jako im- per ia l is t ickou zemi, s obyvatelstvem, trpícím pod vlastním ko lon iá ln ím jař-mem. Amer ická vláda není nic j iného, než kopie nacist ické vlády. Je to též vláda vá lečných z loč inců, vedoucích nejbrutálnější války v histori i té to pla-nety. Zemi je nu tno dekolonizovat a obranný systém nutno zl ikvidovat. Raskin též předkládá svůj model "de-milí tarizace amer ické společnost i" .1 0

Spoluředi te l Barnet vyslovuje ne-méně pokrokové názory. Za v ietnam-ské války též dojížděl do Hanoje o-znamovat svojí so l idar i tu se spraved-l ivým bojem. Po válce si vývoj ve zví-tězivší zemi velmi pochvál i l spo lu s Corou Weissovou a sedmnáct i další-mi soudruhy ve velkém placeném in-zerátu (mnoha tisíci dolarů placeném) v New York Times, 30. 1. 1977. Též pochvaloval Pol Pota.

Když byl dotázán, zda snad SSSR je též imper ia l is t ická země, odpově-děl záporně: nikol iv, Sovětský svaz je status quo země, též zákrok v Afgha-nistánu je naprosto pochopi te lný. Sovětské počínání je zásadně obran-né. Též i československý únor 1948 byl oprávněnou reakcí na provoka-t ivně agresivní Marshal lův plán.11

Patrně toto a další nevěděli česko-slovenští Chart isté, když př ipoj i l i své podpisy k Barnetově a řadě dalších zastánců pokroku v placeném, taktéž mnohot ísícovém inzerátu v New York Times, 1. 12. 1985, v protestu prot i Reaganově pol i t ice ve Střední Ame-rice.

Po patnáct i letech ředitelství IPS převzal Robert Borosage, vědec, o-slavující osvobození Laosu a Angoly , a varující před vypukávaj ícím fašis-mem v Německé spolkové repub l icea ve Velké Británii.

111 Joseph D. Duffey, někdejší ředitel velepres-tižni nadace National Endowment for the Humanit ies, se vyjádři l , že Raskina pokládá za nejdůležitéjšiho intelektuála v celé Americe.

11 Richard J. Barnet, The Alliance (Simon and Schuster). Commentary, duben 1984, str.71 násl.

7

ňedi te l je obk lopen kádry neméně zakaleného kal ibru: Gareth Porter si velmi pochvaluje demokrat ické počí-nání v severní Koreji, ba vyjádři l i ná-zor, že demokraté na severu odmítaj í jednat s fašisty na j ihu proto, aby tak protestovali prot i nedostatku j ihoko-rejských občanských práv. Porter též napsal kn ihu k obhajobě Pol Pota.

Malcom Caldwell , další vědec IPS, se dokonce vydal do Kambodže do-kázat Pol Potovu mírumi lovnost a tam ho právě t i to mírumi lovníci odkráglo-vali.

Volby jsou bezcenné, je to "surren- der of sovereingty", tvrdí vědec Mi-chael Parenti. Volbami se l idu mož-nost podílet se na vládě nikol iv dává, ale bere, tvrdí vědec Ar thur Waskow.

Pracovníci IPS vyjadřuj í podporu, ba i nadšení, p ro revolučně-teror is-t ické počiny různě po světě.

Z ukázek publ ikační č innost i IPS: V r. 1977 chvála socialistické výstav-

by v nezávislé severní Koreji, v kon-trastu s hrůzou, noční můrou ("night- mare") kapital ist ického vykořisťování v loutkové ("puppet") j ižní Koreji.

V r. 1979, Alan Wolfe v publ ikaci "The Rise and Fal lo f the Soviet Threat" vysvětli l, že ne Sovětský svaz, ale A-merika sama je si svým úhlavním ne-bezpečím.

V r. 1980, Fred M. Kaplan v publ ika-ci "Dubious Specter: A Skeptical Look at the Soviet Nuclear Threat" přináší další důkazy o sovětské mírumilov-nosti, atd., atd.

Největším nepřítelem lidstva jsou amer ický imperial ismus, mezinárod-ní společnost i ( IBM např.) a západní špionážní služby (CIA zejména). Mar- cus Raskin je členem poradního výbo-ru, publ ikuj ícího světový unikát, tot iž časopis Counter-spy, jehož účelem je odhalovat, identi f ikovat americké agenty, aby mohl i být l ikvidováni. O úspěch časopisu se zejména za-sluhuje Phil ip Agee, ex-CIA man, co o sobě prohlašuje "I aspire to be a Communis t and a revolut ionary".

Ústavu IPS ale naprosto nevadilo mít ve svých řadách kubánského agenta Or lando Leteliera.

IPS důsledné prosazuje požadav-ky, jež jsou též sovětskými požadav-ky: odzbrojení (Západu), l ikvidace ja-derných zbraní (Západu), podpora prosovětských gueril, obhajoba so-větských expanzí. Amer ické odzbro-jení a smíření se s veškerým sovět-ským počínáním kdekol iv ve světě ni-koliv snižuje, ale naopak zvyšuje bez-pečnost Ameriky. Likvidace vlastního vojenského a bezpečnostního systé-mu jsou nejlepší zárukou americké bezpečnosti — toť jsou výsledky ana-lýz IPS.

Brian Crozier, ředitel londýnského Inst i tutu f o r t he Study of Confl ict se v r. 1979 (v National Review) vyjádři l naplno: IPS je "perfect Intellectual front for Soviet activit ies".

New York Times poskytuje IPSdva-

8

krát tol ik místa než kterémukol iv j iné-mu "think tanku", a IPS charakter izu-je jako "nezávislou výzkumnou orga-nizaci ve Washingtonu".

V Kongresu se IPS soustřeďuje na podminování vojenského rozpočtu (jménem lidských potřeb), zpravodaj-ské činnost i ( jménem svobody proje-vu), proamer ických vlád ( jménem lid-ských práv). Centrálním úkolem kam-paně je l ikvidovat USA, onu koloni i násilí ("violence colony") .

A není málo členů Kongresu, kteří prosazují zákony k uskutečnění cílů IPS. Časté je pořádání seminářů pro kongresmany a jej ich štáb. Chart isté nevědí co činí; kongresmani, např. černoši John Čonyers a Roland V. Dellums, to védídobře. Činnost IPS si též pochvaluje Paul Warnke, bývalý Carterův emisár a vyjednávač se So-věty o odzbrojení. '*

V lednu 1986 se v New Yorku konal mezinárodní kongres spisovatelské organizace PEN. Delegáty oslovil mi-nistr zahraničních věcí George Shultz, zdůrazňoval tvůrčí svobody, způsobi l značnou nevoli mezi posluchači. Pro-testní podpisy sbírány, protestní le-táky rozdávány.

Poté promluvi l Senegálec M'Bow, ředitel UNESCA, organizace usilující o zavedení globální cenzury noviná-řů. Nikdo nic nerozdával, neprotesto-val, nepřerušoval. Též nikdo nevznesl nezdvořilý dotaz nikaragujskému řeč-níkovi, jenž se věnuje l i teratuře jako autor a též jako hlavní cenzor v zemi, ve funkci náměstka ministra vnitra.

Petice k podpoře of iciální total i tní pol i t iky Nikaraguy kolovala otevřené, z pódia ji pochváli l Norman Mailer, president PENu. Petice proti teroris-mu a Kaddáf imu kolovala pokradmo,

12 Převzato ze jména ze dvou zdro jů : Rael Isaac, Midstream: a Monthly Jewish Review, část i přet isk l Barron S, 21. a 28. 6. 1980; Joshua Mu-ravchik, " T h e Th ink Tank of the Left" , New York Times Magazine, 26. 4. 1981.

a když se v debatě kdosi přece jen o-zval, proč že se Kreisky objímá s Ara-fatem, pří tomní v sále nevolí syčeli a předsedající spisovatel tazatele po-káral. Hodně stížností bylo vyřčeno na řádění cenzury — v USA.

Život v USA je už natolik hrozný, že spisovatelka jménem Jan Morrisová se natrvalo odstěhovala do bri tského Walesu. Nicméně soudy o rodnézemi nadále vyjadřuje v nejlepších rodných novinách:

"Největší hrozbou míru a l idskosti jsou USA. Z počínání vlády se mi zve-dá žaludek. Nevěřila jsem jejím mluv-čím, co tvrdil i o korejském letadle, o Grenadé, a rozhodně j im nevěřím, co tvrdí o sovětských záměrech v za-hraniční polit ice. Je daleko méně pravděpodobné, že oni by rozdmy-chali novou válku. Myslíte si, že je na světě vůbec někdo, kdo by věřil, že Rusové by úmyslněsestřel i l i korejské letadlo, vědouce, že by nemíni lo ško-dit? Nesmysl, vy krutí lháři!"13

• Dokončeni příště

13 S o u h r n au to r č i ných slov z d louhého č lánku uveřejněného v New York Times, 13 .11.1983. O zahran ičn ím po l i t i ckém zpravodajstv í t oho to zdro je se lze ledacos za j ímavého dozvědět z kn ihy Russ Braley, Bad News: The Foreign Policy of the New York Times (Gateway Books) .

Hazard se zdravím Rudé právo, 13. března 1986

" K o u p i l jsem si konzervu — mleté maso se ze-lím — vy robenou v závodě 08 v Moravském Jáně. Když jsem po ohřá t i konzervu otevřel , byl jsem nemi le překvapen jej ím obsahem — jednak hroz-ným kyse lým pachem, a pak hlavné, v celé kon-zervě jsem nenašel kousíček masa. Konzerva stála 6,60 Kčs ve sku tečnos t i t o mě lo jen cenu p lechového obalu. Věřte, d iv ím se tomu , jak mů-že podn ik něco tak špa tného vyrábět. . . "

Náš čtenář, d ů c h o d c e Maxmi l ián Sedláček z Krnova, př ipo j i l ke svému dop isu i e t iketu oné konzervy. Na ní je černé na bí lém, že závod patří podn i ku Slovl ik Trenčín.

Případ není o jedinělý. . .

REPORTÉR

o a n e c i M

DVA VZÁJEMNĚ

SE DOPLŇUJÍCÍ

DVOUMESÍCNIKY

7ápaď

Postfach 1737 8048 ZÜRICH Schweiz • Switzerland

P.O.Box 322 WATERLOO, On. Canada N2J 4A4

Interview

Rozhovor s dlouholetým vězněm Jaroslavem Javorským V úterý 11. února 1986 v 10 hodin dopoledne přešel Glienický most z východního do západního Berlína vězeň č. 01258

Jaroslav Javorský, který byl propuštěn po osmi letech vězení v tzv. špionážní výměně". Jaroslav Javorský, syn nejznámějšiho čs. tenisty padesátých let byl v Československu 13.12. 1978 odsouzen vojen-

ským soudem na 13 let za pokus o převedení své snoubenky z Bulharska do Turecka. Jeho uvěznění a výše trestu patřily k nejtvrdším v Československu. Jeho případ a dramatické okolnosti propuštění

vzbudily široký zájem mezinárodních organizací a veřejnosti. Časopis Západ připomenul případ Jaroslava Javorského dvakrát. V č.4/79 na str. 36 jsme uveřejnili článek "Případ

Javorský" a v 6.5/83 na str. 30 pak "Sdělení matky J. Javorského". Vzhledem k tomu, že jeho případ vyvolal velikou pozornost, požádali jsme Jaroslava Javorského o rozhovor. Za Západ

připravil toto interview Miloš Suchma.

Západ: Po vašem zatčeni v roce 1977 jste byl obviněn hned z několika pa-ragrafů najednou a postaven před vo-jenský tribunál. Jak hledíte na tento postup čs. orgánů a na nové odsouze-ní ke 13ti letům do vězení s nejtvrdším režimem? Javorský: V sedmdesátých letech, v jej ich druhé polovici, se zdvihla v Čes-koslovensku vlna šp ionománie. Aby byla možnost prokazovat snahy zá-padu o rozvracení socia l is t ického státu, byl každý prostředek dobrý. Vyšetřovací oddělení StB dostalo za úkol usvědčit co nejvíce potenc ionál -ně možných pachatelů z prot istátní č innost i . Pro "prokázání" takové č in-nosti je nejvhodnější paragraf 105 — výzvědná činnost. Čelé jednání, i před soudem, probíhá nejen s vy loučením veřejnosti , ale není t řeba žádných př ímých důkazů, ani obavy z iniciat i -vy obhájce. Ty to podmínky jsou ještě umocněny ve prospěch "spravedl-nost i" před soudem vojenským. Ne-směl jsem si zvoli t obhájce — byl mi př idělen soudce (!) d ruhého t r ibuná-lu stejného soudu. Důkazy obžaloby byly pouze nepřímé a netvoři ly zá-konem vyžadovaný souvislý řetěz, který by vinu dokazoval — rozsudek se zakládal na domněnkách a na vnitř-ním přesvědčení soudců. Důkazy ob-hajoby, mnou podávané nebo vyža-dované, byly odmítány pro je j ich "ne-podstatnost" , "nehodnověrnost " ne-bo "nepř ipust i te lnost" . Tak jsem ne-dostal k soudu důkaz, který by býval nezvratně vyvráti l obviněni z porušo-vání předpisů v oběhu zboží s ciz inou, vystavený agenturou Pragosport . Ne-obstála ani má obhajoba k obvinění pro opuštění republ iky a k napomá-hání opuštění republ iky. Marně jsem poukazoval na vyhlášku ministerstva vnitra a zahraničních věcí č. 120 z roku 1976, ve které je uvedeno právo č lo-věka opust i t i vlastní zemi na základě Helsinské dohody, Československem rati f ikované. Po celých 17 měsíců vy-šetřovací t ým StB vedený tehdy ještě mjr. Horákem v mém soukromém ži-votě, aby našli opěrný bod obžaloby. Po celou dobu jsem byl vystaven je-j ich pečlivé př ipravenému psychic-kému tlaku, založeném na mém cito-

vém vztahu k rodině a ke snoubence. Odsouzení bylo podle mého názoru nejen pot řebným důkazem o snaze západních mocnost í ubl ižovat socia-l is t ickému státu, ale i aktem msty na rodině předního čs. sportovce, který by svým přík ladem mohl ovl ivnit ma-sy. Západ: Můžete ve stručnosti popsat podmínky ve Vatdickém vězení tak, aby si čtenáři mohli udělat představu o nejtěžších žalářích v ČSSR? Javorský: Vězení se nachází na území někdejšího Kartuziánského kláštera u Jičína, který založi l v r. 1627 Wal len- stein tehdy pro 14 řádových bratří. Dnes žije ve zdech tohoto kláštera téměř 3,000 vězňů. Nápravně výchovná skupina 3, jak se honosně nazývá, je určena pro recidivisty, nási lné trest-né činy, č iny prot i l idskosti a pro zá-važné del ikty v armádě a prot i repub-lice. Protože Československo of ic ie l-ně tvrdí, že nemá pol i t ických vězňů, jsou t i to nuceni žít od sebe odděleni mezi z ločinci , větš inou toho nejhrub-šího zrna. Vězení se dělí na čtyř i od-dělení. Některé cely jsou naplněny až 26 vězni při nedostatečných hygie-n ických podmínkách ( jedno umyvad-lo, jedno WC). Návštěva (pouze pří-

mých př íbuzných) trvá, pod dozorem jednu hod inu, jednou za deset měsí-ců. Třet ina vězňů nemá návštěvy vů-bec. Rodině se smí psát jednou za tři týdny, a to jedeň dopisní papír. T ímto š ikanováním je potrestána i rodina. Ponižování l idské důsto jnost i je na denním pořádku. Každých 14 dní jsou všichni vězni stříháni dohola. Před každým bachařem a před každými dveřmi vyžadují ti, kteří to u Hit lera odsuzoval i , smeknut í pokrývky hlavy. Na každém kroku vládne psychický teror: vězeň musí mít neustálý pocit provinění a strachu. Náboženství je zakázáno. Starý kostel dokonce vy-plenil i a zřídi l i v něm pracoviště želez-nobrodského skla a Agrostro je. Přes-to, že je v ústavním řádu klausule, za-j išťující vězňům duševní a tělesný rozvoj, existuje trest zákazu kul turní č innost i . Cviči t a sportovat je pod trestem přísně zakázáno. O fyz ický rozvoj se má postarat hodina vycház-ky denně. Z imní oblečení je stejné ja-ko letní. Nosit v z imě rukavice nebo si ohřát ruce v kapsách je zakázáno a trestáno. Pracovní normy překračují v mnoha př ípadech l idské možnost i . Lékařská péče je z velké části jen předstíraná. Během pů lhod inové or-dinace je "vy léčeno" 40-50 pacientů. K dispozic i je pro 3000 vězňů tř icet nemocničních lůžek. Výživa je chudá na vitamíny. Většina vězňů trpí avita-minózou a není vý j imkou vidět mladé-ho bezzubého člověka. Západ: Kolík vašemu případu podob-ných zůstává ještě v tomto vězeni? Javorský: Bohužel ještě víc než dost a obávám se, že mají mnohem menší vyhl ídky na dřívější propuštění, než jsem měl já. U některých lze jen těžko určit, jaká je jej ich vina, protože se bo-jí mluvit o svém případu s kýmkol iv. I tento jev je státním aparátem v člově-ku uměle vypěstovaný. Svými intr ika-mi a sítí špehů štvou lidi prot i sobě, vzbuzujíce v n ich takto nedůvěru jed-noho k druhému. Jsou tam však pre-cedentn i případy vykonst ruovaných procesů pro účel, o kterém jsem se již zmínil. Jedná se případy Josefa Ró-mera, Františka Weisse, Waltera Ka-nii, J i ř ího Wolfa, Helmuta Heubacha a dalších, o k terých jsem se zmíni l ve

RODINA: ODLEVA BRATR, MAMINKA, JAROSLAV JAVORS

svém referátě na Helsinské kontra-konferenc i v Bernu, 15. dubna t.r. Západ: Co děláte nyní a jaké jsou va-še další plány do budoucna? Javorský: Jsem stále ještě ve stavu nemocných , ale snažím se, aby se ve-řejnost co nejvíce dozvěděla o pod-mínkách soudnictví a vězeňství v Čes-koslovensku, ať již při besedách s žá-ky škol, s č leny po l i t i ckých stran, se skup inami Amnesty Internat ional a spo lečnostmi pro l idská práva, nebo v televizních, rozhlasových a t isko-vých rozhovorech. A plány do bu-doucna? Začínám život vlastně znovu a chtěl bych zpř í jemni t ten podz im života i svým rod ičům, kteří se o mé propuštění nejvíce zasadil i . Aíká se, že úko lem muže v životě je zasadit st rom, postavit dům, přivést na svět po tomka a napsat knihu. S tou kn ihou jsem již začal a to další chce čas. Západ: Ze sdělovacích prostředků a od krajanů, kteří se s vámi jíž setkali, vešlo ve známost, že jste na tom po duševní stránce obdivuhodně dobře. Mluvil jste o psychickém příkoří. Co vám pomáhalo nejvíce je překonávat a co vás drželo duševně po celou tu dobu?

Javorský: Během doby jsem si vybu-doval spojení až za "železnou opo-nou", a tak jsem se také dozvídal, co vše se pro mé propuštění na Západě činí. Vědomí toho, že se za mne zasa-zují nejen krajané v Evropě, ale i ve Spo jených státech, Kanadě a Aust rá-lii, stejné tak jako organizace a státní-ci z mnoha významných států, mě po-stavilo úplně nad věc. Bylo to i někol ik věrných přátel, kteří mi dávali tam za tou zdí j is totu, a nakonec to byla poe-zie a verše, které jsem sám psal. Byly mi v té době vent i lem h romaděných ci tů a v jemů, které jsem nemohl zese-be vypust i t j inou fo rmou. Byly mi i urč i tým sebepotvrzením při monotón-

10

Ý, OTEC

ni a duševně nenáročné práci, která mi byla účelně př idělena. V neposled-ní řadě to bylo vědomí pevného svaz-ku s rodič i a pov innost sama o sobě: nepodlehnout ! Západ: Co myslíte, že by bylo základ-ním kamenem toho, že jste byl vůbec zařazen do výměny "špiónů"? Javorský: Když jsem přecházel v Ber-líně po Gl ien ickém mostě, představo-val jsem si obraz své svobody jako západní veřejnost i a t ím i hlav je j ich států. Pod t ímto t lakem se nakonec významných kamínků. Za každým z těch bylo pak slovo, věta, dopis, ur- gence... které z různých koutů světa od různých lidí vytvoř i lo ve svém množství lavinu, která uvedla do po-hybu věci další, pohnula s vědomím západní veřejnost i a tím i hlav je j ich států. Pod t ímto t lakem se nakonec pro lomi la i zeď mého vězení. Nespor-ně nejdůleži tě jším bodem bylo zápa-donémecké občanství, které mi bylo v ládou uděleno již v době mého věz-nění, a tvrdý boj vlády Spo jených stá-tů na ženevské schůzce státníků, kde se o této výměně vlastně rozhodlo. Západ: Jaký ohlas mělo vaše propuš-tění v NSR a v Evropě vůbec? Javorský: Byla to vlastně první pře-dem ohlášená a sdělovacími prostřed-ky of ic iá lně sledovaná výměna lidí mezi Východem a Západem. By lo to-ho napsáno a řečeno mnoho. Byla to prostě zase jedna senzace svobodné-ho světa. Zel otázka l idských práv tím zůstala pouze v pozadí.

* * *

Už nic mi z mé lásky nezbylo jen cosi jak ranní vláha od Ní pár dopisů prolhaných s razítkem "pošta Praha" pár fotek, pár dopisů, pár pohlednic pár křičících vět v rozsudku a pak už vůbec nic a pak už vůbec nic

Už nic mi z mé lásky nezbylo jen hluboká na čele vráska za váe prý v životě platí se ví však kdo, co stojí láska?

Mně zbyly jen oči zkažené jsou místa, kde i ve dne je šero co nevzal si osud vzal si čas mně zbyl už jen papír a pero

• Cena Jaroslava Seiferta

Letos 23. září, u pří ležitost i nedoži-tých mis t rových 85. narozenin, bude poprvé udělena Cena Jaroslava Sei-ferta za nejlepší díla české a sloven-ské l i teratury, která nesmějí být pub l i -kována v Československu.

Cena Jaroslava Seiferta byla zříze-na Nadací Char ty 77 se sídlem ve S tockho lmu k uctění památky klasika české l i teratury a prvního českoslo-venského nositele Nobelovy ceny za l i teraturu.

Cena Jaroslava Seiferta, jež bude udělována každoročně, sestává z pe-něžní odměny, jejíž výše se bude po-hybovat podle výs ledků sbírky — me-zi 30.000 až 50.000 SK (cca 10.000-17.000 DM), dále z d ip lomu, provede-ného jedním z předních českosloven-ských výtvarníků a konečně z kul turní subvence, která umožní vydat odmě-něné dí lo v j ednom z ex i lových nakla-datelství.

O udělení ceny rozhodne výbor v sestavě Jiř ího Gruši , Mi lana Kunde-ry, Antonína J. Liehma, Sylvie Rych-terové, Josefa Škvoreckého a Jana Vladislava a předsedy Nadace Char-ty 77 (ex of fo) . Členy výboru jsou ta-ké dva významní českoslovenští l ite-ráti, žijící v Československu, je j ichž jména budou př ípadně uveřejněna později . Sekretářkou výboru pro Ce-nu Jaroslava Seiferta je paní Mi losla-va Slavíčková ze Slovanského ústavu universi ty v Lundu.

Nadace Char ty 77 se obrací na čes-kou a s lovenskou veřejnost se žádostí o zaslání návrhů kandidátů na Cenu Jaroslava Seiferta, a to nejpozděj i do 15. července 1986. Návrhy posílejte na adresu:

Miloslava Slavíčková Järnakravágen 23A S-222 25 LUND, Švédsko.

Nadace Char ty 77 se zároveň obra-cí na všechny příznivce svobodné české a slovenské l i teratury, aby na tu to cenu přispěl i f inanční podporou. Příspěvky mohou být zasílány šekem nebo na kterékol iv z níže uvedených kont Nadace Charty 77 s poznámkou: Seifertova cena.

František Janouch Předseda správního výboru

Nadace Charty 77

Umění

O Babičce v navlhlém listí Jana Brychtu znají čtenáři 68 Pub-

lishers Toronto především jako ilustrá-tora Tankového praporu a Babič-ky. Ti, kterým je dnes kolem třicít-ky a chodili do školy v Českosloven-sku, si možná ještě vzpomenou na je-ho obrázky, jež provázely učebnici Vlastivědy. Brychta však není jen vtipný a osobitý ilustrátor. Patřím k těm nemnoha šťastlivcům, kteří mohou občas shlédnout i jeho obrazy. Jsou radostné a hravé v barvě i tvaru a čas-to i s trochou ironie využívají všech soudobých výtvarných vynálezů, vy-hýbají se však velikášské svévoli. (V leckterém ohledu jsou také doplň-kem, ba protikladem zahloubané, rozjímavé tvorbě jeho manželky Lí-dy.) V tomto nepříliš veselém světě vyzařuji Brychtovy obrazy dobrou ná náladu někdy až jásavě a jsou potěše-ním pro oko i pro duši. Ale v londýn-ském ateliéru, kde jsme se sešli, jich bylo málo. Kam se poděly?

Jsou v Německu. Na výstavě? Jestl i z toho bude výstava, to ví čert.

Asi před t řemi lety jsm měl výstavu v Duisburgu a tamější pořadatel se rozhodl, že si otevře galeri i v Mn icho-vě a zahájí její provoz mými obrazy. Souhlasi l jsem už jen proto, že si ob-razy sám odvezl a ušetři l mě balení, tahaček s celníky, vyplňování lejster a všeho, co musí člověk podstupovat, když jde o výstavu v zahraničí. Jenže namísto galerie v Mnichově postavil nový kancelářský blok a obrazy teď leží v Hamburku a čekají, až se j ich ujme někdo, kdo nebude předem po-žadovat kauci, což je takový nový zvyk. Já tady stejné na ty obrazy ne-mám místo.

Vystavoval jste i jinde v Německu? Měl jsem dvě nebo tři výstavy v

Hamburku. Taky v Oslu jsem před ně-kol ika lety vystavoval.

A co v Anglii? Tady na to nejsou lidi, výstava je tu

ztrátová záležitost. Tady je především trh starožitností. Zdejším l idem zcela

The Charta 77 Foundation

Box 50041. S-10405, Stockholm, Sweden.

Swedish Postgiro 19 41 64-0, Charta 77.

Commerzbank Hamburg, Zweigstelle Hohelufchaussee,

36/79800 — Charta 77 {Bankleitzahl 200 400 00).

Société de Banque Suisse. 1211 Genève, 2 rue de la Confederation CO-254, 786 Charta 77.

chybí výtvarný smysl, obrazy kupuj í jen takové, u nichž lze předpokládat, že je j ich cena bude stoupat a že se na nich dá vydělat. Dívají se na ně jako na investici. Já jsem spíš pro ty, co mají rádi obraz na zdi. Ang l ie neníze-mě, kde se dají vydělávat peníze — a prodejem obrazů už vůbec ne.

Proč tedy v Anglii žijete? Mně se líbí to počasí: věčně prší a je

t rochu navlhlo. Já měl vždycky nejra-ději podzim, kdy pršelo a t lelo listí. To je tady pořád. Angl ie je země k bydlení a dobře se mí tu pracuje, i když tu vlastně nemám pub l ikum a jsem v tom oh ledu odkázán na kont i -nent. I lustroval jsem kdysi řadu kní-žek pro jedno německé nakladatelství a dokonce mi nabídli, abych se k n im přestěhoval i s rodinou, že by mi za-j isti l i stálý přísun práce. Dnes bych asi jezdi l v porsche, ale to není důle-žité. Třeba bych si mohl navíc i t rochu malovat, urč i tě však ne takovým způ-sobem jako tady. Bydlet v Londýně má svou vlastní cenu. Mé se ani Paříž nijak nelíbí, př ipadá mi našlehaná. Londýn má atmosféru, která je mi pří-jemnější. Byl bych ovšem raději, kdy-bych si mohl na živobytí vydělávat malováním obrazů, než zakázkovým výtvarnictvím, ale jako kompromis mi to nevadí. Vzájemně se tyhle dvě č in-nosti neruší už tím, že tady v ateliéru, kde si maluju, nemám žádné materiály k i lustrační práci. Tu práci, k terou se živím, dělám doma.

A co to je? Především jsou to i lustrace pro te-

levizi BBC, pro dětský pořad zvaný Jackanory, s kterým spolupracuj i už patnáct let. Jde v podstatě o vyprávě-ný příběh doprovázený i lustracemi.

Dělají se s nimi všeli jaké tr iky, zabírají se detai ly nebo celky a pod., ale ani-mace to není. Jackanory je k lasický pořad, rok poté, co jsem s ním začal spolupracovat , jsem byl pozván k o-slavě dvout isícího vysílání.

Kolik lidi se na tom pořadu podílí? Mají asi deset kmenových výtvarní-

ků, kteří se více méně pravidelně stří-dají. Jeden pořad trvá týden, pětkrát po čtvr thodině, a obsahuje obvykle pětašedesát i lustrací. Není tedy ani možné, aby to dělal stále týž člověk, přišel by z toho o rozum. Já dělám asi pět p rogramů ročně. Líbí se mi ta prá-ce i proto, že mi umožňuje poznat do-cela j iný svět. Když je člověk příto-men ve studiu při natáčení, má příle-žitost se setkat se zaj ímavými l idmi. Já jsem se prostřednictvím toho dět-ského pořadu seznámil s řadou vyni-kajících br i tských herců, s některými jsem se i spřáteli l , a to je pro mne vel-mi cenné. Stejně tak s režiséry; když se nám spolu dobře pracuje, zůstává-váme pak jako tým.

Ilustrujete stále ještě dětské knihy? Málo. Teď zrovna jednu knížku při-

pravuji, ale jsou tu problémy. Redak-toř i ve zdejších nakladatelstvích jsou liknaví, všechno se táhne na d louhé lokte, mají pocit , že aby si svůj chleba zasloužil i , musejí s vámi "pracovat" . Neustále si něco vymýšlej í a př imýš-leji, výs ledkem jsou otravné průtahy a nevede to k žádnému konci. Ty př i-pomínky se týkají hlavně textu, proto-že knížka tu přichází do nakladatel-ství už jako i lustrovaný text. B u ď n ě -

11

JAN BRYCHTA: DVA ŠAŠCI NA LANĚ (KVAS NA PAPlftE)

jaký spisovatel něco napíše a řekne, Hele, udělej mi k t o m u obrázky, nebo si musím sám vymyslet příběh a na-psat si ho nebo ho dát někomu na-psat. Napadlo mě například, že tu ne-ní žádná dětská knížka o cr icketu, ačkol iv ta hra je národní posedlost. Vymyslel jsem legrační příběh pro malé děti a svěřil jsem ho známému herci. Jenže on je takový cr icketový nadšenec, že mu z toho vyšel text sice vt ipný, ale spíše pro zasvěcence než pro děti. Redaktoř i usoudi l i , že je tam toho cr icketu pří l iš mnoho, nakonec jsme se vrát i l i k mé původní jedno-duché verzi. Ted 'už kreslím i lustrace, ale jak d louho to trvalo...

Vaše ilustrace pro děti nejsou pří-liš realistické. Nejsou děti překvape-ny, když mají zvířátka na obrázku no-žičky trochu jiné než ve skutečnosti?

Já myslím, že dětem toh le vůbec nevadí. Sám jsem se často díval na ve-l ice dobré i lustrace a všiml si najed-nou, že t řeba nakreslený kočár má jen dvě kola. Toh le přece nemůže jezdit, řekne si člověk. Ale když má ten obrá-zek něco navíc, jako to mají řekněme obrázky Františka T ichého, atmosfé-ru, ztvárnění, je to chyběj íc í nahraže-no, nap lněno něčím j iným. U plytké i lustrace naopak: hned postřehnete, že realita je necelá.

Pamatuji si, jak jste mi kdysi uka-zoval nějakou knížku a o ilustracích jste prohlásil, že jsou typicky anglic-ké. V čem se liší od vašeho viděni?

Oni mají rádi rea l is t icko- roman-t ické i lustrace, na legraci moc nejsou. To mě překvapi lo. Typ icky angl ická i lustrace je dost suchopárná, jsou na ní všechny nohy i kola, bývá t ro-chu nasládlá a staromódni . Ještě před deseti lety to bylo běžné, t e ď u ž se vy-

skyt l i lidé, kteří to dělají t rochu mo-derněj i .

Když jste dělal ilustrace k Babičce, musel jste se asi držet trochu zpátky, k legraci tam mnoho příležitosti ne-bylo.

To byl spíš takový sent imentální přístup k věci. Bab ičku už zkoušelo i lustrovat mnoho lidí. Vzpomínám na klasické i lustrace Kašparovy, ale také na Babičku, kterou kub is t ickými kresbami i lustroval Špála. Mám Spá-lu jako malíře rád, ale mysl ím si, že Babička je přece jen něco j iného a musí se i lustrovat zkrot le, Dokonce ani jeden z nejnovějších i lust rátorů Babičky, Vladimír Tesař, se podle mého názoru úplně netrefi l . Co poří-dil, je ovšem spíše vo lný doprovod než př ímo i lustrace. Měl možnost za-jet si na místo a tam vytvoř i t akvarely kraj iny a prostředí. Ten ne jpokorně j -ší a nejuct ivější př ístup měl přece jen asi Kašpar. I lustroval Bab ičku něko-l ikrát, černobí le i barevně, takže exis-tují různé verze a vydání.

Opakem volného doprovodu jsou patrně ilustrace, jenž přesně zachy-cují určitou scénu. V minulém století se pod nimi běžně uváděl i příslušný řádek textu. Kam byste se zařadil me-zi těmi dvěma krajnostmi?

I lustrace k Babičce jsou taky vlast-ně doprovod. Nejsou tam žádné, kte-ré by se vztahovaly k urč i tému místu v knize. Původně jsem zamýšlel udě-lat jen čtyři , jednu pro každé roční ob-dobí, pak se k t omu př ipoj i ly menší obrázky pro vyplnění stránek a k vý-zdobě knihy.

A co Tankový prapor? To je něco docela j iného. Tam se

musel i lustrovat text. Navíc jsem byl na vojně ve stejné době, co Josef

Škvorecký, a dokonce jsem byl zku-šebním komisařem Fučíkova odzna-ku, ač nikol i u tankistů. Když jsem ještě v Praze četl ten výňatek o prove-dení zkoušek Fučíkova odznaku, já to před sebou viděl. By lo to přesně tak i u našeho p luku; ono to asi bylo po-dobné všude. V mém případě to by lo opepřeno zážitky, jaké se ani v Tan-kovém praporu nenajdou. Tak t řeba po jednom zkoušení u od loučené jed-notky se mi tam rozplakal velitel útva-ru prot i le tad lového dělostřelectva. Sužovaly ho výč i tky svědomí, když četl Polevého Příběh opravdového člověka. Slouži l tot iž ve Slovenské armádě na východní f rontě jako veli-tel baterie a sestřeloval sovětská le-tadla. Když si přečet l román o Meres-jevovi, nebyl si na jednou jist, zda to všechno nezavini l . Tak jsme si říkali, jest l i mu ten odznak máme dát nebo ne. Z morá ln ího hlediska by ho dostat neměl, vždyťmožnáses t ře l i l Meresje-va.

Kromě ilustrování knížek — a těch, jak říkáte není moc — a práce pro te-levizi pořád malujete. Proč, když se v Británii nedají obrazy prodat?

Já malu ju kvůli sobě, mě to baví. Je to taková prot iváha těm i lustracím, můj nák ladný koníček. Ideální by sa-mozře jmé bylo, kdybych mohl j enom malovat, ale pokud si vydělám na ži-vobyt í i lustracemi pro televizi a kníž-ky, je tohle taky řešení. Práce pro te-levizi má své výhody: jsou to větš inou krátké věci, na nichž nestrávím moc času. Najednou mi zavolají a řeknou, Toh le to pot řebu jeme a pozítří si pro to pošleme taxík. Já tedy vím, že zít-řek je zabitý, ale pozítří, když to ráno taxík odveze, si už zase mohu hrát na svém pískovišti .

Malujete, abyste se měl nač dívat, pro estetický zážitek, nebo z nějakého vnitřního důvodu?

Připadám si při malování absolutně svobodný. Ale to není jed iný důvod. Nejvíc mě baví, když to dělám. Začí-nám obraz a nevím nikdy, co z toho vyjde. Vycházejí mi z toho obvykle j i -né věci, než zpočátku očekávám, sle-duj i urč i tý vývoj, co se v t om obraze děje a to je nejzajímavější. Když je věc hotová, už mě tol ik nezajímá. C o s tím můžete dál dělat?

Zdá se mi, že ve vašich obrazech jsou nějak obsaženy skoro všechny prvky moderního umění. Je to pravda?

Asi je, protože já se hodně koukám kolem sebe. Ovšem to moderní umění v mých obrazech je spíš středního vě-ku. Říkávám si často, jaká je to škoda, že jsem nežil o takových padesát let dřív. Malířská revoluce, která se ode-hrála ve Franci i na začátku tohoto

12

století, mí př ipadá fascinující. Co se děje ve výtvarném umění dnes, to mě zajímá míň. Sleduj i to, samozřejmě, i proto, že se v tom snažím objevit ně-co velkého, ale jaksi se mi to nedaří. Vel ikost pořád nacházím v údobí vel-kých klasiků Matisse, Picassa, Miró-na, Légera.

Objevi l jsem i malíře, kteří v té době žili v Amer ice a kteří nejsou příl iš zná-mí, př ípadně nejsou oceňování tak, jak by si zaslouži l i . Napřík lad Stuart Davis: ve dvacátých letech žil néjaký čas ve Franci i , pak se vráti l do Spoje-ných států. Pobyt ve Franci i ho po-znamenal , ale byl to malíř vyloženě amer ický, co maloval on, nemohl na-malovat Francouz. Vyšel sice z kubis-mu, ale do jeho pozdějších obrazů už třeba pronika la amer ická reklama, vmaloval do n ich písmena a pod. Dal-ší američt í malíři, napřík lad Jackson Pol lock, získali ovšem světovou slá-vu, ale počátky moderního malířství příl iš známy nejsou.

Na jednoho amer ického malíře si pamatuj i ještě z Prahy. Někdy po vál-ce se tam konala výstava moderního amer ického umění a jako student U m p r u m jsem pomáhal při její insta-laci. Nosi l i jsme obrazy a rozvěšovali je po zdech v Umělecké besedě. Když člověk ty obrazy pořád bere do ruky a nosí je z jednoho konce sálu na dru-hý, má příležitost si je dobře prohléd-nout. Byl mezi n imi i mal ičký obrázek, který se mi ohromě líbil, malíř se jme-noval Mi l ton Avery. Pak jsem zjisti l , že je zastoupen v Muzeu moderního umění v New Yorku, občas vídám některý jeho obraz vystaven i v Lon-dýně. Zemřel asi před patnáct i lety. A to je opravdu skvělé malování, na ú-rovni Matisse nebo kohoko l i j iného z té doby — a přesto je poněkud za-nedbáván.

Přátelé češti výtvarnici mi říkávali, že americké malířství za nic nestojí a dívali se na ně pohrdlivě. A tak jsem mu nevěnoval velkou pozornost. Až když jsem chodil po amerických ga-leriích, stál na americké půdě a díval se na obrazy amerických malířů, když jsem se ocitl mimo oblast evropských předsudků, začaly se mi některé z těch obrazů úžasně líbit. A tak jsem už začátkem šedesátých let objevil Hop-pera, snad dřív, než ho plně docenili i v Americe, protože velkou Hoppero-vu výstavu jsem viděl teprve o dvacet let později v San Franciscu.

K tomu vám něco povím. Když jsem byl z Prahy na zájezdě v New Yorku, to bylo v roce 1963 nebo 1964, konaly se v Muzeu moderního umění dvě vý-stavy. Ta jedna, to bylo Bonnardovo dílo zapůjčené z Paříže, druhá byla

věnována Hopperovi . Já jsem samo-zřejmě ihned vletěl do toho Bonnarda a byl jsem oslněn. Jednak byla výsta-va nádherně instalována, jednak to byl skvělý výběr. Pak teprve jsem zašel vedle, kde byla výstava Edwarda Hoppera — a zhrozi l jsem se. Kde se tohle tady bere, říkal jsem si. Co je to za člověka, vždyť je to namalované příšerné. Po té kul tovovanost i Bon-nardově, po jeho f rancouzské noble-se, mi př ipadal Hoppér jako když Mistr špaček tamhle z Pardubic hně-te něco na plátno. Byl jsem úplně zdě-šený. Možná, že na tom něco je, říkal jsem si, jenže jsem nechápal, co by to mělo být. Vráti l jsem se do Prahy, dál jsem žil a pracoval v tamějším pros-tředí.

Pak jsme přesídl i l i do Londýna, a po dvanáct i letech našeho života tady se v Hayward Gal lery konala velká Hopperova výstava. To už jsem měl na tyhle věci t roš ičku j iný pohled. Při-šel jsem na výstavu a na jednou jsem viděl: No jo, ona je to Amerika. Je to sice syrové a nemá to tu f rancouzskou eleganci, ale je to absolutně přesné. A podobně tomu bylo s Wyethem. Vždyť on je to v podstatě kýčař, říká-val jsem si, dělá to tak real ist icky, že to vypadá až pi tomě. A ne jednou uvi-díte, že je to americké, žádná pi to-most, že je výborný a jde až na jádro věci, stejně jako Hopper z j iné strany. Vidíte tu amer ickou periféri i , tu o -pravdu syrovou skutečnost, prostor, světlo, všechno v tom je.

Když žijete v Čechách a jste zvyklý na český estet ismus, nemůžete to po-chopi t . V Amer ice to jde úplně od j i -nud, působí tam j iné hodnoty , než se s n imi seznámíte, jste hrozně zmaten.

Stuard Davis byl pro mne hned od počátku př i jatelný, protože měl za se-bou f rancouzskou zkušenost, pochy-til ten esprit, ten flair dvacátých let a přenesl je pak do amer ického malíř-ství. Já jsem v něm cítil raného Picassa a raného Braqua, z nichž vyšel. Hop-per ovšem byl ryze americký, ten tam vyrost l a celá jeho tvorba je v Amer ice zakotvená. A proto jsem ho ze začát-ku nebyl schopen strávit.

Tohle si často neuvědomuj í ti, kdo se dnes v Čechách inspirují amer ic-kými vzory. Česká a f rancouzská es-tetika mají k sobě jen krůček, v 19. sto-letí dokonce čeští malíři žili v Paříži, obě kul tury si byly blízké. Amer ická kultura, ta je j iná, je nová, vycházíz j i -ných kořenů, i v malířství. Když se její vliv přenese do českých poměrů, je mnohdy žalostně vidět, že je to jen povrch.

Přitom americké malířství ve srov-náni s touto evropskou kultivovanosti

působí málem jako socialistický rea-lismus. I na ten pak začne člověk hle-dět trochu smířlivějšíma očima, ze-jména na sovětské malíře z počáteč-ního údobí.

Když to př iš lo do Československa, říkali jsme si, Kr istaboha, to jfe šíle-nost, to jsou idiot i . Ale on i musejí být j iní, prošl i j i ným vývojem. I v of ic iá l -ních sovětských publ ikacích, kde se patrné nej lepší věci neobjevi ly, pro to-že výběr byl ovl ivněn po l i t i kou a zá-sluhami, se leckdy našlo něco zajíma-vého. Časopisu Iskustvo se ovšem každý předem děsil, tak se to šmahem zavrhovalo.

Jiná půda, jiné nebei, jiné světlo? A taky j iný konzument . Ve Franci i

í v Čechách býval konzumentem vzdělaný občan, který chtěl mít obra-zy doma, rozuměl j im, kochal se j imi. Nebo to byl sběratel, který na n ich chtěl vydělat — ale to nevadí. V Rusku síce v urč i té době žílo pár vybraných estet ických vel ikánů, kteří kupoval i Matisse — dnes se j imi pyšní Ermi-táž — v zásadě se tam však dělaly ob-razy pro veřejné inst i tuce, pro zase-dací síně, pro galerie, ale ne pro l idi do bytu. Ti si kupoval i ikony — a ku-pují dodnes.

Co na vás nejvíc zapůsobilo z čes-kého malířství?

Vždycky jsem měl v ob l ibě klasiky českého moderního malířství, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, i když tí dva byli každý úplně j iný. Mysl ím si, že tohle by lo i v Československu skvělé údobí. Když na ně hledíte s odstupem, vidíte, jaká to byla obrovsky si lná vý-tvarná generace. Jsem přesvědčen, že kdyby byla vyrůstala někde ve Francii, byla by se stala součástí svě-tového ku l turního odkazu. A zkuste tady někomu říct jméno Zrzavý, Filla, Kubišta — v životě o nich n ikdo nesly-šel. Ani tu nemají pří ležitost české umění spatři t .

A co devatenácté století? Chi t tuss iho jsem měl rád, ten mi byl

zvlášť blízký. Oni tam byli taky ohrom-ní malíři v tom minulém století, vezmě-te si takového Kosárka: to byl i velcí mistři. Jej ich dílo má nejen světovou úroveň, má dokonce šp ičkovou svě-tovou úroveň. A všechno se to tam ztrati lo. Chi t tussi žil v Paříži, jezdi l do Francie, já nevím, snad se od tamtud neměl vracet domů. Nebo Kubišta — ten umřel, když mu bylo něco přes tř icet a byla to klíčová osobnost mo-derního malířství nikol i pouze české-ho, nýbrž světového. N ikoho nenapo-doboval, byl docela svérázný — a kdo o něm ví? Takových malířů tam bylo hodně, třeba...

...Kremlička...

13

...no Kreml ička, co to by lo za zjev! To nenajdete v té době n ikde na svě-tě. Neuvěř i te lný malíř. Má v sobě všechno: vysoké řemeslo a p ř i tom noblesu, barevnost, tvar. Kdyby to byl Francouz, bude mít někde postaveno obrovské muzeum a l idé tam budou chod i t posvátně se na jeho obrazy dí-vat. A j iní: J i nd ř i ch Průcha, který se nedoži l ani t ř ic í tky, co to by lo za veli-kána! Přišel jako venkovský balík od-někud z Českomoravské vysoč iny a jak s t ím zacviči l ! Člověk žasne, kde se to v téch l idech vzalo. Byla to velká generace. Dneska? Nevím, nevím...

Máte přehled o tom, jak se maluje v Čechách v současnosti?

Mám. Urč i tý estet ický standard, který je od českého malířství neod-mysl i te lný, se zachovává, ten Krem-l ička j im tam pořád stojí za zády. Ale jestl i se dá mluvi t o nějaké převrat-nost i nebo novátorství, t ím si j ist ne-jsem. ňek l bych, že se hodně opisuje, n iko l i z domácích vzorů, které jsou skvělé, spíše se na jdou následovníci doce la p růměrných malířů západ-ních. Jenže ono vlastně není nikde nic vý j imečného. Snad se to všechno přesouvá do nějaké nové discipl íny. Přemýšl ím o tom a někdy mě napadá, zda t řeba reklamní umění, ty obrov-ské plakáty, nejsou něčím, co za dva tisíce let bude pro budoucí archeo lo-gy představovat dnešní dobu a co je bude nejvíc zajímat. Nebo to bude ně-co, co se hýbe, nějaká elektronika, rek lamy v televizi. Ten, kdo bude za dvacet let rozpoznán jako vel ikán této doby, si zatím někde v t ichostí kutá.

Chybí vám odloučeni od českého prostředí? Cítíte stesk po vlasti?

Je to hrozné, když řeknu, že necí-t ím? Někdy mě napadá, že je to snad nějaký nedostatek, že mi to nevadí. Jako výtvarník na volné noze jsem byl v Československu ve výhodné si tua-ci, nemohu říct, že by mi tam bylo ně-co chybělo. Po mater iální stránce jsem se tam měl možná lip než tady, ale ten životní poci t je docela j iný.

Škvorecký ani Kundera nejsou v exilu nešťastni, napsali oba už mno-hem víc knih, než za stejnou dobu kdysi v Čechách, namaloval jste vy víc obrazů?

Určité. Mám tady mnohem vyšší produkt iv i tu , to se vůbec nedá srov-nat.

I při tom, že za vámi pořád chodí spousta lidí a zdržuji vás od práce — jako třeba já?

I při tom. Hlavní je ten poci t , že ne-máte nikde strop, že nad vámi je otev-řeno nekonečno, že můžete, co chce-te.

Zaznamenal Igor Hájek

JAN BRYCHTA: AKROBAT NA KOLE (OLEJ NA PLATNÉ)

V Rakousku péčí SVU vyšla již třetí g ramofonová deska (a také kazeta) Vladimíra Veita Ve lvi stopě.

Po desce Texty (hudba V. Veit, texty předních českých spisovatelů) a desce Quo Vadis (hudba a texty V. Veit), deska na nerudovské téma Ve lvi stopě je hudbou V. Veita na texty významných českých básníků. Již to-mu napovídají názvy jednot l ivých pís-ní: 1. strana: Zle, mat ičko, zle — K.H. Borovský Pánu našemu — S. Čech Ve lví stopě — J. Neruda V zemi ka l ichu — J. Neruda Věštba č. 5 — K.J. Erben Žalm 130 — K. Kryl 2. strana Česká duma — J. Vrch l ický Slyšíš? — P. Javor Svatební... — J. Seifert Déšť padá... — P. Javor

Češi oslaví 150. výročí Texasu

Amer ičané českého původu z ce-lých Spo jených států se 3.- 5. ří jna 1986 se jdou v Dal lasu na počes t te-xaských Čecho-Moravanu a oslav 150. výročí nezávislosti Texasu.

Texasané českého původu před-stavují velkou část texaského oby-vatelstva. Čeština, která byla př inese-na do Texasu imigranty v 19. století, zůstává třet ím nejrozšířenějším jazy-kem v Texasu.

Během oslav bude organizována řada ku l turních a spo lečenských ak-cí, které vyvrchol í v neděl i 5. října p rogramem Cotton Bowl, kde bude tančena česká beseda. Součástí oslav bude také vystoupení českých taneč-ních a pěveckých souborů, jakož i vy-stoupení soko lských organizací. Pro další in formace pište na adresu:

Amer ican Czech Cul tura l Society P.O. Box 271221 Dallas, Texas 75227 U.S.A.

Píseň — J.V. Sládek Ať velcí — J.V. Sládek Až planety... — J. Neruda

Redaktor měl možnost si kazetu přehrát a byl mile překvapen. Texty jsou výborné, zhudebnění Vladimíra Veita cit l ivé, jeho hlas př í jemný a ky-tarový doprovod profesionální. Vřele doporuču jeme, deska/kazeta je pro všechny generace. Doufáme, že Vladimíra Veita uvidí také naši čtenáři osobně při některém z jeho vystoupení.

Cena desky (včetně poštovného a obalu) je v Evropě letecky 216 š i l inků (kazeta 137 ši l inků), za oceán deska 276 š i l inků (kazeta 154 ši l inků). Pla-títe-l i šekem, zvyšte obnos o 35 ši l in-ků. Desku/kazetu, jakož i předchozí desky si lze objednat na adrese: Al fa- Einwanggasse 17/2/3, A-1140 Wien, Austr ia.

ČESKÉ FILMY NA VIDEOKAZETÁCH! VIDEO EL CANADA expeduje již celou řadu českých filmů na video-kazetách s Vašimi oblíbenými hrdiny filmového plátna — s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým, V+W, Theodorem Plitěkem, Hugo Haasem, Jindřichem Plachtou, Adinou Mandlovou, Vérou Ferbasovou, Natašou Goiiovou a dalšími. VIDEO EL CANADA zkvalitňuje a rozšiřuje své služby. Informace i objednávky vyřizuje obratem. Prémie za větší počet odebraných kazet. VIDEO EL CANADA není anonymní — můžete volat kdykoliv. Informace a objednávky na adrese: VIDEO EL CANADA 587 Talbot Street London, Ontario N6A 2T2 Tel.: (519) 434-9939.

Ve lví stopě

14

Film

Petr Topol

Provedení vyvezení Na okraj nového švýcarského filmu Oas kalte Paradles

Celovečerní barevný film; 35 mm; 109 min; 38 natáčecích dnů; premiéra 28.2. 1986; režie a produkce: Bernard Šafa-řík; scénář: Bernard Šafařík a Jaroslav Vejvoda; kamera: Wedigo von Schultz-Vejvoda; kamera: Wedigo von Schult- zendorf, Tomi Streiff, Pavel Schnabel; v hlavních úlohách: Nohemi Dragon-né, Julius Effenberger, Berta Alig a j.

Chladný ráj je název f i lmu a podtext jeho příběhu. Je to metafora dle mé-ho soudu zdrženl ivá v době, kdy švý-carské úřady t is ícům odmí tnu tých uprch l íků (přes devadesát zamítnutí ze sta) po letech čekání suše sdělují: "Vašemu odsunu zpět do domovské země nestojí v cestě žádné závažné důvody." Odhadu je se, že až dvacet tisíc žadatelů o azyl čekalo v zemi s jedním z nejvyšších světových pří jmů na hlavu, jakož i s nejnižší nezaměst-naností (v únoru t.r. 1,0% při klesající tendenci) , př i tahující navíc svou ne-utral i tou a účastí na humánních pro-jektech, někol ik let na vyřešení svých případů — dnes vesměs negativní. Mezi n imi asi dva tisíce našich kraja-nů... Většina z postižených, nucených k odchodu pod pohrůžkou odsunu, přišla ovšem z hladové Asie, př ičemž i u mnohých Evropanů hrál j istě dů-ležitější rol i švýcarský konzumní ráj, než možná ochrana před proná-sledováním. To však nastane, jak je nám známo z čs. t restního zákona, po návratu — bez oh ledu na důvody útě-ku. Stalo se po provedeném odsunu v lednu 1985 ( letadlem CSA ze švýcar -ského Klotenu do Prahy a později před slovenský soud), který byl pod-nětem k natočení f i lmu a jedním z dě-jových předobrazů jeho příběhu. Ve f i lmu i ve skutečnost i zůstala ve Švý-carsku družka deportovaného — mat-ka jeho dítěte. Tou je ve skutečnost i Polka, dnes sama se zamí tnutým azy-lem. Ve f i lmu, s úvahou bezprávní si-tuace osoby nezávislé na místních úřadech, jakož i ve snaze uvést příběh nadnárodní a obecněj i platné polohy, jde o tragédi i Východoevropana a mladé ženy a matky odkudko l iv z la-t insko-amer ického zámoří. Tvůrci f i l -mu, zjevně odpůrc i hesel, nelíčí pol i-t ické pozadí postav i probíhaj ícího konf l ik tu v azylové zemi, obsahem f i lmu i jeho jed iným poselstvím je tra-gedie dvou mladých lidí (a dítěte), to-noucích ve v lnách moderního stěho-vání národů, v němž loví pol i t ičt í pirá-ti a zachraňují se keťasové. Vždyť i

PROVEDENI VYVEZENI: JAN (JULIUS EFFENBERGER) A ŠVÝCARSKA POLICIE; FOTO MIROSLAV PAZDERA

mnozí z nás, čerstvě zachráněných, volají z paluby: Loď je plná.

Das Boot ist volil — nel idské heslo z vá lečných let, jehož důs ledkem byla smrt neodhadnute lného poč tu ž idov-ských uprchl íků, dnes neopakuj í zno-vu (také v par lamentě) j enom zástup-ci švýcarské "Národní akce", ale i vá-žených v ládních stran — mezi n imi mnoho novoobčanů. Zaznívá i v pod-textu dvou zostření azylového záko-na, z n ichž nejnovější (z března t.r.) zavádí nejen inst i tuci t.zv. "vězení k vyvezení" (Ausschaf fungshaf t — do 30 dnů, snad než se zamítne i posled-ní odvolání), ale i v zemi přímé de-mokrac ie nebývalé generální zmoc-nění vládě zarazit zcela jakékol iv př i-j ímání uprch l íků při je j ich přívalu, a t o i v mírových dobách. Zatím je to asi desetina žadatelů uznána za uprchl í -ky... A le i podle zákona dosud platné-ho je povinností uprchl íka svoje uprchl ic tví dokázat (čl. 12 zákona o azylu z 5.10.1979) a právem státu oso-bu, které se to to nepovedlo, vyvézt (čl. 21a, nařízení o azylu z 12.11.1980). Protože bezprávní doba, která ještě neznala konvence o l idských právech a uprchl íc i byl i postrkováni Evropou k sousedům (ale nikdy zpět — viz Re- marque Miluj bližního svého) už dáv-no minula, zamezují bilaterální smlou-vy tento úkon a odsunu odmí tnu tých — zpět! — nestojí v cestě "žádné zá-važné důvody". . . A co ty br i lantní výklady pana Ulče ve vašem časopise o mezinárodně-právním zákazu "Non- Refoulement" — nuceného návratu uprchl íků do domovské země? Ty ovšem n ikdo neporušuje, protože deportovaní prostě nejsou uprchl íky. (Dnes už to mohou ve Švýcarsku do-ložit jenom písemně, právoplatnými rozsudky o d louho le tých trestech za jasné pol i t ické činy, př ičemž platí sta-

novisko téméřchňoupkovskě , že tot iž "poškozováni majetku v soc. vlast-nictví" — např. poškození vozů v so-větském držení — není akcí pol i t ic-kou, nýbrž t restanou i v právním stá-tě, poškozovat se prostě nemá. To to jsem osobně t lumoči l . ) Rozsudky za opuštění republ iky jsou pro azyl práv-ně Irelevantní, neboť platí jen to, co bylo předtím. Podaří- l i se čerstvým uprch l íkům ok l ikou, úplatky či kdo ví jak vůbec získat, pak mohou být pou-ze podk ladem k t.zv. " in ternaci" , což je jediná právní fo rma setrvání odmí t -nutého azylanta v zemí — na kauci, bez práva pohybu a hlavně dočasně! I tohoto dobrod in í se však dle slov příslušné min is t ryně dostane jedno-značné pouze rodinám, které mnoho let čekaly na azyl, s dětmi ško lou po-v innými — ty už hovoří schwyzer-důtsch. Ostatní — a těch je většina — mladí, svobodní , bezdětné páry a-nebo i rod iny s dětmi do 6ti let musí čekat na zázrak a jsou opakované vy-zýváni k odchodu. Kam?

Proti větru Ano rozhodnut í o zamítnutí azylu

a ani f i lm, o němž na okraj i referuji, a zejména diskuse v par lamentě či po hospodách o "provedení vyvezení" neobsahuj í jakoukol iv radu, kam se mají post ižení obrát i t . T o už není sta-rost místních, je j ichž právem je roz-hodnout koho př i jmout a koho niko-liv. Film, jako umělecké dílo, nemůže suplovat pol i t iku a správné to ani ne-zkouší. Ostatně posloucháním příbě-hu, jak ho vyciťuj i , je nejspíše apel na l idskost: "Nechte je tady!" Ale opak je už dávno heslem dne i národa. S mno-ha čerstvými výj imkami. . . jedna z nich se ve f i lmovém ději pokouší svoji no-vou a po odsunu druha bezprostřed-ně ohroženou přítelkyni zachránit na

15

LASKÁ V KUCHYNI: ELBA (NOHEMI DRAGONNĚ) A JAN (JULIUS EFFENBERGER); FOTO MIROSLAV PAZDERA

chatě v horách. Což je č in spíše sym-bol ický, ve f i lmu v izuálně jedna z nej-krásnéjších scén, ledovce Panny představující ch ladný ráj. Globální řešení to ovšem není. To moh l být ja-kýsi to le ranční patent pro d louho le -té čekatele, par lamentem zamítnutý — větš inou pouhých něko l ika hlasů. I to ukazuje na skutečnost , že Švýcar-sko, vždy na své c iz ince alergické, zůstává demokrac i í , v níž mají své místo hlasy pro i prot i , ba i umělecká díla s nepohod lným vyzněním. Pro-testy "Nac ioná ln i akce" prot i kanto-nální subvenci , odmí tnu t í spo lkového příspěvku t o m u t o projektu, výpady z krajní levice, jak se objevi ly v t isku, nic nezměni ly na f i lmu, real izovaném za čtvr t inu nákladu p růměrného švý-carského f i lmu, ale ser iózni k r i t ikou při jatý více než pozit ivně. To to je také v po f i lmových d iskusích a rgumentem mnohých novoobčanů z řad krajanů, kteří ovšem nemají zdání o stresu prá-ce s omezenými prost ředky, o bez-břehém risku real izátora toho to od počátku až do konce ohroženého projektu. Že f i lm vznik l doslova "prot i větru", tedy prot i hlavním p roudům veřejného mínění, jemuž už se stal termín "azy lant" nadávkou, je j istě důkazem svobody, ale není je j ím bez- p racným a v žádném případě bezrizi-kovým důs ledkem. Takévšak není její kr i t ikou, jak se obávali krajanští opatr-níci, kteří od počátku okř ikoval i tvůr-ce. Naopak extremisté zleva, např. "nezávisl í" levičáci ve svém týdeníku WoZ vytýkaj í f i lmu "nebo jovnos t " hr-d inů, je j ich "nepo l i t i čnost " atd. Což fundovaní recenzenti , zdůrazňuj ící bezvýhradnou koncent rac i na l idský příběh, považují za přednost díla a důvod jeho úč inku na diváky. (Bund, Basler Zei tung, NZZ, Tele a j.) Ostat-ně fantazie extremistů jsou jako ob-

vykle vzdálené realitě života v uprch-l ických ubytovnách, kde odmítaní azylant l z lomeně a rezignované oče-kávají zázrak... takoví l idé nemyslí na demonstrace. Najde- l i k n im je-nom hrstka f i lmem zasažených divá-ků cestu, podaří- l i se rozšířit úzký prostor internace o další ohrožené, ale odmítané, už to bude úspěchem. Zejména m n o h ý m odmí tnu tým kraja-nům teď nepomůže naše pravdivé tvrzení, že k nám, posrpnovým a o ně-co pozdějším, se chovalo Švýcarsko vskutku velkodušně. Nepomůže j im v žádném případě, budeme- l i z vděč-nosti mlčet. I takto jsem pochopi l poselství f i lmu a předávám ho dál...

Film a skutečnost Chladný ráj je dílo vyrůstající ze si-

tuace tak, že se m n o h ý m poučeným zdá být dokumentem. Uprchl íc i , j aks i mohl každý ověřit při natáčení, hráli na plátně povětš inou samy sebe, svo-je touhy i beznaděj, svoje smutné ra-dosti . Scény, přesně odpozorované švýcarské skutečnost i obsahují černý humor, jaký je ovšem doma spíše v Krušných či j i ných horách, než v Al-pách. V jedné f i lmové scéně, kde azy-lanti i ronizují sebe i švýcarské úřed-níky neschopné pojmenovat a pocho-pit jej ich osudy. ("Chtěl i po mně potvr-zení, že jsem v zakázaných odborech plati l příspěvky."), si vyndá mladý uprchlík zubní protézu a podotkne, že tyh le zuby mu vymlát i l i doma — ovšem bez potvrzení. Při švýcarském výslechu mu neuvěři l i s tím, že jezná -mo, že v jeho vlasti není zubní medicí-na na helvetské úrovni... (ci tuj i ne-přesně, z paměti diváka). Představite-le této epizody jsem se na veřejné premiéře měl možnost zeptat, jakým t r ikem si př ipevni l vyndavací zuby na své původní. Místo toho si vsunul prst

do úst a vyndal — protézu! Tr ik nevy-myslel i f i lmař i , nýbrž život, jak vysvět-lil. Ta scéna byla napsána ve scénáři d louho předtím, než si ho režisér po-všiml — v předpoko j i kterési z úřado-ven pro cizince. Když mu pozděj i blí-že vysvětl i l smysl jeho ú lohy a oc i to -val scénář, zamysl i l se nad t r i kovou realizací. Ale uprchl ík — ve f i lmu a ve skutečnost i — zaexceloval s proté-zou. (I to s těmi domácími pol ica j ty souhlasi lo.) Náhoda? Spíše znalost prostředí a mnoha osudů, středoev-ropsky smolných. Černý humor, kte-rý zaplňoval ovzduší, v němž stěží dý -chal i — nikol iv pro ty pozdější popí l -ky. Smích bezzubých a bezmocných... Vskutku? Nechci ci tovat známou esej Václava Havla, dokazující h luboce — ostatně i hrdinstvím autora — moc těch zdánl ivě bezmocných. Zůstanu u předmětu své recese, u f i lmu, který vznikl v prostředí, jež je jeho tvůr-cům víceméně papírovým domovem, prot i m n o h ý m protestům a za podmí-nek, v jakých byli Šafaříkovi místní ko-legové, nemluvě o mistřících z Barran-dova, ani nezvedli prst. Nedávno jsem dočet l br i lantní Malostranské humo-resky Karla Pecky (68 Publishers, To -ronto) a tam mě zaujalo líčení, jaké podmínky dokázala vytvoř i t strana a vláda — za dolary — mist ru Forma-novi. Desítky nák laďáků dováželo do Nerudovky čerstvý sníh, aby po kaž-dém záběru znovu vznikla i luze zimní Mozartovy Vídně, okna hlídaly desítky esenbáků, kteří před každým ost rým záběrem snaživě proběhl i ul icí a kř i-kem upozorňoval i obyvatele na přís-ný zákaz otevřít okna — na základě jakého zákona? Dobové tržiště, kočá-ry, kos týmy a davy stat istů byly sa-mozřejmostí . Dokonce, píše Pecka, nebyl jsem tam, nevím, vznik ly v bar-randovském studiu speciální toi lety s nápisy For Amadeus Only... Vznik lo mistrovské dílo, které obdivu j i — a spolu se mnou mi l ióny diváků po ce-lém světě (až dosud s vý j imkou měs-ta, v němž vznikalo, ačkol iv jde o dílo zcela apol i t ické) — Chladný ráj ne-mohu a nechci v nejmenším porovná-vat, patří zcela j inam. V podmínkách, v jakých ve státním f i lmovém průmys-lu nepracuj í ani debutant i , vznik lo však už druhé dílo, které je nejen hlu-boce angažované, ale i bez výhrad profesionální. K t omu jeden z nejvýz-namnějších švýcarských kr i t iků H.R. Halier: "Z autent ických zpráv převed-li Bernard Šafařík a Jaroslav Vejvoda příběh do f ikce — aby jej učini l i ž ivot-né pravdivějším. Osudy působí doku-mentárně, dojímají, umožňuj í pocho-pit existenci azylantů zevnitř..."

Chladným rájem učini l Šafařík, mě-řeno jeho debutem Hunderennen — Honička — velký režisérský skok. Stal se působivým vypravěčem, or ientuj í -cím obrazem. Skoro lehce, s pomocí dvou hlavních představitelů, kteří "vy-zařují", nepř ímými náhledy do azy-lantského a švýcarského života, opt i -

16

Z torontského divadelního života

Profes ioná ln í s o u b o r Necessary A n g e l uvedl v kvě tnu kanadskou pre-m ié ru hry M i lana Kunde ry Jacques and His Master. Ve s te jné d o b ě se ta to Kunde rova d ramat i zace a paraf ráze dí la Denise D ide ro ta hrá la na v ý c h o d -ním pobřež í USA.

České Nové d i vad lo uved lo další komed i i p ražského te lev izního a d i -vade ln ího d ramat i ka J i ř ího H u b a č e Dům na nebesích. Z d e n k a N o v o t n á v rol i K láry zahrá la j e d n o z ne j lepš ích představení své kar iéry. Hra by la he-recky na vysoké úrovn i , h lavně díky režii Duka Kasana. Ste jný soubo r na-s tudova l p ro t o ron t ské dět i h ru Sně-hová královna pod le H.CH. Anderse -na v reži i Mar ie K lečkové a J i t ky Rů-ž i č k o v é . R e ž i s é r k á m se p o d a ř i l o zv ládnou t t ř ice t úč inku j í c í ch dětí. Pos ledn ím předs taven ím sezóny byla komed ie U pokladny stál. Režisér Ado l f T o m a n p lně využ i l k o m i c k ý c h schopnos t í pe r fek tn ího Bur ianova imi tá tora Frant iška Va inbucha . Nad-šené obecens tvo si pa t rně brzo vynut í další h ru Vlasty Bur iana.

A konečně býva lý soubo r Járy the C imrmana , nyní d ivad lo Ko loseum, uved lo snad nej lepší h ru z mis t rova dědictv í , Posel z Liptákova. D o p o r u -ču jeme obecens tvu , aby nezanedbá-valo tu to ma lou , ale ve l ice v t i pnou skup inu , která chys tá něko l ik her p ro podz imn í sezónu.

VT

Služba čtenářům Pětatřicetiletý, 178/70 kg, hledá k váž-nému seznámení 28-35ti letou, spor-tovně založenou partnerku. Společné zájmy: turistika, tramping. Ditě není překážkou. Zn.: Calgary, Alberta.

Češka, žijící 2 roky v NSR, 168/58, pohledná blondýna, hledá seznáme-ni s pohledným mužem přiměřeného věku, který ještě neztratil charakter. Zn.: Foto vítáno.

Chtěla bych se seznámit s hodným, inteligentním a tichým mužem přes 35, který také hledá šťastný domov. Jsem prý hezká, hodná a pracovitá. Mám dcerku. Zn.: Ži jeme v Kanadě.

Fosil Jaroslava Hutky

mis t i čky zasahu j íc ími j akoby nechtě-ně, vypráví svůj př íběh. "

To l i k k f i lmu. A k té sku tečnos t i? Ještě c i tát z téže recenze: "Zasahu je — bez jakéko l i po lemiky . S m u t n ý obraz současnos t i , p lný š iben ičn ího humoru , p robouz í dvo j jazyčné poc i -ty a sk ry tý hněv — s t y d í m e se za vlast-ní zemi. Nový f i lm ex i lového Čecha Šafaříka usvědču je human i tn í posel -ství dř ívějš ích švýca rských f i lmů, vzbuzu j íc ích mez inárodn í ohlas, ze lži..." Tvrdá slova, ale nejsou ode mne, vys lov i l je švýcarský f i lmový kr i t ik, k terý rozumí své věci a své zemi.

První Fos i lova akce je sér ie deset i šedesá t im ínu tových kazet s d o k u -men tá rn ím i nah rávkami k o n c e r t ů v Praze v Ba ráčn i cké Rych tě v roce 1974. Ne jvhodné jš í i lus t rací a m o ž n á i r ek l amou je komen tá ř j e d n o h o f íz la př i pozdě jš ím výs lechu v B a r t o l o m ě j -ské ul ic i : " A n i se mi t o m u n e c h c e vě-řit , co js te si všechno dovo lova l . "

T ě c h t o deset kazet bude o b s a h o -vat něco přes s to písní / pově tš inou v lastních, v menš ím množs tv í morav -ské l idové ba lady a Dav idovy ža lmy z A m s t e r o d a m s k é h o kanc ioná lu Jana A m o s e K o m e n s k é h o . K o m e n s k é h o A m s t e r o d a m s k ý kanc ioná l je v lastně první ex i lová "po l i t i c ká " l i teratura. U všech nahrávek je zachováno m lu -vené s lovo, t edy se bude jedna t o věr-ný záznam k o n c e r t ů s tehdejš í a t m o s -férou. Na závěr t ě c h t o desít i kazet vy jde ještě dvouse ts t ránková pub l i -kace, týka j íc í se t o h o t o obdob í . Na kazetách b u d o u též d r o b n é ukázky t vo rby tehde jš ích ko legů v p ů v o d n í m vo lném u m ě l e c k é m sdružen í Šafrán.

První kazeta P R O Č P R O Č je na-zvána pod le s t e j n o j m e n n é písně, nej -delší, nejveselejší , ne jdrze jš í a záro -veň v Českos lovensku ne jpopu lá rně j -ší p ísně v ex i lu zcela neznámé. Další písně na tét i kazetě j sou : O č e m vy-práví zvon; A b y c h o m náhodou ; Pok-l ička a pára; Tkan i čka ; Zas tánce prá-va Jáchym; Es k o n d o r pasa; Ková sy-nek...; Hadí rok le.

D ruhá kazeta S V Ě T L O A S T Í N je laděna t r o c h u komorně j i , dů raz je na a tmos fé ru př i představeni . J s o u zde zas toupeny písně: Svět lo a stín; Sou -di l i synečka; U sk lenky vína; Ž a l m 25; K o ň s k é dos t ihy ; Ž ivot tě naučí ; Kno f -lík; Lž ička; Kol ík ; H r o m a d a smetí ;

Hanč i , č ič i a čevabčíč i . Na o b o u ka-ze tách se vysky tu j í písně, k teré ješ tě n i kdy neby ly pub l i kovány , což bude pově tš inou p ř ípad i nás ledu j íc ích ka-zet. C E N A :

1 kazeta 20 D M 2 kazety 30 D M

Prvních pět kazet bude h o t o v o na podz im, ce lý p ro jek t R Y C H T A 74 do vánoc 1986.

Z p ů s o b p lacení : v D M nebo ekviva-lentem p lať te b u ď p řevodem na ban-kovn í kon to a nebo pos tg i ro . Eventu-e lně poš tovn í p o u k á z k o u na adresu, či s t rč te j e d n o d u š e peníze do obá l ky a poš le te je j ako dopis-

P o k u d chce te p lat i t šekem v kaž-d é m př ípadě, p ř ip iš te ještě čás tku 5 D M na man ipu lačn í pop la tky .

Letos se Jaros lav H u t k a zača l zase in tenz ivně věnovat své české t vo rbě a míní u t o h o zůstat . Z t o h o t o d ů v o d u se pokus í zavést o d ř í jna 1986 p rav i -de lnou scénu. O d ř í jna K A Ž D Ý PA-TEK od 20. hod in bude vys tupova t v Ca fé Kafka, F rank fu r t /M , Gu t leu t -str. 15, tel.: 069/ 25 11 45 (vedle kn ih -kupectv í D ia log) . Míní t ím navázat na svou p ražskou t rad ic i s tá l ých scén s t éma t i c kým i a měníc ím i se p rog ra -my. Z konce r t ů b u d o u vydávány také kazety. P o k u d by by l zá jem uspořá -dat konce r t i na j i ném místě, de j te vě-dět. Ob jednávky :

Jaros lav H u t k a W. Buy tewech t raa t 52 B 30 24 B N Ro t t e rdam Ho l l and A M R O B A N K Ro t te rdam 42.67.23.546 Postg i ro : 152 58 56

Až přijedete do Kitcheneru, navštivte krajanskou

RESTAURACI METRO 164 Victoria Street N o r t h ,

Ki tchener , O n t a r i o , Tel.: (519) 743-2720

Deset d r u h ů řízků a další j ídla . O tev řeno sedm dni v tvdnu .

Politická, hospodářská a duchovni budoucnost světa je ohniskem spe-kulativních debat ve vědeckých ústa-vech i vládách, na pracovištích i v hospodách, v totalitním i demokra-tickém tisku.

Polemická kniha Pavla Steigera "Zápas o duši" nehledá odpovědi na budoucí politicko-státní a hospodář-ské rozčlenění Evropy, Ruska, Blízké-ho východu, severní Afriky a zbytku světa ani u intelektuálů, ani u politiků, ani u lidu, ani u piva, ani v Rudém prá-vu, ani v New York Times, ale v bibli, u starozákonných a novozákonných proroků. Více než tři tisíce biblických proroctví je již dnes přesně vyplněnou historií. Jsou zbývající proroctví přesně vyplněnou budoucností?

Objednejte si tuto nekonvenční knihu na adrese:

Zápas o duál 1647 Hummer Court Leadville, C O 80461 U.S.A.

Cena $7 nebo dobrovolný přispě-věk.

17

Hudba Jlřf Traxler

Karel Vlach odešel... 26. února 1986 ve věku 74 let navždy

odešel Karel Vlach. Jméno Karla Vla-cha znamenalo pro většinu jeho přá-tel a tisíce posluchačů vždy předsta-vu výborného hudebníka, jedné z nej-výraznějších postav české taneční hudby po mnoho let. Orchestr Karla Vlacha byl pak pojem znamenité kva-lity, jak po stránce výběru repertoáru, tak i technické dokonalosti, díky ne-jen prvotřídnosti hráčů, ale přede-vším dlouholetému vedení jeho diri-gentem.

Docenit význam přínosu Karla Vla-cha české taneční hudbě bude jistě zaměstnávat hudební historiky řadu let. Redakce Západu, která byla vždy jeho příznivcem, chce osobnost Karla Vlacha připomenout krátkou vzpo-mínkou jeho přítele, skladatele a spo-lupracovníka Západu — Jiřího Trax-lera — z jeho knihy "Já nic, já muzi-kant" {vydalo v roce 1980 nakladatel-ství 68 Publishers, Box 695, Station A, Toronto, Ont., Canada M5W 1G2), ja-kož i jim připsaným dodatkem.

"...Má známost s Kar lem Vlachem šla nazpátek do doby, kdy byl ještě v zodpovědném postavení zaměstnán u velké kožařské f i rmy v D louhé tř ídě na Starém městě v Praze a taneční hudbu provozoval jako favorizované, ale přeci j enom jako vedlejší zaměst-nání. Sám hrál na tenor -saxofon (bez obvyk lého dublování na klarinet) a založi l si sol idní reputaci úč inková-ním na s tudentských zábavách a ple-sech s orchestrem, jehož vel ikost se měnila podle pot řeby (...) Jeho re-pertoár byl téměř s toprocentně ame-rický; jest l i se nemýl ím, tanga snad vůbec nehrál a výrazy jako po lka ne-bo valčík vyvolaly jen nechápavý po-hled v jeho j inak velmi bystrých očích. V době, kdy jsme s m ý m bratrem byd-leli na V inohradech blízko d o m u Jednoty , Vlach tam hrál každou ne-děli taneční sezóny na odpo ledních čajích. Když jsem se na něj poprvé přišel podívat, sál byl naplněn davem swinguj íc ích potápek a bedel, o r -chestr dul ze standartních amer ic-kých úprav, Kavka se krout i l před m ik ro fonem ve své štandartní imitací Binga Crosbyho, kterou se pak živil to l ik let a která mu nikdy nevyšla. V lé-tě po tom celý soubor hrál na Z imn ím stadionu, kde s ním bubnoval Honza Rychlík. A někdy v tu dobu se Vlach dostal na životní rozcestí, kdy se mu-sel rozhodnout mezi dvěma obchody: kůžemi a taneční hudbou. Měli jsme o tom spolu d l ouhou debatu, poněvadž pořád nevěděl, co dělat. Nechc i na-

18

značovat, že jsem byl jeho rádcem, těch měl j istě dost a bl ižších, ale sám o tom se mnou začal mluvi t , což zřej-mě znamenalo, že chtěl slyšet moje mínění, Řekl mi, že jeho šéf mu nabízí místo prokur is ty s výbo rným platem, což také — myslel jsem si — hodně znamenalo pro jeho paní Boženku. Zeptal jsem se ho, na co myslí, když př i jde d o m ů z kanceláře, a on mi od-pověděl, že na muziku. Pak jsem se ho zeptal, na co myslí, když př i jde do kanceláře, ale to už se smál a řekl, že také na muziku. Potom jsme se smál i oba, když jsem mu předpověděl , že jako prokur is ta by asi za moc nestál. Vím, že se také radil s Dvorským, kte-rý mu jistě pověděl o svých da leko-sáhlých p lánech na ustavení pevné základny pro rozvoj české taneční hudby a jej ího komerčn ího potenciá-lu. Dvorský sám o sobě neměl před-stavy jako o král i českého jazzu nebo swingu, přestože se takové názvy v t isku a rek lamách někdy objevi ly. Ne-měl pochyby, kdo je jeho obecen-stvem a dávno už si uvědomi l , že ne samými synkopami živ jest český mu-zikant. A le nesnažil se to změni t an-gažováním mladé krve (která by mu zase nerada hrála l idovky); svědčí o jeho rozhledu a dobrém obchodn ím čichu, že logické řešení viděl ve spo-lupráci s orchest rem, který jednak už ty mladé měl a v případě pot řeby by další snadno při táhl. Ale nezávisle na všech radách, jsem přesvědčen, že Vlach věděl sám nejlíp, jaké bude je-ho rozhodnut í , a tak to nakonec udě-lal. Takže v souhlasu s fyzikální pouč-kou, že se žádná energie neztratí, co v tom směru pozby l obchod s kůžemi, získala ke svému t rvalému dobru čes-ká taneční hudba.

Osobně byl Karel Vlach prostý, ne-kompl ikovaný člověk a takové byly i jeho potřeby. Povahu měl mírnou, t rpěl ivou a každého nejdříve vyslechl, než si dal slovo. Neměl rád derviše, fanat iky, profesionální intelektuály, kul turní snoby a krasoduchy a nevím o jeho žádných zálibách mimo taneční muziku. Zde musím zdůrazni t , že jsem s ním naposled mluvi l koncem roku 1949 a od té doby jsem ho nevi-děl a k romě nepravidelně vyměňova-ných p.f. k vánocům jsem s ním nebyl v žádném styku.

Prostě — za mých časů byl takový, jak jsem o něm napsal. Od okamžiku, kdy se rozhodl pro hudbu, neznal nic j iného, nečetl o n ičem j iném a také se o ničem j iném nebavil. Nemoh l po-chopi t , že v z imě jezdím na lyže ( "co blbneš, dyť je tam zima") , že v létě

jezdím na ryby ( "co blbneš, dyť sou sl izský a smrdéj" ) . Pokud se mne tý-kalo, byl jed iný člověk takového d ru -hu, s k terým jsem se pořád — i přes to jednost ranné zaměření — moh l bavit, a nejen to, mít s ním skutečné legraci. Nebyla s ním nuda, tak to bylo. Měl vždy spoustu nápadů a p lánu a jestl i kdy měl takové to velké, jed iné ž ivot-ní přání, mysl ím, že to by lo mít kou-zelný proutek, mávnout s ním — a z Václaváku by byla Broadway, z Příko-pů 42nd Street, ve Féníxu by hrál Woody Herman a ve Vltavě Ar t ie Shaw. Kl imentská ul ice by byla T in Pan Al ley a Dvorský by byl Eddie Duchin ; z Al lanek by se staly Boswel l Sisters a z J i ř iny Salačové Conn ie Boswel l . A Kavka by opravdu zpíval jako Bing Crosby. Karel sice žil na Žižkově, ale jeho svět byla Amer ika, pokud možno bez černochů, které neměl moc rád, kvůli Uggému. (Pozn. red: Emanuel Uggé byl publ ic ista, který tvrdi l , že jazz je hudebním výra-zem ut lačované černošské rasy.)

Ve vývoj i jazzu a jeho der ivátů se Vlach moc nezajímal o žádnou formu, pro níž různí samozvaní proroc i a in-terpretové se š i roce ods tupňovanou odbornost í oprašoval i místo na pe-destalu UMĚNÍ. Ježkův orchestr ho stejně jako orchestr Gramok lubu ani neupoutal , a zvláště na Šímu a na Ug-gého se díval skoro s podezřením. (...) Zabýval se jazzem jako už i tkovou hudbou a já sám, po zavržení nesmy-slné pověry, že jazz patří pouze na koncertní pód ium, což bylo něco jako říkat, že obrazy patří pouze do mu-zea, jsem s ním plně souhlasi l . Všech-no, co si přál dělat, bylo hrát k tanci, což chtěl — a dokázal to — dělat, jak nej lépe uměl."

Potud výňatek z knihy, vydané nakladatelstvím 68 Publ ishers Corp. v Torontě.

Jak se tak dneska dívám nazpátek, je mi jasné, že jsem měl z pekla štěstí, tenkrát před padesáti lety v Praze, když jsem začínal v muzice a dostal se do s tyku — skoro přátelského — s osobami jako Jaroslav Ježek, R.A. Dvorský a Karel Vlach, v t om chrono-log ickém pořadí.

Nikdy jsem se nechlubi l , že jsem znalcem l idských povah. Nepřehá-ním však, když říkám, že ve Vlachovi jsem od samého začátku naší zná-mosti tuši l něco mimořádného, co se skrývalo pod jeho nenápadným ze-vnějškem. Chtě nechtě jsem tomu od-povídal respektem, což z mé strany byla reakce, kterou jsem neplýtval ani vůči ustaveným a doporučeným au-tor i tám a pohlavárům, jež mi život na-líčil do cesty. Na tomto místě se chc i zmínit o dvou epizodách, které jsem ve svém ot ištěném vzpomínání ne-

Rozhlas

Anténa proti rušičkám

uvedl z obavy, abych Vlachovi ne- uškodi l .

První: Někdy na jaře 1949 jsem byl s Vla-

chovým orchest rem na zájezdu, který nás př ivedl také do Aše. Nepamatu j i se, kdo byl in ic iá torem schůze or-chestru, svolané před večerním kon-certem. Tam nám by lo řečeno, že se naskyt la sol idní možnost dostat celý orchestr , i s nástroj i , přes hranice do Západního Německa. Byla to bomba a po vzrušené debatě jsme se všichni rozhodl i , že budeme hlasovat. Vlach řekl, že se př idá k většině. A tak se hla-sovalo, tajně, s výs ledkem, že hlasy proti vyhrály. Při dalších, neméně vzrušených rozhovorech, vyšlo naje-vo, že prot i dobrodružstv í byl i č leno-vé orchest ru , kteří byl i ženatí, s rodi -nami nebo s j i nými lukrat ivními záj-my. Dodnes ovšem nevím, jestl i to ne-bylo naše štěstí. Celá ta věc, včetně s l ibovaného angažmá pro amer ickou vysí lačku, moh la být podvodem, in-sp i rovaným ze strany SNB nebo j iné Tizlovské organizace. Bylo nebylo, já jsem se koncem téhož roku stejně dostal ven, i když ne tak pohodlně, jak nám to tehdy bylo nabízeno v Aši.

Druhá: R.A. Dvorský nebyl posledním, s

kým jsem se louči l před odchodem. U něho jsem byl odpo ledne, ale večer jsem šel k Vlachovi . Neměl tušení, oč půjde, když jsem ho te le fon icky žádal o schůzku. Nebyl ani moc překvapen, když jsem mu při š tampr l ičce koňaku řekl, že d ruhý den j e c h á m na Západ. Jenom jsme si potřásl i rukou, popřál mi štěstí a se smíchem mě žádal, abych mu neposílal ani pohledy.

A teď, spo lu s t isíci j iných, si budu muset zvykat na to, že už dohrál . Ne-bude to snadné.

Od spo lečného známého "se styky v Praze" mám pár podrobnos t i o Vla-chových posledních dnech. 23. února za ním přišla jeho pří te lkyně zpěvač-ka, po obědě, a on si stěžoval, že ho nějak bolí žaludek a vůbec že se cítí nesvůj.

Načež jeli do Krče — V l a c h řídil — a tam odborn íc i zj ist i l i , že má patrné potíže s horním zažívacím ústroj ím, ale řekli, že by bylo lépe jet na Bulov-ku, kde maj i nějaký deset imi l ionový aparát, j ímž mohou provést rych lou d iagnózu a že to by bylo doporuč i te l -né. Dojel i tedy na Bulovku — Vlach stále řídil — a tam shledali , že má sla-bý infarkt přední srdeční stěny. Ne-chal i si ho tam, rodina a známí ho chodi l i navštěvovat a on byl samá leg-race, takže sestř ičky si l ibovaly, jaký je to výborný pacient. A tak to šlo až do středy. 26. února, kdy kolem šesté večer ve spánku zemřel.

Závěrem nemohu říci nic víc, než co jsem napsal v kondo lenc i : je ho škoda a bude nám všem scházet.

•

Časopis Západ v čísle 1/82 v č lánku Aleše Březiny "Zahran ičn í rozhlaso-vá vysílání do Českos lovenska" uve-řejni l přeh led všech zahran ičních sta-nic a pásem vysí laj ících pořady v čes-kém nebo s lovenském jazyce do Čes-koslovenska.

V č. 3/85 v č lánku Mi loše Šuchmy "Jak bojovat prot i ruš ičkám" j sme pak uveřejni l i popis kons t rukce pří-stroje KONY 84 (převod k rá tkých vln pásem 13, 16 a 19 m na f rekvenci střední v lny 1 600 kH) pod le in fo rma-ce rozhlasové stanice Svobodná Ev-ropa, vedle dalších in formací k boj i prot i rušení.

V t omto č lánku b y c h o m chtě l i pou-kázat na kons t rukc i antény Směrovka 84, opět pod le in formace vysílané Svobodnou Evropou v pros inc i 1984 do Československa. Věříme, že čte-náři Západu p o m o h o u rozšíři t tu to in formac i do Československa po-dobně jako v př ípadě návodu ke kon-s t rukc i př íst ro je KONY 84.

* * *

Naši techn ic i skonšt ruoval i anté- nu, k torú sme pomenova l i SMEROVKA 84, z koax iá lneho —súosého kábla. Jeho vonkajš i je t ienenie pot láča elektr ické pole a pr i j íma len magne-t ickú z ložku e lek t romagnet ického vl-nenia. Spo lu s otáčaním a naklápa-ním zmierni , a lebo aj úp lne pot lačí rušenie, takzvanú pr iamu povrchovú vlnu miestných rušičiek, ale aj menej pr iestorovú v lnu vzdia lených ruši-čiek, odrazenú od ionosféry. Koaxiá l -ny kábel s impedanc iou 50 až 75 oh-mov sa používa naprík lad na pr ipo je-nie antény k televízoru. Ten to návod sa týka len a vý lučne antény, ktorá pr i j íma na f rekvenci i 9 až 18 mega-hertzov, to znamená v pásmach 16 až 31 metrov. An ténu možno konš t ruo-vať aj pre ďalšie pásma, ale o tom až na záver toh to popisu.

Anténa sa skládá z dvoch na sebe ležiciach slučiek koax iá lneho kábla a ladiaceho kondenzátora s kapaci tou

200 pikofaradov. Koaxiálny kábel, sfor-movaný do tvaru kruhu, sa upevní na kríž z drevených latiek do vopred vy-vr taných otvorov. Často používaná anténna s lučka š tvorcového tvaru je podstatne horšia a preto jej použi t ie nedoporúčame.

Drevený kríž pozostáva z dvoch la-t iek o pr iereze asi 2 x 3 cent imetre; vo-dorovná latka má dĺžku 48 cm, zvislá latka je d lhá 65 cent imetrov. Tá krat-šia, vodorovná latka sa upevní na zvislú latku 24 cent imet rov od horné-ho konca širšími t ro jcen t imet rovými p lochami . V mieste kríženia vyh ĺb ime na ob idvoch latkách jednocent imet -rové zárezy tak, aby bol i ob idve latky po zložení v tej istej rovine. Latky v mieste skríženia z lepíme a upevníme mosadznou skru tkou.

Spodný, dlhší kon iec zvislej latky k lbove spoj íme s ďalšou latkou v dĺž-ke 137 cm. Spo jen ie upevníme mo-sadznou sk ru tkou M6 s kr íd lovou ma-t icou. Klb by mal pracovať pokial možno p lynu lo , ale pevne, lebo od presného nak lonenia antény bude závisieť aj presnosť jej naladenia. Spodný koniec zvislej, 137 cent imet-rov d lhej latky upevníme do stabi lné-ho dreveného kríža. Ideálny podsta-vec je taký, ak sa v ňom dá volne otá-čať celou drevenou konš t rukc iou an-tény bez toho, že by sa muselo pod-stavcom pohybovať .

Aby sme mohl i ob idve s lučky upev-niť na kríž, musíme ešte pred zlepe-ním kríža vyvŕtať šesť otvorov do tej užšej dvo jcent imet rove j strany o pol mi l imetra väčším vr tákom než je prie-mer koax iá lneho kábla. Do kratšej lat-ky o dĺžke 48 cent imet rov vyvŕtame otvory vo vzdialenost i dva cent imetre od ob idvoch koncov. Do zvislej 65 cent imetrovej latky odhora vo vzdia-lenost i dvoch cent imetrov, 34,2 cm, 44,7 cm a 46 cm. Pre anténu s rozsa-hom 9 až 18 megahertzov pot rebuje-me anténnu s lučku z koaxiá lneho kábla o d ĺžke 138 cm. Po s formovaní dostanete kruh s p r iemerom 44 cm.

Obidva konce kábla anténnej s luč-

ky upravíme: opat rne odrežeme tie-nenie a izoláciu tak, aby vnú to rný vo-dič presahoval o dva cent imetre, a ďalej ešťe vonka jš iu izoláciu tak, aby zosta lo 5 mi l imet rov ho lého t ienenia. V n i jakom prípade sa t ienenie nesmie do týkať vnú to rného vodiča! Pr ib l ižne v strede ods t rán ime ešte 3 až 5 cm vonkajše j izolácie, aby t ienenie bo lo ho lé a nepoškodené.

Na ho rný koniec d lhšej 65 cent i -metrovej latky pr ipevníme spredu doš t i čku z Izolantu tef lónu, pert i -naxu, o rozmeroch 7 x 9 c e n t i m e t r o v , h rúbky 3 až 5 mi l imetrov, a to tak, aby sa 9 cent imet rová strana kryla s pravou hranou látky a 7 cent imetrová strana s ho rným koncom latky. Nad ľavú hranu latky presahujú ešte 4 cm došt ičky , kde 4 a pol cent imet ra zhora a 2 a pol cent imet ra zľava vyvŕ tame otvor o veľkost i upevňovacej skru tky lad iaceho kondenzátora s oskou. La-diací kondenzátor 200 pF upevníme pr i loženou mat icou tak, aby jeho vý-vody smeroval i nahor. Upravený ká-bel anténnej s lučky prev leč ieme von-kajšími o tvormi tak, aby sa obidva konce nachádzal i vzadu nad konden-zátorom, v ľavo od horného otvoru zvislej latky. Obidva dvo jcen t imet ro -vé s t redné vod iče anténnej s lučky pri-po j íme ku kondenzátoru — každý k inému vývodu. Medzi ľavý koniec kábla a doš t ičku z izolantu dáme vlož-ku, a z prednej st rany vyvŕ tame dve d ierky, cez ktoré prev leč ieme drôt ik až za kábel a zakrút ime, aby sa zabrá- ni lo vo ľnému pohybu konca anténnej s lučky. Osku kondenzátora predĺž i -me aspoň 7 cent imet rovou osou z umelej hmoty , na ktorú upevníme ne-jaký väčší gombík . Predĺžením osi umelou hmo tou zabrán ime jednak roz ladeniu antény pr ib l ížením ruky, jednak do tyku ruky s kovovou časťou ladiaceho kondenzátora.

Prvú časť väzbovej s lučky vyrobí-me takto:

Z ob idvoch koncov ďalšieho 16 a pol cent imetrov d lhého koaxiá lneho kábla ods t rán ime vonkajš iu izoláciu v d ĺžke jedného cent imetra a t ienenie zhrn ieme tak, aby vnútorná izolácia s vod ičom presahovala.

Vnú to rnú izoláciu po tom skrát ime, aby na ob idvoch koncoch bolo asi 5 mi l imetrov vo lného vnú to rného vo-diča. Na to presunieme t ienenie cez vnú to rnú izoláciu až k vnú to rnému vod iču a spoj íme t ienenie s v o ľ n ý m koncom vnú to rného vodiča. To to pla-tí pre obidva konce.

Druhá časť väzbovej s lučky: Na ďalší koaxiá lny kábel, nie dlhší

ako 2 až 3 metre, si u robíme značky od jedného konca vo vzdialenost i 15 a pol cent imetra a 20 a pol cent imetra. Medzi t ými to značkami odst rán ime vonkajš iu izoláciu. 16 a pol cent imet-ra od konca, teda na t ienení, u robíme značku alebo cínovú kvapku. Z toho istého konca odst rán ime vonkajš iu izoláciu, t ienenie i vnú to rnú izo lác iu v dĺžke 5 mi l imetrov, až zostane len

vo ľný vnú to rný vodič. Na tomto konc i sa t ienenie nesmie v n i jakom prípade do týkať vnú to rného vodiča! Ten to vo ľný koniec vnú to rného vodiča sa spája s j edným k o n c o m prvej časti väzbovej s lučky. Tak to upravený ko-niec kábla prest rč íme do ešte vo ľne j spodne j diery nad an ténnou s lučkou sprava do ľava a vedieme ho ob lúkom nahor. Potom ho prestrčíme hornou d ierou zľava doprava a ďalej pokra-ču jeme ob lúkom, až dokonč íme do lu tvar kruhu. Koniec pr ipo j íme na t iene-nie k značke — na c ínovú kvapku d ru -hej časti väzbovej s lučky.

Väzbová s lučka by mala byť vopred nasunutá tak, aby sa koncový spoj nachádzal vedľa spodne j diery vpra-vo od zvislej latky. Druhý spoj by mal byť vedľa vrchnej diery, v ľavo od zvislej latky. Pri pos lednom spoj i hro-zí nebezpečenstvo z lomenia kábla. Preto pos tupu jeme opatrne.

T ienenie väzbovej s lučky sa teraz kr ižuje s t ienením väščej anténnej s lučky, pri spodnej diere vpravo od zvislej latky. Kríženie spoj íme spájko-vaním. V o ľ n ú časť väzbovej s lučky je vhodné vopred upevniť na latku lepia-cou páskou vpravo dolu, asi 10 cm pod spodnou dierou. V o ľ n ý koniec slúži na pr ipo jen ie k pr i j ímaču. Vnú-to rný vodič sa spojí s anténnou zdier-kou a t ienenie s uzemnením pr i j íma-ča. Vnú to rný vodič k pr ípoju na anté-nu by mal byť pod ľa možnost í krátky. Prenosné batér iové pr i j ímače nemajú spravidla pr ípoj pre vonkajš iu anténu a uzemnenie. V t o m t o prípade pr ipoj í -me vnú torný vodič k zloženej, tele-skopicke j či prútovej anténe a t iene-nie na vonkajší krúžok s lúchadlovej zásuvky, alebo niekde na kostru.

Radiotelevízna opravovňa alebo rá-d ioamatér i vám môžu indiv iduálne porad iť oh ľadne iných alebo lepších uzemňovacích bodov. V prakt ickej prevádzke sa ukázalo, že je vhodné spoj i ť bod kríženia ob idvoch slučiek pri spodnej diere s vodorovným po-t rubím alebo s ústředním kúrením. Takto sa rušenie ešte viac pot láča.

Obs luha antény: 1. Pri j ímač vy ladíme na ž iadúcu

f rekvenciu. 2. Kondenzátorom na anténe na-

stavíme max imá lnu hlasitosť, aj keď poču jeme rušiacu stanicu.

3. An ténu pootoč íme hor izontálne, až rušiacu stanicu počuť čo najslab-šie. Ž iadnú stanicu by sme už nema-li počuť.

4. Teraz nak loníme anténu vert ikál-ne, až kým rušičku počuť čo najme-nej. Ďalším hor izontá lnym pootoče-ním môžeme m in imum rušenia ešte znížiť.

5. Zmenou umiestenia antény sa môže prí jem ešte podstatne zlepšiť.

Pri použi t í antény je výhodné, aby jej podstavec bol pok ia ľ možno otá-čavý.

Naj lepšie výsledky dosiahneme, keď anténa stojí asi pol metra až me-ter od okna, naj lepšie v místnost i , k to-

rá je najďalej od miesta rušičky. Sa-motná budova pôsobí ako doda točné t ienenie prot i rušiacej stanici .

Ten to popis plat i l pre anténu s roz-sahom 9 až 18 megahertzov, naše hlavné vysielacie pásma 31 až 16 met-rov.

Rovnakou metódou môžeme po-staviť rámové smerové antény pre rozsah od 4 do 9 megahertzov, teda pre v lnové pásmo 49 až 31 metrov a pre 18 až 26 megahertzov, čiže pre 16 až 11 metrové pásmo, ak zmeníme rozmery anténnej a väzbovej s lučky a kondenzátor .

Pre rozsah 4 až 9 megahertzov má anténnna s lučka pr iemer 70 cent i -metrov, teda kábel o d ĺžke 220 cent i -metrov, väzbová s lučka má pr iemer 14 cent imetrov a d ĺžku 44 cent imet-rov, a ladiaci kondenzátor má kapaci-tu 500 pikofaradov.

Pre rozsah 18 až 26 megahertzov má anténna s lučka pr iemer 35 cent i -metrov, dĺžka kábla je 110 cm, väzbo-vá s lučka má pr iemer 8 cm a d ĺžku 24 cm. Kondenzátor má 100 pikofara-dov. Ak ho nezoženetie, použi te 200 pikofaradov. ^

Cena Egona Hostovského Cena Egona Hostovského za rok

1985 byla udělena spisovatel i Ivanu Kl ímovi za kn ihu Moje první lásky, vy-dané nak lada te ls tv ím S i x t y - E i g h t Publ ishers, Toron to .

Cena je každoročně udělována českému nebo s lovenskému spisova-teli, který nemá možnost publ ikovat v Československu. Cena je udělována Střediskem pro ruská a východoev-ropská studia torontské univerzity. Porotu tvoří Jiř í Kovtun, A.J. L iehm, Josef Skvorecký a Gleb Žekul in.

A n t o n i n Ba r tůněk

C o l o u r TV H i -F i

Sales, Serv ice 144 K e n n e d y Rd. S.

B r a m p t o n , On t . L6W 3G4 (416) 453-8817

0 HITACHI

Prode j JVC Sales

Audio — Video — Service

20

Svědectví

Ján Mlynářík

Zpráva o perzekuci čs. intelektuálů 6. 5. 1981 — 28. 5. 1982

(K 5. výročí př ipravovaného pol i t ické-ho monst rprocesu)

Dne 6. května 1981 v 6. hod in ráno jsem byl vzbuzen zvoněním u dveří domu. Čekalo mé někol ik nezná-mých lidí s doprovodem příslušníka SNB — dopraváka (poznal jsem ho podle bílé části čepice, kterou doprav-ní složka VB nosí). Ihned jsem sešel do lů a tam mi mjr. STB V. C ibu lka o-známi l , že je pověřen provést u mně domovní prohl ídku. Kromě Cibulky, dopraváka, byli tam ještě dva muži, a to "mů j " referent a další důstojník StB. Asi za hod inu poté přišel do bytu muž, který se nepředstavi l , a také pro-hl ídku nedělal, jen pozoroval průběh. Jak jsem pozděj i zj ist i l , byl to kpt. StB JUDr . Mar ián Slávik, který byl speci-elně pozván z Bratislavy, aby mě vy-šetřoval, což také po dva měsíce dělal. (Víz kauza "š ik lová a spol.", fasc. 4 — Spisy Generální prokuratury ČSSR)

Mjr. C ibu lka mi předloži l oprávnění k provedení domovní prohl ídky a pro-hlídky v atel iéru. Dozvěděl jsem se z něho, že dne 27.4.1981 vyšetřovatel StB mjr. Ján Trkovský zaháji l trestní stíhání pro trestní č in podvracení re-publ iky podle § 98. odst .1,2 písm. a, b t restního zákona. (Př ipomínám, že to znění pak bylo převzato prokuta turou a f igurovalo na všech spisech beze změny.) Datum vyhotovení příkazu k domovní prohl ídce bylo vepsáno tuž-kou, jíž použi l Trkovský k podpisu, z čeho se lze domnívat, že st ro jem vy-plněné formuláře příkazu k domovní prohl ídce byly vyplněny dříve, přesné datum pak by lo vepsáno podle potře-by.

Když jsem se zúčastni l "uzavírání sp isů ' , t j . seznamoval se s výsledky vyšetřování na začátku července 1981, zj ist i l jsem, že dne 6. 5. a v následují-cích dnech bylo zatčeno na 50 česko-s lovenských intelektuálů v Praze, Br-ně a Bratislavě. U všech byla provede-na domovní prohl ídka a byl i vzati na 48 hodin do cely předběžného zadr-žení — CPZ. Po výsleších, o kterých jsou zachovány protokoly , byl i pro-puštěni na svobodu. Př ipomínám zde namátkou spisovatele Karla Pecku a docentku Holubovou. Jedenáct ze zadržených však zůstalo ve vazbě, t j. ve vyšetřovací vazbě a z rukou StB by-li převzati po 4 dnech zástupcem Ge-nerální prokuratury ČSSR dr. Bala-šem.

V Praze byli zadrženi ve vyšetřovací vazbě ve věznici č. 1 — Ruzyně: J i ř ina Siklová, Jan a Jiří Rumlovi , Eva Kan-tůrkové, Karel Kyncl , Jaromír Hořec,

a já; v Brně Jiří Mül ler a v Bratislavě Jozef Jab lon ický, Miroslav Kusý a Mi lan Šimečka. (Kusého a Š imečku po někol ika dnech převezli do Prahy.)

Vyšetřováni se vedlo pod kauzou "š ik lová a spol." a na svobodě byli ob-viněni a vyšetřováni v souvislost i s ná-mi bratr Václava Havla Ivan Havel, manželka Václava Havla Olga, prof. Jiří Hájek, prof. Zdeněk Jičínský a spi-sovatel Mojmír Klánský.

Dne 5. 6. 1981 usnesením v trestní věci "Šik lová a spol ." byli ze společ-ného řízení vy loučeni dr. Jozef Jab lo-nický a Jiří Müller, a to "v zájmu urych-lení řízení", neboť je j ich trestní č in -nost prý nesouvisela s č innost í vyše-třované "skup iny" .

Při seznamování se s výsledky vy-šetřování na začátku července 1981 jsem zjist i l , že pro toko l č. 1 obsahoval výpovědi dvou f rancouzských obča-nů, Erica C. Thonona (nar. 1952) a Franc. Anis (nar. 1957). Byl i zatčeni dne 27. 4. 1981 ve 22.30 hod. na hra-ničním přechodu. V je j ich pežot-ka-ravanu byly nalezeny t iskoviny — po-dle p ro toko lu knihy a časopisy, roz-množovací stroj a příslušenství k ně-mu a také peněženka se 4 000 DM, o čem Thonon vyhlási l , že za peníze si chtěl koupi t náročnější fotoaparát , až se bude vracet přes BDR domů.

Vzpomínám ty to peníze proto, ne-boť jsem se po propuštění z vězení dozvěděl, že čs. televize vysílala pro-gram o pežotu-karavanu a ukazovala obálky s penězi, jakož i adresy lidí na obálkách. V pro toko lu nic takového není obsaženo, tudíž si televize s po-mocí StB obálky a adresy vyrobi la sa-ma.

Thonon uvedl, že nevěděl, komu jsou t iskoviny určeny, že o nich ani nevěděl, převzal už plné zapůjčené auto. Sám si ho nepůjčoval , ačkol i půjčovací formuláře, které měl u se-be vyplňoval v lastnoručně, schodo-val se i podpis. Tvrdi l , že všechno za-řídil prostředník, který mu formuláře přinesl a auto zapůjči l . Uvedl, že při jal tuto službu, totiž dojet s autem do Pra-hy a ponechat ho na urč i tém místě odstaveno někol ik hodin, a pak s ním zas odjet, proto, že si mohl t ímto au-tem s pří telkyní udělat zdarma cestu po některých evropských zemích. Ne-věděl, kdo si měl pro auto při jet a také nevěděl, co má v něm odvézt. Měl ho v Paříži odevzdat prostředníkovi .

Vyšetřovatel se mě ptal, zda znám Thonona a Anisovou. Popřel jsem to, neboť jsem je neznal a nikdy o nich předtím ani neslyšel. Také jsem nebyl vyšetřován na obsah zásilky, t j na tis-

KRESBA: JAN KRISTOFORI

koviny, neboť, jak jsem se dočet l v protokolu, nebyly opatřeny adresami, jenom kódy, které nebyly rozluštěny a tudíž se nevědělo, komu jsou t isko-viny posílány.

Dne 20. května 1981 vedoucí vy-šetřovatel mjr. Trkov.ský dal návrh na propuštění Francouzů z vazby "vzhle-dem k tomu, že budou vyhoštěni" . Té-hož dne vydal zástupce Generální prokuratury ČSSR dr. Balaš usnesení s textem: "Protože obviněný je cizím státním příslušníkem a není nutné, aby jeho případ byl ukončen podá-ním obžaloby, bylo rozhodnuto o ad-ministrat ivním vyhoštění z republ iky". Týka lo se to obou Francouzů.

Vytvoření skup iny "Šik lová a spol ." bylo umělou konstrukcí pol i t ické po-licie — StB. Některé členy skupiny jsem v životě osobně nepotkal a ne-měl s n imi nic společného. J. Šik lo-vou jsem viděl před 3 lety v tramvaji , E. Kantůrkovou před 2 lety v hospo-dě. J i ř ího Rumla jsem poprvé osobně viděl ve vězeňské nemocnicí na Pan-kráci. Poukazoval jsem na umělost vytvoření skupiny a někol ikrát jsem žádal o konfrontac i , když mi bylo ně-které jméno spomenuto, což bylo vždy zamítnuto. Bylo věcí umělé konstruk-ce, že ve skupině "Šiklová a spol ." byl i i Francouzi.

Zatýkání a vyšetřování začalo 6. 5. 1981, někol ik hod in poté, jak zní pro-tokol, co se v garáži j is tého emigran-ta ve Staré Boleslavi (v ul ici Ladislava Z á p o t o c k é h o ) našel sk lad ruko-pisů, tedy 9 pyt lů asi po 50 kg, ze kterých 7 pyt lů bylo samizdatových materiálů a 2 pytle můj archiv histor i -

21

ka, který jsem posílal do BDR v sou-vislost i s m ý m vystěhováním. Sami-zdatové mater iá ly byly označeny kó-dy, které deši frovala J i ř ina Šiklová, např. G H A Hannover FRANT, by lo krycí jméno Vi léma Prečana, h is tor i -ka, ž i j ícího v Hannoveru, pro k terého š i k lová od března 1980 sbírala sa-mizdatové mater iály, dále BRD RER. bylo kryci jméno novináře Jiř ího Lede-rera, k ryc i jméno Jana Tesaře by lo RICHARD, krycí jméno Ivana Kync la Bory. 12 balíků mého archivu adresáta nemělo, byly označeny jenom ML YN1 až 12.

Vyšetřování se vedlo na základě těchto nalezených mater iá lů a pak mater iá lů z domovn ích prohl ídek. Vy-šetřováni byl i autoř i samizdatových mater iálů, které byly označeny jmé-ny autorů. Tak např. moje studie Vati-kán a genocida slovenských Židů by-la nalezena v samizdatové zási lce s o -značen im Druhý, což byl Pavel Tigr id. To to označení provedl i t i, co mater iá-ly rozděloval i a posílali. Prof. Kal ista byl vyšetřován, protože našli jeho kni-hu Tvář baroka, doc. Ho lubová byla vyšetřována za svoje povídky, které byly nalezeny v zási lkách, podobně K. Pecka a pochop i te lně všichi uvěz-nění. Se mnou byl probírán archiv.

Kdyby nebyl nalezen vzpomínaný materiál v Staré Boleslavi, neby lo by doš lo k zatýkání a věznění v takovém rozsahu, anebo vůbec ne. Zadržení Francouzů z toho to hlediska nemělo na pozdější zatýkání vliv, neboť ve vazbě by byl i zůstal i j enom sami za dokázaný převoz t iskovin, čs. úřady považovaný za i legální. Kdo vyzradi l sklad samizdatů a mého archivu ve Staré Boleslavi není dosud známo. Z konspi račních důvodů bylo ovšem hloupost í deponovat zási lku do o-puštěného ob jektu čerstvého emig-ranta.

Ačkol iv jsem v červenci 1981 po tři dny až do 22 hodin večer studoval všech 42 svazků p ro toko lů a doku-mentace, obsahuj íc ích kolem 5 000 listů, nenašel jsem souvis lost i s tím, že by k zatýkání doš lo př ímo s Fran-couzi. Hlavní zde byla zadržená zá-si lka ze Staré Boleslavi, o které Fran-couzi do pro toko lu řekli, že o ní nic nevěděli. Také zadržení domácí inte-lektuálové popřel i vědomost o zásilce ve Staré Boleslavi. J i ř ina Šiklová se bráni la tím, že techn ickou st ránku přepravy neměla na starosti , ani se o ni nestarala, hlavní podezřelý z tech-nické stránky přepravy Jan Ruml od-mítal vypovídat. Pol ic i i se zde nepo-daři lo uzavřít okruh, neboť uvěři la i mé verzi, že jsem nevěděl, kdo můj ar-chív techn icky převzal na přepravu. Mluvi l jsem pravdu: kdo techn icky za-řizoval t ransport jsem nevěděl.

Také mezi dnem zatčení Francouzů 27. 4. 1981 a dnem zatýkání opozice 6. 5. a v následujících dnech (Šiklovou zatkl i 8. května) nebyl n ikdo z čs. inte-lektuálů nebo chart istů zatčen a u -vězněn.

StB však mohla konst ruovat sou-vislostí s f rancouzskou zási lkou a pří-jemci v Českos lovensku z úspěšné akce na St ř íbrných horách (fasc. 4 0 : Dokumentace písemnosti zajištěných při bezpečnostní akci 2. dubna 1981 ve Stříbrných Horách, okres Pelhři-mov). Na chatě prominentn í d is ident-ky Otky Bednářové Obvodní správa SNB v Havl íčkově Brodě udělala pře-pad mladých char t is tů Jana Rumla, J i ř ího Bednáře a Z iny Freudové-Ko-čové a zabavi la j im 39 st ránkový ad-resář č lenů Char ty 77 s vyznačením je j ich aktivity, jakož i označení kódy, které časopisy a jakou cestou mají dostávat.U mého jména byla poznám-ka doručování Listů a Svědectví Via Guy Po. Byly tam zabaveny i kódova-cí klíče a j iné mater iály, které vedly k h lubšímu poznání vn i t řn ího života a styků chart istů. Na seznamech by lo i pět p rominentn ích čs. herců a reži-sérů (vzpomínám na režiséry Ma-cháčka a Kačera, na herce J. Abrhá-ma, S. Beneše a j iné). Nut i l i je pak, aby se veřejně distancoval i od char-t istů a f rancouzské zási lky. Někteří to udělal i , M. Macháček to však odmít l .

O zátahu SNB na St ř íbrných Ho-rách jsem nevěděl nic. Za dané si tua-ce bych nebyl posílal archiv. Mladí chart isté, zdá se, tu to věc podceni l i a ihned dostatečně všechny složky Charty 77 nealarmovali. Obecně mož-no usuzovat, že StB udělala g lobální zátah, začínající zabavením důvěr-ných materiálu Charty přes akci Fran-couzů, až po objevení mého archivu a samizdatové zásilky ve Staré Bolesla-vi. Jednou tato otázka snad bude ob-jasněna, zejména až organizátoř i zá-si lky do Československa (prostřed-nictvím Francouzů) budou schopn i objektivně a pravdivě celou věc — z je-j ich strany — vyložit . Týká se to rov-něž 5 domácích organizátorů t rans-portu.

Dne 20. 10. 1981 se konalo "doda-tečné seznámení s výsledky, k terými se dop lňova lo vyšetřování". Byl jsem pozván do 4. patra ruzyňské věznice, kde mi prokurá tor Balaš nechal pře-číst záznam br i tské televize o f ran-couzském t ranspor tu a následném u-věznéní čs. intelektuálů. V záznamu nebylo moje jméno. Na otázku, co soudím o TV materiálu, jsem prohlá-sil, že nejsem vzpomenut a že doda-tečné seznamování považuj i za umě-lé prodlužování vyšetřovací vazby a oddalování procesu a protestoval jsem prot i tomu, což jsem nechal za- p ro toko lovať V p rogramu bri tské TV se tvrdi lo, že ve f rancouzském voze byly adresy a jména př í jemců knih, které padly do rukou pol ic ie a proto t i to l idé byl i zatčeni a obviněni . Tato souvislost se nedá přímo doložit a pro-gram TV tím poškodi l uvězněné a pro-následované, protože líčil čs. úřady a StB seriózněji než disidenty. Čs. pro-kuratura mohla z takto chápaného pořadu bri tské televize potvrzovat

správnost svého postupu, když, jak jsem uvedl, čs. televize vyrobi la lživý pořad o obá lkách a adresátech s pe-nězi.

Na dodatečném seznámení byly částečně dop lňovány spisy někte-rých obv iněných z materiálů, které se týkaly je j ich publ ikace na Západě, např. kniha E. Kantůrkové Sešli jsme se v této knize. Když jsem o ty to ma-teriály požádal k nahlédnutí , byl jsem str ik tně odmítnut .

Podle t restního řádu se s výsledky vyšetřování seznamují vš ichni obvi-nění v dané kauze. Pří seznamování (dodatečném) jsem byl sám. Dozvě-děl jsem se, že i j iní z naší kauzy bylí předvoláni. Nemysl ím si, že byl někdo opomenut .

Většina uvězněných byla propuště-na koncem března 1982, Milan Šimeč-ka a Jiří Ruml byli propuštění 27. květ-na, já jsem byl propuštěn z t renčínské ústřední vězeňské nemocn ice 28. května 1982 (ztuhla mi z imou rame-na). Oznámení o propuštění jsem vy-slechl j iž 27. 5. 1982, ale správní apa-rát už měl po pracovní době, proto jsem musel čekat do rána druhého dne.

Soud se nekonal, protože nebyla podána ani žaloba.

Když jsem pokračoval ve vyřizování formal i t k vystěhování, viděl jsem, že po krátké pauze se na tlak StB začalo všechno kompl ikovat a prodlužovat, z čehož jsem poznal, že StB nepova-žuje věc za ukončenou a proces chce za každou cenu. Na překážky narážel i Karel Kyncl , který si vyřizoval forma-lity k vystěhování. Spolu s K. Bartoš-kem jsme se obrát i l i dopisem na před-sedu federální vlády dr. L. Št rouga-la. Zdá se, že tlak mezinárodní veřej-nosti, zejména akce AI (moj i patroni byly skupina v západoněmeckém Blankenhe imu a norském Mysenu), zásahy rakouského kancléře Bruna Kraiského a západoněmeckého mi-nistra zahraniř í dr. H. D. Genschera a západní veřejnost i způsobi ly , že k procesu nedošlo a my jsme se mohl i vystěhovat, ovšem formou, která se rovná vypovězení (do 14 dnů).

Samizdatové materiály, zabavené ve Staré Boleslavi byly zachovány v kopi ích a některé už vyšly na Západě, jako Kalistova Tvář baroka. Největší a jed inou ztrátou je však zabavení mé-ho h is tor ického archivu, který je mým celoživotním dílem a který nelze na-hradit, neboť je v or ig iná lech excerp-cí. Opakované žádosti a intervence Zahraničního úřadu BRD jsou bez o-dezvy.

Před konáním Světového kongresu histor iků v Stut tgar tu v roce 1985 se na československé zastupitelské ú-řady of ic ie lně obrát i l i představitelé ústředních organizaci amer ických a západoněmeckých h is tor iků se žá-dostí, aby mi archiv, jako můj maje-tek, byl vydán. Představitel švédské-ho svazu h is tor iků se obrát i l dopisem

22

Vladimír Kříž

Poslední pozdravy Oldřicha Tomka

Poznal jsem ho počátkem sedmde-sátých let. Skonči ly právě "velké čist-ky ve straně a společnost i " a z bývalé-ho profesora češt iny a l i teratury na gymnáziu v Chotěboř i se stal závorař na železnici. Byl jedním z prvních, kte-ří musel i odejít ze školství — hluboce věřící katol ický f i lozof a humanista. Oldř ich Tomek byl už dávno na sez-namu nepohod lných, k terým nesmí být dovoleno obtěžovat veřejnost pravdou a pochybnostmi , protože o těchto věcech nadále přísluší rozho-dovat jen povolaným s odznaky na k lopách a hlavně pod klopami. Po-divná doba, která nastala, obklopi la s tárnoucího muže v předpenzi jn im věku, který ztrati l své celoživotní po-volání, a tmosférou strachu a mlčení, l idé se uzavřeli jeden před d ruhým do bytů a rodin, mnozí se stali lhostejný-mi ke všemu kolem.

Oldř ich Tomek však nikdy nebyl z těch, kteří se vzdávají. Byl pamětní-kem dob dávno minu lých — vyprávěl o n ich tedy. Jako magnet při tahoval k sobě lidi, kteří se stejně jako on ne-dokázal i smířit s pod ivnou "normal i -zací" v okupované zemi, s návratem total i ty a zastrašování. Začali ho vy-hledávat všichni, kteří potřeboval i — jako alespoň malý osvěžující dou-šek živé vody — slyšet pravdu, soust-řeďoval je kolem sebe, přednášel. S pomocí svých přátel zjišťoval případy nespravedl ivého stíhání občanů z ná-boženských a po l i t i ckých důvodů, psal petice přís lušným státnim orgá-nům, prezidentu republ iky, generální prokuratuře. Odpověděl i mu po svém.

"Už nesmím dělat ani toho závorá-ře," sděli l mi s úsměvem, když jsme se setkali na starobylém chotěbořském náměstí. "T i nahoře dospěl i i závěru, že jsem tam l idem moc na očích. Tro-chu křiklavý případ — tak mě ukl idi l i do skladu." Za zdánlivě bezstarostný-mi slovy se skrývalo přeřazení staré-ho profesora na těžkou fyz ickou prá-ci, trest i varováni. Nedbal na ně, ne-mohl j inak. Nedokázal by mlčet, bylo to jeho životní krédo.

Rád psával básně. Teď pocíti l zno-vu touhu vyjádř i t verši své pocity. Je-

pr imo na předsedu vlády Lubomíra Strougala. Kompetentní místa však neodpověděla. Jestl i si myslí, že se tím věc ukradeného archivu zprovo-dila ze světa, jsou na omylu. Svého archivu se nevzdám. Věc oficiální krá-deže bude předložena na příštím svě-tovém kongresu histor iků a bude pra-n ý ř o v á n a i j inak. Ukradený archiv je prakticky jediným ziskem StB z velko-ryse př ipravovaného monsterproce-su před 5 lety.

JAN BRYCHTA: NA JEVIŠTI (OLEJ NA PLATNĚ)

ho poezie se stala jakousi ly r ickou výpovědí sedmdesátých let, p lnou obžaloby, hořkost i i op t imismu. Pro-tože Oldř ich Tomek nebyl přes všec-ko, co mu přinášel nepříznivý osud, škarohl ídem. Byl přesvědčen, že pos-lední slovo bude mít zase jednou ten skutečný národ, který je právě umlčo-ván. A jeho básně si našly své čtenáře, kteří je četl i a rozšiřovali v samizda-tech po celém Československu.

Když jsem dostal zprávu o jeho zat-čení a uvěznění, měl jsem právě na stole jednu z jeho nejnovéjších básní, ňíká v ní:

Jsou lidé oslepli a hluší, ti sotva báseň zalidní. Těm patří vláda stupidní, ač smysl práva sotva tuší.

A kdyby měli slávy plnou nůši, čiší z nich výsměch mrazný. A navždy zůstávají blázny, kteří jen do zrcadel buši.

Sľé srdce denně odmykám, ať třeba jedy popiji, tak jako Romeo s Julií, než zajde bůhvíkam...

Oldř ich Tomek byl rok vláčen po československých věznicích, kde těž-ká práce a bídná strava vykonaly své. Vráti l se zpět s pod lomeným zdravím, ale jeho životní opt imismus a víra mu zůstaly. Začal se zajímat o práci Char-ty 77 a katol ická hnuti , rozšiřoval je-j ich prohlášení, znovu byl pro tuto č innost někol ikrát vyšetřován Státní bezpečností. Situace se přiostřovala, režim se stával stále nemi losrdnějším ke svým odpůrcům. V roce 1980 byl profesor Tomek znovu zatčen a od-souzen, tentokrát k šesti letům věze-ní. Brány československých věznic se za ním neprodyšné uzavřely, jen dva-krát ročně ho směli navštívit nejbližší příbuzní. Ale tentokrát už mnozí z těch, ke kterým předtím promlouval ve svých básních, které burcoval z le-targie svými pet icemi a samizdaty.

nezůstali lhostejní. Případ profesora Oldř icha Tomka se stal veřejně zná-mý, zprávy o jeho věznění se objevi ly i v západoev ropských sdě lovac ích prostředcích. Of ic iá lním místům v Československu došly i žádosti o je-ho osvobození. Vzpomínal jsem v té době na jeden z posledních rozhovo-rů s ním, ještě před uvězněním. Od-mítl uvažovat o odchodu do ústraní nebo emigrace, aby se zachráni l před další očekávanou perzekuci.

"Kdybychom všichni odešli, uči te-lé, spisovatelé, básníci, kdo by tady zůstal s našimi l idmi? Někdo tady mu-sí být, kdo j im bude říkat pravdu a do-dávata t rochu kuráže. Jsem už asi sta-rý, ale j inak to neumím. Moje místo je tady."

Na počátku jara 1984 jsem náhle dostal korespondenční lístek, nad kterým se mí rozbuši lo srdce radostí. Profesor Tomek mi v něm sděloval, že byl ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn k doléčení z vězení — a ny-ní že ho tedy mohu navštívit na pl ic-ním oddělení nemocnice v Havl íčko-vě Brodě. Ihned jsem se tam rozjel a zastihl jsem svého přítele p lného elá-nu a plánů do budoucna. Vyprávěl mi o svém věznění, o tom, jak se pomocí kr iminálních živlů snažil i o jeho l ikvi-daci, jak strávil často celé dny v "díře" — tmavé a vlhké samovazbě, kde ho zavírali pod jakýmikol i záminkami. Věděli o jeho pod lomeném zdraví, proto ho nasazovali na ty nejtěžší prá-ce.

"By lo j im jasné, že letošní z imu už nepřežij i , byl jsem už příliš nemocnýa zesláblý. Ale nakonec se vězeňským lékařům podař i lo prosadit léčení."

Také ve vězení Oldř ich Tomek tvo-řil, psal básně. Pomáhalo mu to psy-chicky překonávat pobyt ve věznicích.

Poslední zvoněni

Už se čeká na poslední zvonění, když se hraje nejsmutnějši drama, nade všemi cestami jsme skloněni — jedna cesta zůstává vždy sama.

23

Cesta mraku, klečícího před básní, cesta blesku, uštknutého bláznem, který každou rosu květům vyvlastní a zraní srdce v smíchu nehorázném.

Čemu věřit, na co čekat ještě? Proč ten osud trochu nespěchá... Nač má hřebíky a kleště, když nás škrti bída bezdechá?

Z prázdnoty se svlóknem, ze smrti však ne. Po posledním zvoněni si řeknem, kdo odejde, kdo zůstane.

(18.9.1982) Náhlý a tol ik nepochop i te lný zách-

vat l idskost i režimu byl však jen stra-chem před tím, že by nyní už známý pol i t ický vězeň mohl zemřít ve vězení. Profesor Tomek ví, že smrt se blíží, ale nehovoří o tom. Jak jen mu to oko lnost i dovolí, pořádá sbírku svých básní, vypráví o zoufa lých poměrech v českos lovenských věznicích, po-ukazuje na nesvobodu věřících v českos lovensku, na potřebu uvolně-ní a d ia logu.

Fi lozof, humanista a básník Oldř ich Tomek zemřel na následky vězení na počátku léta roku 1984, obk lopen svou rodinou, které poslal osobní kondo lenční dopis pražský arcibis-kup, kardinál František Tomášek. Oceni l v něm jeho po l i t i ckou a l i terár-ní práci, boj za hodnoty , pro které do-kázal i zemřít.

Zůstalo mi jen někol ik básní Oldř i -cha Tomka, které jsem si odvezl s se-bou do emigrace. Jsou posledními pozdravy básníka, jenž měl nade všec-ko rád pravdu, l idi ko lem sebe. A do-kázal za ně bojovat.

Před loučením Tak mne zve smrt přirozeně jak na vlídnou procházku. Podám ruku ženě, poděkuji za lásku.

Počkám, až se setmí, abych viděl ze stínů, kolikrát jsem rostl s dětmi. Pak je k srdci přivinu

a poprosím: buďte věrni mým písním, obětem. Ať vítězí bílí, černí, my v jiných barvách pokvetem,

dokud jazyk náš a rod se k pravdě slova zaváže. Nebojte se. Smrti hrot je hluchý, když nastupujem do stráže.

I já jsem poslem pokolení, jež zanechala oheň, dým. Dnes, vy moji, ať jste posvěceni oceány ducha v pravdě vítězným.

(25.1. 1984 — Pankrác)

Fórum Vilém Hejl

K čemu a pro koho?

Věc tak závažnou, jako je navrhova-ná — či spíše hrozící — radikální "re-forma" českého pravopisu, nelze od-být lac inými žoviá lnostmi. Když třeba Vít Klemeš (Západ, duben 1986) píše o "komických graf ických berl ičkách", zavedených Janem Husem, jež "kdys i usnadni ly čtení někol ika zabedněn-cům," je to vulgární a trapné. A jest l i -že má obavy, "aby si z nás třeba Polá-ci nedělal i srandu jako z h loupějších bratranců," bojí se zbytečně; až jed-nou vezme do ruky nějaký polský text, zjistí, že právě v polšt ině je těch "ko -mických gra f ických ber l iček" požeh-naně. Vedle spřežkových cz a sz tam najde také č a š, a po tom ň, óaž, dále nosovky a a e (viz Walesa) a navíc kro-mě normálního ještě tvrdé /. Také ve f rancouzšt ině je " komických berl i-ček" dost a pokračovat bychom mo-hli např. severskými jazyky. S těmi za-bedněnci a srandou to není tak jedno-duché.

K čemu a pro koho reformovat pra-vopis? Prof. Jan Petr z Ústavu pro ja-zyk český napsal o reformě z r. 1957, že " to to úsilí tvoř i lo nedí lnou součást demokrat izačního procesu, uplatňo-vaného v rámci jazykové pol i t iky l ido-vě demokra t ického státu, procesu směřuj ícího k z jednodušení, a tím k zpřístupnění spisovného jazyka širo-kým vrstvám jeho uživatelu." Prof. Pe-tr neobjasni l pojem " jazyková pol i t i -ka" podrobněj i . Musel by dodat, že za re formou bylo také úsilí Antonína No-votného o postupné sbl ižování češti-ny a slovenšt iny (ve slovenšt ině se tenkrát mělo psát např. sbor místo zbor a svaz místo zväz) jako součást plánu splynutí Čechů a Slováků v bez-tvarém amalgamu "socia l is t ického národa".

Téměř dvacet let po reformě to "z jednodušení" a "zpřístupnění" nese nevalné výsledky. Blbečci zůstal i bl-bečky, lajdáci lajdáky. Dnes a denně čtu např. o diskuzích a rezortech, j is-tý mnichovský intelektuál polemizuje s ateizty, a jen co se ten pojem obecné rozšíří, objeví se word procezory. K čemu další " re formu" , nač stále pro-těžovat ignoranty (jací se najdou i mezi dizidenty), kteří se stejně nikdy nenaučí ani pravopis, ani význam slov, takže občas jako Vasil Biľak pohovoří o Beniále, j indy o nové papežově en-cyklopedii, a budou i po tom zaměňo-vat jak adaptaci a adopci, tak deceni-um a dekádu, psát po vzoru rudoprá-vových redaktorů o reagenci místo o reakci, a tápat i ve smyslu slov ryze českých a pravopisně jednoduchých,

pletou si např. zcizení a odcizení. Nač, pro koho "reformovat"?!?

Tvrdí se, že z jednodušení pravopi-su by umožn i lo věnovat více času a pozornost i kul turní výchově. Pochy-buji. Vím totiž, že ještě poměrné ne-dávno jedenácti letí pr imáni dělali pra-vopisné chyby vskutku jenom zřídka. Nyní čítávám rukopisy absolventky Karlovy univerzity, která by se svým pravopisem a gramat ikou nemohla ve zdraví vychodi t měšťanku. Hrubými chybami se hemží texty rozhlasového komentátora, jenž nad nimi povzne-šeně mávne rukou, protože to přece "není slyšet". Ste jnou úroveň mají skr ipty umělce, h laholně vyprávějící-ho, jak kdysi vzal do ruky Babičku a po někol ika st ránkách ji s rozmachem hodi l do kouta; podle jeho písemných projevů soudím, že stejně naložil s mnoha j inými knihami. Ptám se tedy, proč se za našich časů stal prob lém z toho, co kdysi bylo ne snad příliš snadné, ale nepochybně zcela samo-zřejmé: naučit pravopis za prvních pět roků školní docházky, proč dnes píší tak mizerně maturant i a dokonce vy-sokoškolác i? V obtížnost i pravopisu to není; nevěřím totiž, že český pravo-pis je těžší než polský, německý, an-gl ický nebo ruský. Poslechnětesi , jak v nepř ipravených nebo jen zhruba rozvržených rozhovorech, ať už se vysílají z Prahy nebo z některé zahra-niční stanice, většina našich součas-níků mluví. Jen málokdy mají věty hla-vu a patu, anakolutů jako máku, slov-ník žalostně chudý anebo nuzácky vylepšovaný odpos lechnutými fráze-mi (hlavně doma) nebo bižuterií po-chycených a většinou nedosti pocho-pených výrazů (v exilu). Mnohokrát se vám př ipomene starý povzdech, že "uby lo analfabetů, př iby lo p i tomců" . Máme věřit, že něco zlepší radikální " re forma" pravopisu?

Reforma z roku 1957 zmíněnému "zpřístupnění spisovného jazyka" ni-jak podstatně neprospěla, b lbečci a lajdáci budou dělat hrubky i v nejsim-pl i f ikovanéjším pravopisu, v nějakém tom basic Czech. Neměli bychom se tedy místo reformy víc zajímat o stav výuky jazyka, o souvislost i mezi " ja-zykovou pol i t ikou" a jazykovou kul tu-rou, o vliv polytechnizace školství na úroveň vzdělání? Bylo by to j istě ob-tížnější, ale bylo by to urči tě mnohem užitečnější a bez odezvy by to nezů-stalo nakonec ani doma. Z českoslo-venských škol pořád ještě vycházejí vzdělaní absolventi , namnoze ale na-vzdory existuj ícímu systému, ne jeho zásluhou. Co však bude za pět, deset, dvacet let?

•

24

Literatura

Josef škvorecký

Po starostech se Ještě než v našem to ron tském na-

kladatelství vyšel v roce 1982 Slovník českých spisovatelů, napsala Vladi-míra Burke pro Západ č lánek "Sta-rosti se s lovn íkem" (Západ, 1982, č. 4, str. 29). V něm obsáh le c i tovala z 5. čísla týdeníku Svazu českých spiso-vatelů Kmen, kde se oh lašova lo brzké vydání d l ouho očekávaného s lovníku s o u d o b ý c h českých spisovatelů, a sebevědomě se též uvádělo značně n e m a r x í s t i c k o - l e n i n s k é r o z h o d n u t í pražského Ústavu pro českou l i tera-turu, že tot iž " j ed iným kr i ter iem pro zařazení nebo nezařazení sp isovate lů (bude) umělecká hodno ta " je j ich díla. "Kolekt iv au to rů" , pravi lo se v Kmeni dále, us i lu je o to, aby jeho obraz čes-ké l i teratury let 1970-1981 byl pravdi-vý v detai lu i v ce lku.

Koncem roku 1985, tedy tř i roky po s l íbeném "b rzkém" vydání, konečně kniha vyšla, a dokonce provázena dalším s lovníkovým dí lem. Nejdříve se na t rhu objevi l Slovník české lite-ratury 1970-1981, p ř ipravený Ústa-vem pro českou a světovou l i teraturu, jako 5305. pub l ikace nakladatelství Českos lovenský spisovatel , a hned nato Čeští spisovatelé 20. století j ako 5337. pub l i kace téhož nak ladate ls tv í -jest l i u po rodu stál rovněž Ústav pro českou a vůbec všechnu l i teraturu se nepraví. Podívejme se tedy na to, zda se pořadate lé těchto darů opravdu př idržel i oněch nemarx- len inských, pro tože ob jek t ivn ích kri ter i í při roz-hodování, koho tam dát a koho ne.

Bohudík , musím hned říci, že marx-len in ismu věrni zůstal i . V žádném z obou kn ih není ani jeden ex i lový spi-sovatel, s vý j imkou Ivy Hercíkové (Pět holek na krku), ale to jen proto, že ta zradi la až v roce 1986, a marx le-ninská náprava z lého č inu př išla by pro to pří l iš draho.

V knize nejsou rovněž hříšníci kr i-zového období , pokud se akt ivně ne-bo pasivně nepokál i . Pokud se pokál i , je v je j ich heslech hojně použ i to eufe-mismu a retuše.

Nemá pro to cenu zkoumat , zda je pro českou l i teraturu dvacátého sto-letí důleži tější nezařazený Kundera nebo zařazený Kozák, neuvedený Havel nebo p lné popsaná Hrzalová. Budiž poznamenáno, žes i pořadate lé s lovníků tu to otázku nekladl i . Nesmě-li.

Pokud co směl i , udělal i to, myslím, dobře. Hesla jsou přehledná, b ib l io-grafie, pokud se mi podař i lo zj ist i t , až na malé vý j imky vyčerpávající. Hodnocení spíše d ip lomat i cké než dryáčně-propagand ls t ické . O hes-

Slovníkem lech autorů, kteří začal i pub l ikovat až po př í jezdu bratrské moc i (omluvte t iskovou chybu) , zdržu jg se mínění, neboť je j i ch dí lo dob ře neznám. Zá-pad o tom, doufe jme, př inese zevrub-nou studi i z pera význačného české-ho bohemis ty , pokud se p robere z ch ron i cké lenosti , k níž l idi svádějí pro fesorská místa na západních un i -verzi tách.

Marx ismus- len in ismus se v hes-lech pro jevu je někol ika způsoby, kte-ré j sem se pokus i l rozškatu lkovat .

Fíkový list Tím mysl ím různéeufemis tn í s lovní

obraty , které všeli jak zahaluj í nahou pravdu. "Pak delší dobu poezi i nevy-dával", píše se t řeba o Kami lu Bedná-řovi, jehož sbírka Kamenný anděl vy-šla v roce 1949, následována až za osm let kn ihou Dějiny srdce (1957). Značně psavý Bednář nevydával, p ro-tože nemohl : získal pověst existencía-listy za svůj vá lečný koncept "nahé-ho č lověka", a to byl v raných letech padesátých dost těžký z loč in. Podob-ně " tvorba Ado l fa Branalda z 50 let je vesměs or ien tována do minu lost i " . Inu, Brana ld byl vždycky s lušný č lo-věk, a s lušně se v 50. letech o př í tom-nost i psát nedalo. Tedy: psát ano, ale publ ikovat ne.

Zamlžení Spočívá v tom, že se konkrétní ob -

sah děl ve své době Straně nepř í jem-ných, pro tože otevřeně nebo j ino ta j -ně kr i t i ckých, zahalí do general izuj í -cích frází nebo nic neříkaj ících f los-kulí, anebo se pomlč í o skandálech, jež taková díla provázely. Čte- l i č lo-věk, jenž dospěl až po roce 1968 např. o Bohus lavu Březovském, že "vážné otázky týkaj ící se morá lky soc ia l is t ic -kého č lověka nadhod i l y komediá ln í f o rmou hry Nebezpečný věk (1962) a Všechny zvony světa (1967), sotva z toho vyrozumí, že první komedie po-ruši la tabu, že o následcích, jaké mě-lo ubytování rod ičů v nápravných za-řízeních na je j ich děti, soc ia l is t ický realista nepíše. Charakter is t ika Hru-b ínovy k las i cké Srpnové neděle (1958) — je to hra o " l idech s přeži tky a stíny minu los t i " , a její hrdina, re-daktor Morák, je t yp "zp laněného in-te lektuála" — by se dala nalepit téměř na coko l i . Že však v dramatu Hrubín, pokud vím, poprvé, zachyt i l onen pro marx len inské státy základní a t rag ic-ký rozštěp mezi s o u k r o m ý m a veřej-ným chováním, mezi ž ivotem (vý-hradně v soukromí) a fungován ím (v práci, na veřejnost i ) — Morák za

sebe na veřejnost i a do kanceláře po-sílá svého "o t roka " — to se z pop isné f losku le náš poinvazní mladík.nedoví. O Josefu Kainarovi se zase dočteme, že "v pos ledním roce života se stal p ředsedou př ípravného výboru no-vého sp isovate lského svazu. Zemřel 16. 11. 1971 na Dobříš i " . Mezi oběma fakty existoval kausální nexus. V reál-soc ia l is t ické l i terární vědě nezveřej-ni telné.

Zvláštní od růda zamžení je předstí-rané nepochopení , že všemožné his-to r i cké romány a hry ne jsou v lastně o histor i i , a když, tak ne o té, k terou líčí. Hrub ínova hra Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknuti v Čechách (1969) d le s lovníku "odk rývá kru té mocenské boje probíhaj íc í v zákulisí" p řemys lovského rodu" . Prvních sedm slov vyst ihu je pravdu; pos lední dvě se tváří, že nepochop i l a j inota j . Podob-ně by by lo záhadou, proč si zapř ísáh-lý realista současnost i Ivan Kříž vy-bral b ib l ické téma, Pravda o zkáze Sodomy (1968), aby ukázal " rozk lad ideologie, která byla zneuž i ta mo-cenským mechan ismem, a (zlo), jež j ednou rozpoutáno, musí se nakonec obrát i t i prot i svým původcům" , kdy-b y c h o m nevěděli , co t ím chtěl básník říci. Au to ř i s lovníku to z ře jmě vědí ta-ky, neboť dí lo znehodnocu j í poznám-kou, že se kniha "vyznaču je hlavně myš lenkovou zmätenost í " . Také j iná b ib l ická látka, Daňkova po l i t i cká sati-ra, Čtyřicet zločinů a neviňátko (1966), je dle s lovníku nev innou úvahou "o mravní zodpovědnost i " . O mravní zodpovědnost i koho? No přece krále Heroda. M imo to, s lovnikár i zařazuj i komedi i do t oho obdob í Daňkovy tvorby " jehož myš lenková hodno ta a divadelní úč in měly tendenc i zřetelně ses tupnou" . Proto se asi taky v Praze už nehrají . Podobně Jiří Šoto la v ro-máně Tovaryšstvo Ježíšovo (1969) zachyt i l "dravost jezu i tského řádu (a) vni t řní rozpor jeho vzdělaného pří-s lušníka". Říci o románě toh le je asi to l ik , jako popsat Orwe l lovu Farmu zvířat jako př íběh o zvířátkách. Pro mladé č tenáře s lovníku musí rovněž zůstat záhadou, proč si Josef Nesvad-ba vybral zrovna těžce boju j íc í Viet-nam, zmítaný kru tou válkou, aby v ro-máně Dialog s doktorem Dongem (1964) použi l vypravěče, jenž postup-ně nabývá přesvědčení, že "nové se může obháj i t jen s i lou a rgumen tu a pravdy" , tedy ne vá lkou a terorem. O j iném Nesvadbové románě, Tajná zpráva z Prahy (1978), který "odkrývá vady a negat ivní posto je urč i té části naší intel igence, jak se projevovaly na pozadí po l i t i ckého dění v Českoslo-vensku... a vyvrchol i ly v krizi koncem 60. let", pomlč ím. Četl jsem jeho prv-ní verzi. Vydanou verzi bych však do-poručoval ke čtení l i terární h is tor ičce Haně Hrzalové, č lence redakčního

25

k ruhu Slovníku českó literatury 1970-1981. Mys l ím, že sc ience f i c t ion to ne-ní, jak napsala v p řeh ledu české l i te-ratury pos ledn ích let v časopise Lite- rárni měsíčník.

"Po p rob lemat i ckém výs ledku dal-šího t i tu lu Slečnu pro Jeho excelenci, soudruzi! (1964) se Diet l věnoval pře-vážné tvo rbě televizní", píše se o ko-medi i , v níž do Prahy př i jede potentát ze St ředního Východu , o němž je zná-mo, že se s ním dá mluvi t pouze teh-dy, předhodí- l i se mu poh ledná holka. Rol i ho lky k předhození určí Strana s t ran i ckým př íkazem poh ledné a Straně oddané soudružce. Svinstvo bylo zakázáno před premiérou, a Dietl se tedy věnoval tvorbě televizní z po-dobného důvodu , jako se po pádu Dubčeka věnoval č len Úst ředního vý-boru Zdeněk Mlynář s tud iu brouku.

Pěkné je taky, jak autoř i prezentuj í Národn ího umělce a laureáta Nobe-lovy ceny Jaroslava Seiferta jako má-lem nesvéprávného seni ln ího starce. "V k r izových letech by lo jeho umělec-ké autor i ty zneužíváno prav icovým vedením Svazu českos lovenských sp isovate lů, " píší, a já si při tak to pa-s ivním vymezení Sei fer tovy č innost i vzpomínám, jak Mistr, ve své břevnov-ské v i lce po leta izo lovaný nemocí, rázně, byť o dvou hol ích, v p o c h o d o -val na ve lkou poinvazní schůzi Svazu spisovatelů, př i jal jeho předsednic tv í a dal odhlasovat protest prot i bratr-ské pomoc i . Nezdál se mi ani seni lní, ani pasivní, a už vůbec ne man ipu lo -va te lný n ě j a k ý m i č e r n o s o t n ě n c i . Nemanipu lova te lnos t ostatně proká-zal už v r. 1929, kdy řekl své Got twa l -dovi a ze strany odešel navždy.

Eufemlsmy a elipsy Třídní původ j ednoho z nejbojov-

nějších s toupenců pro letářské revo-luce, před invazí veřejnost i zcela ne-známého, zato po invazi vz létnuvšího jako rachej t le k nejvyšším metám, estetika, sémant ika a sémiot ika, vše v přísně marx is t ickém balení, Sávy Sabouka je cudně popsán slovy "otec vlastni l ma lou vý robnu sodové vody" . Tedy n iko l iv továrník, pouze tovární -ček. Jed iná vada no to r icky známého ant isemitského románu Alexeje Plud-ka Vabank (1974), l íčícího oplz lé staré ž idáky prznící křesťanské panny je, že "poněkud nesourodý" ; a psychopat Bobby z románu Daniel ie Duškové Bobby (1975) se "v závěru vymaňuje... z nepříznivého vl ivu rod iny" . Vymaní se t ím způsobem, že otec, matka i starší bratr zahynou při dopravní ne-hodě, což je t omu to vzornému pří-slušníku SS mládeže durch und durch šumafuk — vlastně ne: tenhle hydro -cefa l ický nový člověk si oddychne.

Mezi el ipsy nebol i vynechávky patří napřík lad, že v hesle o Karlu Čapkoví se přechází mlčením, že před český-mi l i terárními supy á la Stolí, zachrá-nil našeho modern ího klasika v pade-sátých letech mladý sovětský bohe-

26

mista Nikola jsk i j , p řehodnot iv jej z buržoazního ideal isty na ant i fašist ic- kého humanis tu a ž e s e s l o v n í k samo-zře jmé nezmiňu je o Čapkově zásadní eseji Proč nejsem komunistou? Nebo to, že jako rok prvního vydání Hraba-lovy Perličky na dně se uvádí 1963, ačkol iv kn iha byla vyt ištěna, svázána a př ipravena k exped ic i do kn ihku -pectví už v roce 1959, ale padla za oběť rozsáhlému ničení knih př iprave-ných k vydání po skandá lu s mými Zbabělci (1958, zakázáno v lednu 1959). Také ve výč tu Hraba lových kn ih chyb í Poupata, Křehké i rabiát-ské texty z let 1938-1952, v roce 1970 hozené do s toupy, anebo t i tu ly Ob-sluhoval jsem anglického krále, ač ten v Praze průserově vyšel péčí Jaz-zové sekce českého svazu hudební -ků, a Příliš hlučná samota, vyšlá pou-ze v exi lu.

Což nás přivádí k další kategor i i :

Dezinterpretace a dezinformace Zůs taňme u Hrabala. Po knize Mo-

rytáty a legendy (1968) prý, "pod le autorova doznání (to zře jmě pouka-zuje na z loč in — k čemu j i nému se člověk doznává? — moje poznámka, J. Š.) přišla... řada na ranější práce uložené v zásuvce sto lu na dně; Hra-bal bral rukop isy shora, takže nejdří-ve vyšly t i skem práce nejpozdější . " To moc nehraje, protože jako první takový ze šuplete vytažený text se u-vádějí "pos t řehy o životě a tvorbě... Domácí úkoly z pilnosti (1982)". Jed-nak už před t ímto t i tu lem vytáhl Hra-bal ze zásuvky Postřižiny (1976), Kra-sosmutnění (1979), Harlekýnovy mi-lióny (1981), Slavnosti sněženek (1978) a Kluby poezie (1981); hrálo by to, kdyby se slovník zmíni l , že Do-mácí úkoly, svázané a př ipravené k expedic i , byly zn ičeny v roce 1970. Ale vlastně by to nehrálo, neboť Do-mácí úkoly z roku 1970 jsou něco podstatné j iného, než Domácí úkoly z roku 1982. Dobrá po lov ina textů by-la vyhozena a zčásti nahrazena texty j inými . Jsou to především statě, kde se Hrabal zmiňu je o svých přátelích — např. i o mně — kteří se mezi t ím stali nepřátel i , ne ovšem Bohouše Hraba-la. A taky ty první Domácí úkoly opat -řil dos lovem Karol Sidon, s ionista a emigrant . Rovněž se slovník nezmi-ňuje, že Postřižiny jsou pouze torzem původní knihy, která obsahovala též texty Družička a Rukověť pábiteiské-ho učně (vyšlo pak v č lenském oběž-níku Jazzové sekce, a teprve po tom snad i časopisecky) . An iž ten zname-ni tý — protože důs ledně marx len in-ský — slovník uvádí, že Krasosmutně-ní a Harlekýnovy milióny jsou rovněž (dvoudí lným) torzem Hrabalova ro-mánu snad nejradikálnějšího, Měs-tečko, ve kterém se zastavil čas (1973, vyšlo v exi lu 1978), pod robeného v tomh le torzu kruté ideo log ické cen-zuře, jež změni la smysl tak k l íčových scén, jako je např. vyhazov vypravě-

čova o tce z p ivovaru po Únoru 1968, a jež oklešt i la román o nádherně t ruch l ivé Sbohem lepším časům, j ímž Městečko, kde se zastavil čas, vrcholí .

Malé odbočení : na Ku l tu rn ím fóru v Budapešt i na podz im roku 1985, které se m i m o j iné zabývalo p lněním Hels inských dohod, Jan Pilař, národ-ní umělec a šéf čs . spisovatele, obvini l ze zkreslování pravdy j is tou "švéd-skou pub l ikac i " , která obsahuje jmé-na "autorů, kteří prý nesmějí v ČSSR publ ikovat" . Jako hlavní př ík lad uvedl Hrabala, který pub l ikovat smí. Ona "švédská pub l ikace" čerpala údaje z našeho to ron tského Slovníku čes-kých spisovatelů, který Jan Pilař sa-mozře jmě dobře zná, * a kde se na str. 8 vysloveně uvádí, že zařazeni byl i autoř i , " je j ichž dí lo — v ce lku nebo v podsta tné míře — nemůže být v Čes-kos lovensku" vydáváno, a na str. 535, že slovník se "soustředi l na zakázané nebo falešně in terpretované autory" . Posuďte sami, jestl i , pokud jde o Hra-bala, má pravdu Pilař nebo my. Pilař se, m imochodem, v Budapešt i uvedl jako "dávný osobní přítel Seiferta". Skutečně dávný, if you know what I mean.

Zaj ímavě se ve s lovnících zachází s V lad imírem Páralem. Jednak je lec-cos pod robeno zamlžení: román Mi-lenci a vrazi (1969), např., jenž rozběs-nil sám Ústřední výbor, vyk ládá prý "život jako bezvýchodný kruh, v němž draví ct ižádost ivc i ('červení') dobýva-jí pozice, ale brzy přejímají rysy svých nasycených předchůdců ( 'modrých' )" Na Československo se to však nevzta-huje, protože autor román konc ipova l jako "mode l světa", a taky to nemá nic spo lečného s Maocetungem. T o pro-to, že Páral se polepši l .

Dost divně, a tady se slovník nejvíc blíží ob jek t ivn ímu hodnocení . Zdá se mi dokonce, že marx lenis t i z Ústavu pro českou l i teraturu tu přej ímají cha-rakter ist iky a postřehy ražené poprvé kr i t iky ex i lovými . Pro pentalogi i , kte-rou autor napsal po Invazi, užívají označení "bí lá penta logie" , což impl i -kuje termín "černá penta log ie" pro pět ic i románů vzn ik lých před bratrs-kou návštěvou, která — jako hrd ina komedie Kaufmana a Harta — přišla na večeři a už tam zůstala (viz t řeba moje č lánky o Páralovi v knize Na bri-gádě). O "bí lé" séri i pak uvádějí, že "co dříve právem bylo souzeno jako měšťácké živoření, nabízí se náhle jako socia l is t ický životní ideál" — charakter ist ika, jež se v pražských recenzích na Páralovy poinvazní ro-mány neobjevi la, zato se objevi la v exi lu, např. zase v knize Na brigádě.

• Je totiž of ic iálním čtěcem Sixty-Eight Pub- iishers Corp. a patrné i j iných exi lových nakla-datelství. Dostáva z Ministerstva vnitra (nebo kul tury? Velký rozdíl v tom asi není) veškerou produkci našeho podniku a o každé knize vypra-covává l i t e rá rné -po l i t i cko -kád rový posudek. Touto cestou mu nabízíme smlouvu (za dolary) na knižní vydáni sebraných, nebo aspoň vybra-ných posudků.

Co autoř i s lovníku nechápou, nebo dělají, že to nevidí, je, že Páralova metoda v "bí lé" penta logi i není realis-mus, ale zvláštní odrůda socreal ismu, j iž bych nazval, z nedostatku českých výrazů, ang l i ckým termínem tongue- in-cheek. Páral si prostě dělá z něko-ho legraci.

K las ickou desinterpretací spoje-nou s e l ipsou je hodnocení J i ř ího Weila. V roce 1937 vydal Weil, po ná-vratu z SSSR, kde jen tak tak unik l z a t č e n í , r o m á n Moskva-hranice (1949). Ve s lovníku jej charakter izuj í takhle: Weil se v něm pokusi l "o kr i-t ický obraz SSSR v době porušování len inských norem života; ovzduší so-větského hlavního města z polov iny 30. let však vylíči l z nepřáte lských pozic, a jak ukázal J. Fučík ve stati 'Pavlačový román o Moskvě', i bez umělecké síly a velké myšlenky. V do-bě narůstající hrozby fašismu působi l román rozk ladně a marx is t ická kr i t ika ho rázně odmít la . " Také nacist ická kr i t ika: d ruhévydán í z roku 1939 bylo, v rámci paktu Hi t ler-Stal in, zakázáno.

Každý, kdo měl pří ležitost román číst — bohužel , takových není mno-ho, román už podruhé v žádném jazy-ce nevyšel — snadno pozná, že jde o charakter is t iku vskutku marx len in-skou. Ponecháme- l i s t ranou tak těžce def inovate lné kategor ie jako "umě-lecká síla" a "velká myšlenka" , román je psán z pozic, pro můj vkus napří-klad, až příl iš přáte lských k SSSR a kr i t ika je jasně zacílena pouze na to, čemu autoř i s lovníku říkají "porušo-vání len inských norem" (co tím myslí, nevím, všechno co dělal Stal in, bylo přece jen důs ledným uplatněním Le-n inových norem). Román jednak velmi ob jekt ivně (jak víme z pozdější, románové i h istor ické, l i teratury) líčí ovzduší i mechanismus procesů, jed-; nak zachycu je nadšení nadšenců, kteří se do Moskvy sjeli z ce lého svě-ta, i z Československa, budovat so-cial ismus. Že v něm není Fučíkova slepota z knihy V zemi, kde zítra již znamená včera (1932, v době ukra j in-ského h ladomoru) , to dnes těžko Weilovi vytýkat.

Ještě pozit ivnější je Weilův román o sovětských koncentrácích, kde se dokonce do značné míry př i takává představě o Gu lagu jakožto výchov-ném zařízení. Ne samozře jmé zcela jednoznačně — základní o t rokářský charakter této trvanl ivé sovětské in-st i tuce z kn ihy vyplývá jasně — ale mezi hrd iny jsou lidé, j imž koncent -rák skutečně pomůže se polepšit . Tenhle román, Dřevěná lžíce (1938), ovšem vůbec n ikdy nevyšel, ani čes-ky, ani v j iném jazyce. Četl jsem však jeho rukopis, který mi Weil krátce před svou smr t i půjči l . Později jsem si jej přečet l znova, už v exi lu, a pře-svědči l jsem se, že můj původní do-jem nebyl nesprávný.

Dřevěná lžíce přesto ve slovníku uvedena není.

Omilostnění Jednu věc s lovníky nezamlčuj í , i

když j i naznačuj í nadmíru cudné: že řada au torů provedla za svůj život dva ideové kot rmelce: salto mortale ze sta l in ismu do soc ia l ismu s l idskou tváří, a salto vitale ze soc ia l ismu s l id-skou tváří do neosta l in ismu. Bylí p ro-to omi los tněn i , a ve s lovnících jsou. Jen málokteří udělali sebekrit iku. Jed-nak buď umřel i , takže neby lo nebez-pečí, že by se př ipoj i l i k Vacul íkovi a spol., nebo po nějaký čas udržoval i , jak říkají Amer ičan i , nízký prof i l , a když v ichř ice hněvu opadla, nabídl i se s díly nezávadnými, pokrokovými , př i ja te lnými.

Ze zem řelých je to Jan Drda, o němž se praví to l iko, že "byl pro vážné chy -by (snad: 'Ani kapku vody, ani kousek chleba'!?) odvo lán z funkce redaktora Světa práce, a Adol f Hof fmeister , je-hož "č innost za kr izového období by-la poznamenána nesprávnými pol i -t i ckými posto j i v rozporu s pozit ivní-mi s t ránkami jeho díla". Kar lovi Ptáč-níkovi se dokonce ani nevyčítají žád-né chyby, jenom to, že románem Měs-to na hranici( 1956Í " vstoupi l do zá-měrné po lemiky s Řezáčovými romá-ny Nástup a Bitva". Že tenhle román byl konkuren tem mých Zbabělců v soutěži o to, které dílo má být vy brá-no za výstražný příklad l i terární de-kadence (Ptáčník prohrál : byl tenkrát už laureátem Státní ceny, a taky čle-nem Strany), to bylo vyel ipsováno a nahraženo p řed louhým ci tátem z kr i-t iky J i ř ího Hájka v Rudém právu: jedi-ný přík lad takového ci tátu v celém slovníku (proč?): "Autorova snaha nevyhýbat se žádnému konf l ik tu, žádné ostré, zraňující hraně na skuteč-nosti, se v procesu umělecké realiza-ce změni la př ímo v jakýsi kult proble-mat ičnost i a konf l ik tnost i , který na-konec zkresluje celkový obraz spo-lečenských procesů, ale láme i vývoj románových postav. Pro tisíce jednot-l ivých pravd mu uniká i pravda sama." Co je to za pravdu, která je v tisící jednot l ivostech lež, uniká zase mně. Ang l i cký výraz pro takovéto kr i t ické řeči jeblab la . Román prostě zachycu-je, jak po válce do Strany vstoupi ly spousty grázlů, j imž šlo o kariéru, a j inak o nic. Chudáku Janu Skácelovi, jemuž povol i l i vydávat, když už jeho bída a živoření volaly do nebe, vytý-kají autoř i s lovníku pouze, že stránky Hosta do domu "otevřel v kr izových letech prav icovým ant ísoc ia l is t ickým tendencím".

Sebekr i t ik J i ř í Šotola zas "zabředá-val do prot isoc ia l is t ických posto jů" a Miroslav Ho lub se "v kr izovém období projevi l jako autor ideově dezor iento-vaný. Později své chyby sebekr i t icky uznal." Zlí jazykové tvrdí, že důvodem uznáni byla rozestavěná luxusní ro-d inná vila, k terou by jako umývač oken nemohl z f inančních důvodů dokonči t . Strana se mu odvděči la: od své sebekr i t iky poby l již dvakrát delší

KOLÁ2: KAREL TRINKIEWITZ

dobu jako poet-in-residence na Ober l in Co l lege v Ohiu. On se Straně odvděči l nepěkně — a zde autoř i s lovníku dostal i malý záchvat ob jekt i -vity: jeho "pos lední básnická sbírka Naopak (1981) je poznamenána krít i-c ismem, skepsí a pochybnos tm i . " Přesto vyšla. Rekl bych, že asi proto, aby se přeloži la do angl ič t iny. Ho lub je jed iný součaný český básník, kte-rého v anglosaském světě hojně pře-kládají, a který zde má j is tou čtenář-skou obec. Takže jak může pro lhaná emigrace tvrdit , že v reálně social is-t ickém Československu nesmí být člověk "k r i t i cký a skept ický" a není mu dovo leno míti "pochybnos t i "?

Kompenzace Jak jsem řekl: ve slovníku 20. století

nejsou vůbec autoř i exi loví, ani ti, kdo se nepodrobi l i sebekritice ani nenabíd-li nová, pokroková díla. Pak tam nejsou také ti, kteří tam nepatří ne proto, že by něco podepsal i nebo vyvíjeli ně-jaku činnost, ale patrně proto, že se svou uměleckou závažností nevyrov-nají takovým zařazeným vel ikánům, jako jsou t řeba Gusta Fučíková nebo Zuzana Kočová. Takže tam není Hana Bělohorská, Klement Bochořák , Jiří Fried, J i ř ina Hauková, Josef Hiršal, Zdeněk Kalista, Ludvík Kundera, Jiří Mucha, Josef Palivec. J. R. Piek, Petr Pujman, J indř iška Smetanová, Jiří Suchý, Josef Topol , Edvard Valenta, Jiří Voskovec, Alena Vostrá, Ivan Vyskoči l a j iní. Zato je tu skupina au-torů kato l ických, v čemž spatřuj i ja-kousi kompenzac i za všechny ty vy-nechávky. Poctivě jsou u nich uvede-ny po l i t ické kř ivdy, i když bez komen-táře (slovník př i tom vůbec není dílem nekomentu j íc ím). Tak je tu Jaroslav Durych. zpracován celkem podrobně a pouze mírně kr i t icky, i když s vyne-chavkami. Je zde Josef Knap, který

27

"v letech 1951-1955 byl vězněn na základě obvinění z prot istátní č innos-t i" a "v roce 1967 byl rehabi l i tován". A je tu František Křelina, který byl " v ro-ce 1951... spolu se skupinou katol ic-kých l i terátů odsouzen a devět let vězněn (plně rehabil i tován byl v r. 1967)". A je tu — pak už nikdo. Ani Václav Renč, ani Bohuslav Reynek, ani Zdeněk Rotrekl, ani Jan Zahrad-níček, jeden z vůbec největších čes-kých moderních básníků. Kri tér iem zřejmě není to, že někteří nebyl i re-habi l i továni — pokud vím, to se týká jen Rotrekla — nebo že nebyli bez-pečně mrtvi (Renč, Reynek ani Za-hradníček už nežijí). Důvodem asi bude kont inui ta díla — takové Zna-mení noci se neodpouští ani po reha-bil i tacích.

Šašci Ve slovníku samozřejmě hojně za-

stoupení. Pars pro toto: Josef Jelen, pato logický grafoman, jenž za privi-legium být t ištěn je hotov zapřít i Kris-ta (viz paměti Bedřicha Fučíka). To taky doslova udělal. Je to totiž ka to- , l lcký kněz, který, jak uvádí slovník, v prvních poválečných sbírkách "zů-stává ještě v zajetí ideologie a tvoří pod vl ivem Jakuba Demla (ten ve slovíku přirozeně není) a Otokara Březiny (také ne)." Ze zajetí se po Invazi vymani l záplavou básnických sbírek. An i jednu jsem nečetl, a nějak p o t o m ani netoužím. Zde je seznam a s t ručné charak ter is t i ky , převzaté verbatim ze slovníku:

Znám onu ruku (1971) o založení KSČ a úloze dělnické třídy,

Vánice (1973), o únorových událos-tech,

Květnová balada (1975), o bojích proti fašismu a osvobození naší země Sovětskou armádou,

Freska (1977), k šedesátému výročí Říjnové revoluce,

Zemi mé 0978) , k šedesátému vý-ročí vzniku Československa,

Město a řeka (1978), př ipsáno Le-ningradu a jeho obyvatelům,

Žena, město a básník (1978), osla-vila památku Vítězslava Nezvala.

Čili: od Demla k Nezvalovi, od Kris-ta k Leninovi. Slovník má naprostou pravdu, když tvrdí, že u Josefa Jelena, po sovětské pomoci , "došlo k ideo-vému přelomu".

Tím bych vlastně mohl zakončit . Ale ještě něco. Slovník Čeští spisova-telé 20. století je opatřen tzv. přeba-lem, na němž je reprodukována rytina znázorňující obrovskou knihovnu. Dle stylu ryt iny a kostýmů postav, dlí-cích v knihovně, jde nepochybně o práci ze 17. nebo začátku 18. století. Pro tu dobu marxist ická historie při-jala Jiráskovo označení Temno.

Na knihu se to docela dobře hodí.

Post acrlptum Sotva jsem tenhle článek dopsal,

přinesla mi pošta další spisovatelský

slovník, právě vydaný v Praze. Zdá se, že se tam roztrhl nějaký pytel a literár-ní historici se oddávají slovníkářské-mu obžerství. Nejprve jsem se zarazil: dokáže snad tohle nejnovější lexiko- graf ické dílo, že pražští vědci dodržel i slovo dané v článku ci tovaném v úvo-du téhle statě a alespoň zde, v Lexi-kon české literatury, díl 1, písmena A- G, (tím spíš že je j vydala Academia, nakladatelství československé aka-demie věd, Praha 1985) přidrželi se jako jediného kriteria hodnoty a vý-znamu díla zařazených autorů? Za-četl jsem se do předmluvy a vypadalo to, že tomu tak bude: zdál se to potvr-zovat i povinný citát: "... musíme... rozvít a obohat i t paměť každého, kdo se učí, znalostí základních skuteč-ností...", kteroužto přehlubokou a zcela původní moudrost takto or igi-nálně zformuloval hádejte kdo? Mů-žete jednou. Autoř i Lexikonu se dále pochvalně zmiňují o dobré vlastnosti českého národa, jíž je, "jak známo, chránění knih v době války a proná-sledování", a uvádějí, že tento super-vědecký Lexikon obsahuje pětkrát víc hesel než protodubčekovský Slovník českých spisovatelů z roku 1964. Takže to asi bude ono: v Praze nás převezli a všechny nás tam zařadili, od Aškenázyho přes Kunderu až po Vaculíka.

Radost brzo vyprchala, neboť v zá-věru předmluvy jsem se dočetl, že do Lexikonu se vešli jen autoři, kteří debutoval i do roku 1945. Ostatní sta-nou se předmětem zkoumání ještě zas dalšího slovníku (uslovníkujeme se?), který vyjde po vydání 4. dílu tohoto Lexikonu, tedy, odhaduji , tak kolem roku 2000 po Kr. Naprostá vět-šina z nás, co jsme v exilu nebo v di-sentu, patříme tedy až do tohoto dal-šího, zatím jen přislíbeného lexiko- graf ického díla; a snad budeme sku-tečně zařazení, protože tou dobou budeme většinou "safely dead".

No dobře, podívejme se na Lexikon, tak jak je. Než tak učiníme, malé po-dobenství. Profesor Zdeněk Nejedlý, jenž do stal inského fo lk lóru přešel jako "Dědek" Nejedlý, založil zvláštní odrůdu marxist ické uměnovědy, j iž bych snad nazval sexuálmarxismus. Jeho kri ter ion pro hodnocení umě-leckých děl bylo, zda mu dcera pří-slušného umělce dala nebo nedala. Antonín Dvořák byl pro něho proto skladatelem druhořadým, neb dcera Otylka dala Nejedlému pouze košem, zato zuřivě konzervativní ant ikomu-nista Alois Jirásek byl hlavním literár-ním nositelem pokroku z důvodu opačného. To vše sice patří rovněž pouze do folklóru, a my v exilu ne-máme možnost ověřit si, kolik je na tom šprochu pravdy. Takové mož-nosti mají v Praze — dokonce tam mají Kabinet Dědka Nejedlého —tak-že na tyto zajímavé biograf ické údaje snad vrhne světlo další díl Lexikonu, patrně díl 3, písmena L až R nebo tak.

Nicméně, Dědkovy časté cesty do Hronova (osobně jsem ho tam viděl několikrát) přinesly mimo j iné vědec-ký plod, nazvaný Kri t ické vydání se-braných spisů skorotchána Jiráska. Na tomto díle pracovali přečetní mra-venečkové Ústavu pro českou litera-turu, nebo snad i Památníku českého písemnictví, kteří k t isku připravil i text skutečně po všech stránkách dokonalý. Jiráska velice často vydá-vali nakladatelé tzv. buržoázni, kte-rým nešlo tak moc o správné umístění čárek a středníků, ale o nahrabání zisku. Proto různá vydání téhož ro-mánu mají různě umístěné čárky a dokonce nejednotný pravopis v psaní cizích slov. Mravenečkové srovnává-ním, písmenko po písmenku, vytvoři l i statistiky výskytu čárek tzv. sporných a podle toho určil i , zda na tom či onom sporném místě čárka má být nebo nemá být. Konaly se porady o čárkách a o kvantitě samohlásek v cizích slovech. Když byl text k vše-obecné vědecké spokojenost i skrz naskrz propracován a zpracován, předloži l i jej Dědkovi Nejedlému. Ten jej přečetl, křesťanské pozdravy na-hradil světskými, kde to šlo, vypusti l zmínky o kultovních předmětech (boži muka, před nimiž se vesničané v Jiráskovi křižovali, proměni la se v topoly, před nimiž se následkem Dědkova přehlédnutí vesničané také občas křižovali), a takto nejen vědec-ky, ale rovněž a hlavně marxist icky zpracovaný rukopis národního klasi-ka šel pak do tisku. Tohle už legenda není, i když, přiznávám, Dědkovu ediční činnost jsem možná poněkud zvýraznil. To je ovšem zcela v jeho duchu.

Bohužel, stejný vědecko-marxist ic-ký pr incip je kritériem výběru i v aka-demickém Lexikonu. Pravda, ne-uplatnil se tam tak markantně, jako v obou výše recenzovaných populár-ních slovnících, ale tomu tak je možná proto, že Lexikon prostě končí debutanty z roku 1945, z nichž ne tak mnozí se dopust i l i hříšných chyb. Hesla jsou povětšině zpracována s velkou péčí a přesností, jenomže ta péče a přesnost je pak narušována kritérii, jež mi prostě připadají, slušně řečeno, nevyjasněná. V Lexikonu jsou třeba Popelka Bil iánová a do-konce i emigrant Pavel Albieri, ale není tam např. básník Karel Bartušek, literární kritik Karel Brušák (exulant žijící v Angli i) , humorista T. R. Field, autor známého krhútského mýtu, nebo Ladislav Fikar, spiritus movens tak mnohého v l i terárním dění po 2. sv. válce — ačkoli všichni debutovali v roce 1945 nebo (často dávno) před ním. Že tam není také Kardinál Beran nebo P. Silvestr M. Bratio bych j im odpusti l — jej ich předválečné dílo je ryze náboženské. Ale když americký exulant z 19. století Albieri, proč ne August Geringer, naprosto velevý-znamný český nakladatel z Chicaga

28

— vždyť přece Lexikon zařazuje kro-mě autorů i zaslouži lé české naklada-tele, jako Fr. Borového a j iné?

No budiž. Někteří exulant i tu jsou, např. Jan Čep nebo Ivan Blatný. Po-t lačení je j ich díla po válce a zejména po únoru 1948 je ovšen opsáno ob-vyk lým p leonast ickým způsobem: " l og i ckým důs ledkem (ant ikomunis-t ického Cepová) zaměřeni byla Ce-pová izolace ve vývoj i naší poválečné umělecké tvorby" a "Emigrac í se (Blatný) vyřadi l z vývoje naší l i teratu-ry". N iko l i "by l vyřazen", ale česky správnější akt ivní způsob: "se vyřa-di l" . U autorů po l i t icky kontroverz-ních, přesto však zařazených, vůbec téměř vždy dochází k s lovním eska-motážím, jaké jsem popsal v první části t ohoh le č lánku. Tak život Zden-ka Bára v padesátých letech je po-psán následovně: "V 50. letech byl uvězněn, poté byl úředníkem." Na-h lédnut ím do Slovníku českých spi-sovatelů (S i x t y -E igh t Pub l i shers , 1982) zj ist íme, že Bár byl "v ta jném po l i t i ckém procesu odsouzen. Při zatčení zabavi la po l ic ie řadu rukop i -sů, které autorov i n ikdy nevrát i la a které jsou tedy ztraceny... V r. 1968 se akt ivně podílel na re formním kurzu Pražského jara, především v ostrav-ském kraji. Od r. 1970 zákaz publ ika-ce." Podobně z jemněn je osud básní-ka Jana Dokul i la: "V 50. letech byl uvězněn, 1967 rehabi l i tován." U re-habi l i tace se zdůrazňuje (pozůstatky kul tu osobnost i?) , že k ní došlo " také zásluhou př ímého svědectví arm. generála L. Svobody. " V to ron tském slovníku se čtenář dočte víc: "V čer-venci 1950 unik l před zatčením a skrýval se do r. 1957, kdy byl vypátrán a odsouzen na dvanáct let do vězení." To jest: víc o d ramat ickém osudu pá-tera Dokul i la, nic však o hrdinství generála Svobody, uvedeném v Lexi-konu patrné proto, aby se vrhl papr-seček př íznivého světla na postavu, pod jej ímž prezidentováním nastalo v Čechách l i terární temno, jakého země nikdy předt ím nepoznala.

Mohl bych o takových mal ičkos-tech pokračovat d louho — u emi-granta Viktora Fischla se např. ne-uvádějí jeho knihy vydané vemigrac i , u Bedř icha Fučíka se naprot i t omu jmenuje Sedmero zastavení, 1981, což nemůže být přece nic j iného, než exi lové vydání pana Jadrného-Pokor -ného. Kr i ter ion zde snad je, že Fučík žil a zemřel v Praze, kdežto Fischl žije a nezemřel v Izraeli? Nevím. Mohl bych pokračovat, ale tyh le obl igátní marx is t ické zkresleniny by asi nevy-vážily fakt, že řada ex i lových nebo režimu nepř í jemných autorů v Lexi-konu je, že je j ích dílo je dokonce zhodnoceno s nejvyšší objekt iv i tou možnou v reálsocia l ismu a bib l iogra-fie je j ich knih vykazuje často jen menší s topy nejedl ismu. Jenomže ovšem...

Hledal jsem samozře jmě heslo

Václav Černý. Po Šaldovi náš nespor-ně nejvýznamnější l i terární kr i t ik a histor ik, autor ve leznámých Pamětí a řady vědeckých knih o české a o ro-mánských l i teraturách, mez inárodně slavný objevi tel za z t racené považo-vaných dramat Ca lde ronových a pra-cí Lomonosových atd., atd. Tedy osobnost , jež musí projí t sebepřísněj-ším měří tkem kvality.

Hledal jsem, a našel jsem hned dva: Václav Černý (1), 1862-1941, překla-datel z f rancouzšt iny a l i terární histo-rik. To však není náš Václav Černý, nýbrž jeho, j istě také významný a nadmíru záslužný, včas ovšem zesnu-lý otec. Potom Václav Černý (2), 1864-1894, herec, básník, překladatel , ze-jména ang l ické poezie. T o taky není on. Před těmi to dvěma Václavy je Karel Valtr Černý, po n ich je Jan Čer-ný-Niger , bratrský teo log z p ře lomu 15. a 16. století. Náš Václav Černý se tedy do vědeckého s lovníku České akademie věd nekval i f ikoval, ačkol iv — nebo protože — býval jej ím členem.

Jenom tam vlezl někol ika zadními vrátky. Úspěšné propašování, jež un ik lo ško ldozorcum? Nebo snad papalášský zásah v poslední chvíl i , zuřivé pře lamování polov iny knihy, při němž n ikoho nenapadlo pátrat po s topách z loducha v j i ných heslech? Možná schválně nenapadlo? Tak to asi bude. O Černém jsou tot iž zmínky v heslech j i ných autorů nebo časopi-sů. Tak v hesle F. Borový se dočteme, že Josef Hora zařadi l do kn ižn ice Postavy a dílo také práci V. Černého a že nakladatel Borový vydával Kritický měsíčník, red igovaný V. Černým. Heslo Časopis pro moderní filologii nám zase prozradí, že tam různá díla uveřejňoval V. Černý. V hesle Česká akademie věd je V. Černý uváděn jako člen. Podle hesla Čin ( lev icovězamě-řený časopis před 2. světovou válkou) přispíval do něho i V. Černý. A v hesle Družstevní práce se uvádí, že předse-dou ediční rady toho to významného nakladatelství byl jednu dobu V. Čer-ný. Toh le všechno jsem našel podle Rejstříku jmen, kde je Václav Černý rovněž "zapomenut " , a aby si ho čte-nář nesplet l s Václavem Černým (1) a Václavem Černým (2), je za jeho jmé-nem v závorce (n. 1905). A když už jsem u nesrovnalostí : zato v Rejstříku není uvedena stránka, kde se náš Václav Černý rovněž vyskytuje: v hes-le Karel Čapek na str. 384 je zmínka o Černého práci Karel Čapek.

Takže tak to máte. Slovníků z roztr-ženého pyt le habaděj, j enom nevím, zda uspokoj í ono Leninovo volání po "obohacení paměti každého, kdo se učí, znalost i základních skutečnost í . " Je to jako kdyby ve s lovníku amer ic-ké l i teratury nebyl Henry James, pro-tože emigroval , nebo T. S. Eliot, pro-tože k romě emigrace byl taky si lně konzervat ivního zaměření. Všechny tř i s lovníky, a lze předpokládat že i ce-lá ta s l ibovaná záplava s lovníků dal-

ších, potvrzuj í s tarou sku tečnos t : v impér iu SSSR se, pokud jde o l i tera-turu, od dob Sta l inových nic podstat-ného nezměnilo; humani tní vědy, přes mravenčí práci mnoha schopných vědců, nemohou být víc než pseudo-vědy; práci těch p i lných a kval i f iko-vaných pracovníků nakonec vždycky znehodnot í těžká ruka st ranovlády. Následky po l i t r uckých zásahů nejsou ovšem tak vážné, jako když Stal in ne-bo kdo před lety rozhodl , že kyber-net ika je buržoázn i pavěda, a SSSR žalostně zaostal ve vývoj i vědy, která

ze všech nejvíc přetváří současný svět; nebo když akademik Lysenko za-kázal mendel ismus, protože Mendel byl kato l ický mnich a per definitionem to tedy musel být vědecký obskuran-tista, z k teréhožto vědeckého zásahu se sovětské zemědělství dodnes ne-vzpamatovalo. Tak vážné následky po l i t ruckých zásahů do Lexikonu české literatury nebudou. Jenže kdo vi. Všechno, co lze říct, je vlastně jen tol ik, že následky těchh le zásahů se nedají měřit na tuny pšenice nebo na mi l ióny korun z t racených v inou ne-dokona lého řízení ekonomiky .

•

PRAŽSKÉ UZENÁŘSTVÍ

638 Queen St. West, T O R O N T O . O N T . , M 6 J 1E4

Tel.: (419) 364-1787

Služba čtenářům

Češka, 38, atraktivní, vzdělaná, mlu-vicí anglicky, rozvedená, by si ráda dopisovala se svobodným mužem z Kanady, USA nebo Austrálie. Zn.: "Manželství možné".

29

Marta Procházková

Uklízečka Když se ráno probudí te do t icha,

obvyk le to něco znamená. Třeba, že začala zima. Vyskoč i la jsem, roztáhla závěsy a skutečné — střechy i u l ice Merseburgu svít i ly bíle a ze zachmu-řeného nebe padaly obrovské, roz-pláclé kusy sněhu. Takovým v ločkám bab ička říkávala sedláci.

Škoda, že jsme zapomněl i vzít Hon-zovy boby, zatouži la jsem, měl by se ce lý den č im bavit. Ale p last ikový pe-káč odpočíva l v Praze ve sklepě. Má-me smulu .

Znovu jsem vyhlédla z okna po sní-dani. Starý Merseburg vypadal pod sněhem pěkně. Málem čistě. Z naše-ho sídl išťátka, vk l íněného do samot-ného st ředu města, by lo náměstí na dohled. Pohledné prostranství, kde byl h is tor ický kostel obk lopen řadou doce la hezkých nových d o m k ů s rů-žovou a bí lou omí tkou, pod s tudenou peř inou mlčelo. Tu a tam se mezi do -my tyč i la kamenná vež či zby tky o -pevnění, o kus dál se rozkládala po lo-zbořená katedrála ještě z dob, kdy svatý Václav posílal ročně do Němec sto volů. Merseburg právě slavil 1.100. výročí svého založení — na p lakátech označované jako t isíci leté výročí měs-ta Karla Marxe — ale úprava do krásy daleko nesahala. Už za rohem bylá vymlácená okna ve s tarodávných do-mech chy t ře zakryta přek l ižkou s bíle nakres lenými okenními rámy.... co kdyby př i je l kameraman ze Západu, že?

Př ímo nad námi dřepěl na vršku městský zámek, nyní sídlo strany a muzea. Jednou v tom nebude žádný rozdíl. Podívala jsem se na věž s ru-dou hvězdou, odkud zaznívaly údery věžních hod in — devět. Pod námi me-zi paneláky se objevi ly první německé děti s lyžemi. Rozhodla jsem se; neví-dáno o dvacet marek.

Pojď, Honzo, obleč se. Půjdeme ven a koupíme nové boby, co říkáš? Dostaneš dáreček, když sněží — ale zase dneska nebude žádná zmrzl ina, jasný?"

Souhlas i l a kvapně j smesevyp rav i -li ven, chtěla jsem se ještě zastavit u souk romého pekaře pro housky. Ne-uspěli jsme, f ronta žádná, či l i by lo vy-prodáno. Ať. Zato ve Spor tu měli dět-ské pekáče vyrovnané až do stropu.

Sněžit nepřestávalo. Odmít la jsem ch lapečka táhnout na bobech po chodníku a doťapal i jsme břečkou až zpátky před dům. Děti na lyžích bez-radně postávaly, sníh byl mokrý, těž-ký a lepil se. Prostě to nešlo. Posadila jsem kluka na pekáč, odst rč i la s ko-pečka a vyry l za sebou h lubokou čer-nou brázdu. Při dalším pokusu ujel metr a zvrhl se do směsi sněhu a blá-ta, což se mi na rozdíl od něho nelíbi-lo. Pračku jsme na ubytovně neměli. Navrhla jsem na čerstvé zakoupené

30

boby raději zapomenout a místo zmrz-l iny jsem nabídla dítět i sněhuláka.

Vybra l i j sme si místo př ímo prot i naším dveřím a konečně se nám zača-lo dařit . Plácat koul i by lo zjevně to je-diné, co se s mokrým sněhem dalo dě-lat. Měli j sme ji už pěknou, ducatou, dobrého půl metru v průměru, když se otevřelo okno v přízemí a soused-ka Helena nás pozvala na kafe.

Dých la jsem si na prsty, zhodnot i la Honzovy promáčené rukavice, a př i-jala. Koul i i boty jsme nechal i kde by-ly a vstoupi l i jsme do bytu, zrcadlové podobnému našemu. Byl j enom o ně-co zdobnější, protože Helena pobýva-la v Německu častěji. Ta milá, hovor-ná a po společnost i prahnoucí dáma byla manželkou zástupce šéfa mon-térů, ale nepoznalo se to. Proti mně byla pouze znatelně lepší hospodyně; Honza dostal ihned horkou polévku, my ženské panáka místního řezané-ho brandy a kávu.

Jedna návštěva tam už byla — uklí-zečka. Dívka Sylke, ucourané, ši lhavé stvoření, se motala po paneláku uby-tovny celé dny s kýb lem a hadrem, a-níž by to bylo příl iš znát. Ráno jsem občas v po lospánku slyšela k lapnout dveře, to uk l izečky vynášely odpad-ky — ale moment , jaképak ukl ízečky? Poslední dobou jsem tady n ikoho j i -ného než Sylke neviděla.

Zeptala jsem se a pokud jsem doká-zala odpověď v šišlavém zdejším ná-řečí pochop i t , potvrdi la mi to. Je sa-ma na celý dům, jedna ukl ízečka je na mateřské a další odešla pracovat do továrny.

"Nez lobte se, Sylke, ale můžu se vás zeptat, jaký tady máte vlastně plat?" nahnula se k ní zvědavě Hele-na, v d ia lektu zběhlejší než já. Hube-ná Němka vyslovi la částku odpovída-jící asi našim osmi s tům ko runám a na naše účastné pohledy nereagovala nijak.

"A ve fabrice si ženský vydělají v íc?" dorážely jsme.

"Jo, asi o t řet inu. Jenže je to na směny."

Dívala jsem se na její uondaný pro-fil, ř ídké rovné světlé vlásky a kostna-tá ramena pod m o d r ý m pláštěm a u-važovala jsem, jestl i mi jí má být líto. "Ale přece," řekla jsem nakonec, "ne-chcete taky jít někam j inam? Toh le je dost dř iny za málo peněz."

"Možná. Já ještě nevím." Ta holka v sobě neměla vůbec žád-

ný elán. Chtě lo by to s ní zatřást a říct p robuď se; toho jsem se neodvážila. Kupod ivu se náhle rozhovoř i la sama. Snad zapůsobi lo tekuté teplo, snad jenom pocit , že se o ni někdo zajímá.

"Ale Rose, ta moje kolegyně, ta ne-odešla jen kvůli penězům. Spíš proto, že správce s náma opravdu špatně za-chází, mně už tedy taky jde na nervy ten jeho věčnej křik... je sprostej . Čas-to i vyhrožuje, že nás vyhodí . "

"Sylke, a to ho nedovedete seřvat?" zeptala se Helena.

Ukl ízečka pokrč i la rameny. "By lo by to ještě horší, vždyť víte, že je to bejvalej pol icaj t . A le je nás tu čím dál míň, ženský utíkají a sem je p rob lém někoho dostat, když málo platí."

"Takže vy to pak děláte všechno sa-ma," řekla jsem suše.

"No, " souhlasi la nevinně. " C o mám dělat? Teď jsme jen čtyř i , na každej barák jedna."

Odevzdanost východoněmeckého národa. "Nech j i ," řekla mi Helena česky, pozoruj íc mé pobouření . "Ona správci n ikdy s lovo neřekne, protože šéf je tu vrchnost , rozumíš? Typ icky německej přístup, držet hubu a krok." Změni la jazyk. "Sylke, ale snad byste si to přece jen měla rozmyslet. Jste mladá, to chcete celej život mejt scho-dy?"

Odpověď byla rozpačitá. Sylke se ohlédla ke dveřím. "Hlavně mu, pro-sím vás, neříkejte, že jsem tu byla, my se s várna tot iž nesmíme bavit, to taky zakázal."

"A proč?" neudržela jsem se. "Já nevím. My ho stejně nepos lou-

cháme, ale byly by zbytečný nepří-jemnost i . "

Nevysvětl i la tím nic. "Není to spíš z obavy o mravnost našich pánů?" ze-ptala jsem se Heleny, ale ta mě surově ujisti la, že téhle chud inky by si přece jen asi n ikdo nevšiml. Moudře jsem namítla, že z nouze čert i mouchy la-pá, ale Sylke, které byl náš český ho-vor d louhý, nás přeruši la nápadem.

"Možná, že je to za trest. Chtěl na nás, abychom vám prohlížel i skříně, ale my jsme to odmít ly. Kdyby se něco ztrat i lo, bylo by to pak na nás."

Charakter správce mě nepřekvapi l . Znala jsem ho — velice odporný esté-bácký typ bez záblesku intel igence; někdo, koho opravdu v životě nena-padne, že s l idmi se dá vycházet j inak než po zlém. Ze všech sil se snažil škodit . V touze nalézt pašovaný kon- t raband (do něhož mu vůbec nic ne-bylo) vydal už zákaz zamykání skří-ní — načež si chlapi pořídi l i ocelové tyče a zámky — a byl dokonce jednou přist ižen, jak se do takové skříně do-bývá zezadu. Nepřekvapi lo mě, že n ikdo prostě neměl žádné právo, vě-děla jsem, kde ži ju — překvapi lo mě, že tyh le bezmocné ženičky dokázaly říci ne.

"To je od vás hezký, Sylke," prohlá-sila jsem a Helena jí nalila druhé štam-prle. "Tak se sakra neboj te a houkně-te na něj taky!"

Neodpověděla, ale brandy vypi la s povděkem. Poslušnost prostého l idu v této části zeměkoule je vrost lá do krve, asi jsme chtěly mnoho. Dívka Sylke ani nezvedla oči, když mě ne-směle požádala, abych jí příště přivez-la velký krém Nivea, sen všech výcho-doněmeckých uklízeček. Slíbi la jsem a př ichystala se k odchodu, dítě se dávno nudi lo. Sbírala jsem naše oble-čení, když jsem si náhle vzpomněla na boby pod oknem. Vykouk la jsem na

Věra Rollerová

Zpověď playgirl svého věku Kol ikrát už jsem tuh le hru hrála.

Rtěnku ma lounko rozmázlou, make- up, který nezastírá a nevybízí, oči pl-ny zájmu, ústa t roš ičku pootevřená. Je to prý sexy...

P layboye do hry neberu. Jsou pří-liš egocentr ič t í . Jen občas, abych je skrouh la a nemyslel i si, že j im ženský svět leží u nohou.

O sobě říci jen málo. Aby by lo vidět, že ie o čem povídat. Ale zase ne moc. Přílíš intelektu může z rozkošné hříč-ky udělat ponurou esej.

Poslouchat. Ano, to je pro hru nej-důležitější. Umět poslouchat . Histor-ky a příběhy o tom, jak ON je geniál-ní. Třeba je. A při vyprávění, gest iku-laci, se ho nenápadné dotknout . Jen malounko. Má-l i kůži suchou a tep lou nebo studeně lepkavou. Kol ik vztahů a her už skonč i lo na tom, že dotykové sympat ie se prostě nedostavi ly! Asi je na to "body chemist ry" . Nevím. Dů-ležitější je magnet ismus. Ten, který v davu lidí stočí nejen oči, ale i tělo k tomu, který by mohl být prot ihrá-čem.

Gesto ruky, kterým př ih ladím vlasy, musí být promyšlené. To není odho-zení kadeře ve větru, to je klouzavý pohyb, který musí vybídnout : Pojď, zkus to taky! Každé gesto musí být p lné sl ibu, přísl ibu něčeho, o čem on neví, že nebude. Nebo bude?

Nevím to ani já. A přesto tuh le tisí-c i letou hru tak ráda hraju. Hru pro hru. Finále není důležité. To, že po-znávám, to důleži té je. Vědecké zkou-mání reakcí. Přihrávka — smeč. Ša-chové tahy kombinované s ř íkankou Jedna dvě, Honza jde... A když pak za sebou zavřu dveře své pevnosti , kdy jsem samot ince sama, pak si můžu režírovat své představení dál.

Atavist ický dotek. Ano, je to ata- vismus. Neměnný rituál. Je důleži-tější a hlubší, než třeba políbení. Bo-že, l íbáme se dnes s přátel i na potká-ní! Ale zkuste někoho pohladi t — je v tom víc mrazení kolem páteře, víc sta-

ullci a tak nás Helena, míchající v ku-chyni omáčku, za chvíl i našla — jak živý obraz. Sylke zírající jedním okem do hrnku a d ruhým na láhev, a já s o-tevřenou pusou a s p lnou náručí ka-bátů tupě civící z okna.

"Co je," přistoupi la ke mně energic-ky. "Snad ti ty boby někdo neukrad?"

"Ne," odpověděla jsem s t i chým smíchem. "Ty boby ne. Tu koul i . "

Je mi líto, že jsem krém Nivea příště Sylke zapomněla přivézt. Ale něco pravdy na tom je, že na poslušné, ne-hezké a podrobené lidi — a země — zapomínáme snadno.

Možná neprávem.

ženého dechu, než v čemko l i j iném. Nesmí být idiot. Blázen ano, idiot

ne. Také ty, co mají doma unavenou manželku, se k terou se nudí, neberu. Nebylo by to fair.

Jsou jen dvě skup iny mužů: přátelé, kamarádi, kolegové — a ti druzí. Jen z těch d ruhých se vybírá, jen z těch, kteří nebyl i zařazeni do skup iny prv-ní. Přeřazení z druhé skup iny do první možné, z první do d ruhé vyloučené.. .

Za zavřenými dveřmi si d i r igu ju dal-ší věty symfonie. V t i chu se rozléhají němé akordy něžných houslí a hobo-jů, žesté ohlašují b i tvu — a t ympány temných vášní.

Hra l idské dycht ivost i . Jen neříci, po čem ta dycht ivost je. Jen n ikomu, ani sobě nepřiznat, že ta hra je v hle-dání prot ihráče. Toho, který hru zná a může vyhrát, jen když ta t isíci letá pravidla prohlédl . Vlastné v hledání spoluhráče, protože vyhrát se dá jen v dablu.

Jenže — to je právě ta hra. Nikdy partnerovi nemůžeš říci, že hra spočí-vá ne v tom, aby se předváděl, jak jen O N Je zástupcem toho si lného pohla-ví. Že ta hra spočívá v tom, aby on mne přesvědči l , že jsem, kdo jsem: tvor rodu ženského.

Až za branou mé pevnost i si reží-ruju dál. Přehrávám video-záznam hry. A opravuju. Vracím. Ne, tos ne-měl říkat. Teď jsi měl přece říct úp lně

j iná slova! Nenapsaný scénář, kde slyšíš falešné zvuky slov. Copak je to tak těžké sledovat akord harmonie?

A pak ze sebe spoušt ím šust ivou oponu šatů. To představení, které moh lo být určeno jemu, dohrávám sama. Jako už tol ikrát . Sprcha a chla-divé plátno postele. Lampa nevytváří vábivé stíny, ale ostrý kužel světla, který míří na stránky rozečtené de-tekt ivky. Vrah není důleži tý. Log ika jeho hledání je důležitá.

Jako logika této hry.

Služba čtenářům Programátor, 32 let, 170 cm, hl. k váž-nému sezn. vzdělanou dívku jemné tolerantní povahy, nekuř., tradičních morálnich zásad, se smyslem pro rod. život, která dává přednost klidným večerům nad knihou před životem ve společnosti. Zn.: Kalifornie — Silicon Valley.

Žiji v záp. Německu a ráda bych navá-zala krajanský kontakt na severoame-rický kontinent. (Češka v Kristových letech.) Zn.: Vzdálený hlas.

Husákovo kádrování ...Je třeba zvýšit ochranu občanů před témi.

kdo ohrožují jej ich bezpečnost, přisně stihat kri-minální živly, každého, kdo narušuje naše záko-ny a social ist ický pořádek. Nedovolíme nikomu, aby porušoval naše zákony, podrýval náš poli-t ický systém, naše social ist ické zřízení, byť by se maskoval sebehonosnéjšími frázemi o svobodě, demokraci i a takzvaným bojem za lidská práva. (Potlesk)

LP desku skupin české Nové viny, která vyšla v Itálii pod názvem "CZECH - TILL NOW YOU WERE ALONE!"

je možno objednat či přimo zakoupit:

Itálie: Rodolpho Protti, Via del Maglio 8, 33170 Pordenone, tel.: 434 27046

Rakousko:

Tom Cat, Stumpergasse 51, 1060 Wien, tel.: 57 79 213

NSR:

Ata Tak Medien, Fiirstenwail 64, 4000 Düsseldorf 1

Holandsko:

Bodisque, Harringpakkerssteeg 18, 1012 LR Amsterdam

Francie: Illusion Production, Rue Pierre Curie 15, 14120 Mondeville USA:

Wayside Music, P.O. Box 6517, Wheaton, Maryland 20906 nebo

Idiosyncratics, P.O. Box 24644, Ventura, CA 93002

Kanada: Jiří Neduha, 1278 Lawrence Av. West, M6L 1A3 Toronto, Ontario,

tel.: (416) 244 1524

31

špatně časovaný běženec

Dopisy

Před nedávnem se mi dosta la do rukou knížka O ty Ulče "Špatně časo-vaný běženec". Román je polof ikcí , k terou lze jen těžko zařadi t do někte-ré škatu lky l i terárních útvarů. V knize se odví j í př íběh hlavní postavy romá-nu, posrpnového emigran ta Komen-dy, parale lně prok ládaný ret rospek-t ivním poh ledem na jeho život v před-invaznim Českos lovensku. Děj oži-vují reálné př íběhy z amer i ckých soudních síní, které na první poh led nemají s obsahem knihy nic spo leč-ného. Ulč se prost ředn ic tv ím postav svého románu do týká prob lémů, kte-ré s sebou " o d c h o d do emigrace" př i -náší. Hlavní postava románu, Pravo-slav Komenda, kdysi redaktor praž-ského deníku "Zářný cí l", nyní za-městnanec amer ického v ládního úřa-du ve Wash ing tonu, jeho románoví přátelé, ale i převážná většina skuteč-ných, nerománových , po l i t i ckých, a v nemalé míře i e k o n o m i c k ý c h u-prchl íků, je postavena před "prob lém" svobodného rozhodování . Komenda, tak jako někteří u tečenc i z reálného světa komun is t i ckého b lahoby tu v českos lovensku , volí J ISTOTU. Pro-sadit se v jakékol iv oblast i souk romé-ho podn ikán í ve Spo jených státech není rozhodné lehké. Pud sebezá-chovy a železná koši le zvyku, k terou by l nucen oblékat v Československu, zvyku na to, že tota l i tn í systém vodí svoje pos lušné občánky za ruč ičku, nakonec vedou K o m e n d u k rozhod-nutí, stát se ko lečkem v soukol í ame-r ického v ládního byrokra t i ckého a-parátu. V obdobném prostředí se ko-nec konců pohybova l ce lkem úspěš-ně i doma v Praze. Jak autor kn ihy, Ota Ulč, t re fné c i tu je s lova Er icha Froma: Svoboda je břemeno — bře-meno rozhodování. A s t ímto břeme-nem po celý děj románu zápolí nejen Komenda, ale i jeho f ikt ivní přátelé. A také většina lidí, kteří se oci t l i za hran icemi země, kde k cestě do za-hraničí je zapotřebí vý jezdních do lo -žek.

Na Ulčové vypravěčském sty lu je poznat zkušeného novináře a spiso-vatele. S úžasným smys lem pro za-chycení detai lů, vyst ih l Ulč — snad lépe než kdo j iný před ním — si tuaci u tečenců z Československa. Děj ro-mánu má spád, d ia logy jsou psány svěží, hovorově správnou češt inou. Přechod k parente t ickým statím o prakt ikách amer ického soudnic tv í působí až překvapivě lehkým a nená-s i lným do jmem.

Ulčovi se podař i lo pos tupnou gra-dací děje dosáhnut toho, že čtenář kn ihu doslova zhl tne za jeden či dva večery. A to se o řadě kn ih vydáva-ných v exi lu — o kn ihách publ ikova-ných v Českos lovensku nemluvě — dá jen těžko říci.

Dopis od Jaroslava Javorského Za sebe i za celou moji rodinu Vám

srdečně děkuji za Vaši gratulaci k mé-mu "znovuzrozeni" a za všechnu Vaši snahu, kterou jste Vy — tam za velkou louži — projevili v tom dlouhém boji za mé vysvobozeni z komunistického žaláře. Vědomi, že na mne mysli lidé i v tak vzdálené zemi, mi pomáhalo překonat všechny útrapy. Tím děkuji i všem Vašim čtenářům, těm, kteří se na řízeni mého osudu kladně podíleli, i těm, kteří byli myšlenkami se mnou.

Jaroslav Javorský, Německo

Neschopnost se zbavit diktátorstvf Čítam rubriku listov 1. čísla Západu

1986. čítam raz, čítam dva — a očiam neverím: hneď dvaja pisatelia tam kritizujú Jiřího Svobodu a jeho tvorbu a jeden z nich sa priamo domáha, aby bol vyexpedovaný "domov", do rúk rodnej strany.

Čím sa previnil, čo vykonal nepria-teľ ľudstva Jiří Svoboda? Nepracuje! Totiž nepracuje v tom zmysle, ako si pradstavujú odchovanci marxistické-ho systému. Odkedy žijem v tejto ze-mi a čítam jej tlač, nevidela som ešte nikdy, aby sa ktorýkoľvek z jej obyva-teľov dovolával vyhnania marxistov a im podobnej čvargy do ich duchovnej vlasti, SSSR, hoci osoh tu z nich nie je žiadny: naopak.

Jiří Svoboda "nepracuje" — ale možno, že svojimi knihami, čo aj vy-stavenými toľkým kontraverziam, priniesol svetu viac úžitku a rozptý-lenia, ako spisy rôznych "klasikov" a neklasikov marxizmu, ktorí sú iba nudnými slovnými plevami a neslúžia vôbec k ničomu. Najstrašnejšie je však konštatovanie, že samozvaní sudcovia Jiřího Svobodu ani v demo-kratickej zemi nie sú schopní zbaviť sa svojho diktátorského myslenia...

M. Krízalová, Kanada

K návštěvám diktatur Časopis Západ vždy čtu s velkým

Na závěr jsem vybral k rá tkou stať z druhé kapi to ly románu:

"Kdyby měl kádrovák před sebou horu mater iálů, každý svazek j iný o- sud, Komendu by si k l ikvidaci nevy- bral. Rovněž by ho neurč i l k m imo-řádné kariéře. V t ř ídním boji , v tom fur iózním úsilí, kde, když se kácí les a létají třísky, a kde, když se i sekyrář i občas poškodí, či dokonce u tnou vlastní okončet iny , bývá neutrální hu- mus, jenž doba z loby zř ídka zasáhne. A t ih le nezasažení stat isté plní důle-ž i tou spo lečenskou funkc i — oni jsou bází národa a l idu, jehož jménem se vůdci zapřísahají, jenž okna ozdobí, projevy odt leská, a popravy odsou-hlasí. Věru zmalebňuj í státní scénu."

Ota F. Černoch

zájmem, i když občas nesouhlasím s názory některých pisatelů. Svět je velký, Kanada je naštěstí svobodná země a je tu místo na všechny politic-ké, ekonomické a sociální názory.

Článek Václava Táborského o Gua-temale v čísle 5/85 jsem (bohužel?) nečetl. Avšak podle dopisu Jiřího Ko-zelky v čísle 1/86, pan Táborský tu zem popisuje jako "zemský ráj to na pohled". Popisovat takto diktatutu, která systematicky vyvražďuje celé vrstvy svého obyvatelstva, je vrchol cynismu. Návštěva takovýchto zemi může být omluvena jen ignorancí nebo bezohlednosti. Do takových zemi, jako je Kuba, Chile atd. se ne-jezdi na výlety. Sám jsem přijal cestu do Guatemaly jedině za účelem po-skytnuti, jménem mezinárodního a kanadského odborového hnutí, fi-nanční a morálni pomoci zaměstnan-cům tamější továrny, která se zavíra-la. Stovky lidi tam předtím ztratilo zaměstnáni a jejich mluvčí byli brutál-ně zavražděni anebo zmizeli beze sto-py-

Avšak co se mi skutečně zhnusilo, je hypokritický útok pana Táborské-ho proti Amnesty International a Vaše rozhodnutí věnovat jeho výmluvám dvě dalši stránky Vašeho časopisu.

Amnesty International si to neza-slouží. Je to jediná organizace na svě-tě, která bojuje proti perzekuci bez ohledu na politické zabarvení, a po-mluvy proti ní nejsou hodny Vašeho časopisu.

Karel Bauer, Kanada

Vliv sprosťáren na počet předplatitelů Důvod, proč Vám píšu tyto řádky, je

článek Václava Táborského, který ozdobil obsah Vašeho časopisu před několika lety pod výše uvedeným ti-tulem. Nevím, kolik předplatitelů jste ztratili, doufám, že ne mnoho. Zato ve mně jste získali doživotního odbě-ratele Západu, už proto, že obdivuji Vaši odvahu i smysl pro humor, které-ho je dnes ve světě tak hrozně málo!

Ten článek se mi Ubil tolik, že jsem si ho schoval na památku, jako vzác-ný "collector's item".

A. Jura, USA

Master Card místo VISA? Jsem poinvazni Američanka. Ne-

musela jsem se tedy normalizovat, máme výhodnou smlouvu předváleč-nou. Zažádala jsem si tedy o návštěv-ní vízum podívat se na rodnou Prahu a na příbuzné. Vízum mi nedali.

A tak jsem se s tím svěřila svým americkým spolupracovníkům, že jsem nedostala VISA.

"Why didn't you use Master Card?" divili se.

Květa Řípová, USA

32

Propagace knihy hodná Inzerce Uverejnenie článku Iľju Čičváka

"Prečo sa strana doma bála" a to do- konce v rubrike Literatúra (č. 2/86. str. 32) je dôkazom toho, že ani redak-tor ani redakčná rada Západu nie sú za svoju prácu platení. Keby boli, dali by si tú prácu a prečítali by si takzva-ný "román" Čičváka Vyvolávanie slnka, o ktorom si sám autor pel na seba samochválu. "Mladý junák" a začínajúci "autor" sa snaží prostred-níctvom solídneho časopisu předat brak, který vydal vlastným nákladom a ktorého propagáciu by mal robiť prostredníctvom inzercie a nie na stránkach časopisu, do kterého pri-spievajú naozajskí spisovatelia. V 60. rokoch som sa pohyboval v sloven-ských spisovateľských kruhoch, kde však o "mladom junákovi" Čičvákovi nebolo ani chýru. Nabudúce si mož-no dá redaktor Západu väčší pozor a poinformuje sa dokonalejšie o tvorbe svojich dopisovateľov. I keď mu pre-dom večer ztrávený nad Čičvákovou knihou nezávidím.

T. Poničan, Kanada

Animovaný svět Jana Švankmajera Ve zmíněném článku (č. 2/86) píše

Jan Uhde o ' Švankmajerově vynikají-cí filmové povídce Zahrada". Rád bych autora touto cestou upozornil na to, že Zahrada je filmem vzniklým na základě cizí literární předlohy, a si-ce mé povídky Živý plot, otištěné nej-prve kdysi v Plameni.

Na scénáři k filmu jsem s Janem také pracoval. Kvality filmu jdou při-rozeně jen na konto Švankmajera, film je v ČSR prakticky od svého vzni-ku zakázaný, po světě se však, pokud vím, stále promítá. Nezmiňuji se o svém autorství, kvůli přesnosti infor-mací, jak se říká, ale z prosté osobní ješitnosti, protože považuju text Živé-ho plotu Zahrady za jeden z těch, které se prostě povedly. Děkuju za pochopení.

Ivan Kraus, Francie

Nová kramářská píseň Dovoluji si vás upozornit na malou

nesrovnalost. JUDr. Ivo Jahelka ještě do května 1985 (kdy jsem emigroval) veřejně vystupoval jak v čs. TV, tak i v rozhlase. Slyšel jsem s nim také v těchto sdělovacích prostředcích dvakrát interview. Hovořil o tom, že nemá zájem pracovat jako profesio-nální písničkář. Pracuje jako právník. Náměty na své písně čerpá ze své pra-xe a z archivu. Mezi mladými lidmi v ČSR je velice oblíben. Rozhodně není pouze trpěn po hospodách.

Už v Československu jsem se těšil na dobu, kdy se mi "venku" dostane do rukou svobodný tisk. Když jsem přiletěl do Kanady, vrhnul jsem se na vše, co bylo k máni. A celkový dojem? Zklamáni. Z větší části je na přetřesu otázka srpna 1968. C opak se čas od té

doby zastavil? Existují současnější problémy. Přichází další generace emigrantů. A většině z nich jména ja-ko např. Lederer nic neříkají. Tím mé-ně jsou zvědavi na jeho osobni zážit-ky a pocity z let 1968-69. Problemati-ky té doby, neustále publikované, je prostě už hodně.

Ivo Rohan, Kanada

Raději recenzi Čtu Váš časopis rád, děláte to ve-

směs dobře. Ale co jste se to najed-nou zbláznili a uveřejnili v dubnu 1986 na výsost trapný článek Ilji Čičváka "Prečo sa strana doma bála (jedného románu)"? Vždyť to není nic jiného než inzerát — tak se to má jako inzerát označit a účtovat. Konkrétně: tady je člověk, který sepíše opus "Vyvolávanie slnka", nakladatele nesežene, vydá si to tedy sám pod firmou Spoločnosť priateľov slovenskej literatúry a teď si o sobě ľ Západu píše, jak v r. 1963 ako mladý nádejný spisovateľ vytvořil veledílo, že komunisté se toho tak báli — ano, báli — že publikaci zabrá- nili. Leč teď se jim ukázalo: o román projevily zájem prestižní instituce jako Harvard v Americe a Oxford v Anglii. Přeloženo do reality: mnohé univerzitní knihovny kupují všelicos, tedy i produkty tzv. vanity press.

Západ by se měl za tuto nehoráz-nost čtenářům omluvit — nebo najít člověka, který by byl ochoten o Čič-vákově Slnku napsat nikoliv zdrcující recenzi.

R. Tachecí, USA

Pozn. redaktora: Západ nezávislou recenzi obdržel,

dal ale přednost osobnímu sdělení autora, což asi byla chyba.

Potřebný text Vyřiďte mé pozdravy panu Arnoštu

Wagnerovi. "Jel bych tam zítra" (č. 2/ 86) je dobrý text. Potřebný. Dožije-me-li se toho, setkáme se na náměstí Jana Palacha.

Ivan Medek, Rakousko

Petrolejový teriér Jsem přívržencem nemravností

v Západu, ale protivníkem reformy českého pravopisu. Už ta poslední mě dodnes mate. Cizí slova se mají psát tak, aby se poznalo, že jsou cizí a z ja-kého jazyka pocházejí. V časopise Der Spiegel byl nedávno Článek o tom, že demokratizace (demogratiza-ce?) jazyka vede ke zblbnutí. Uvádím příklad, na který mne přivedl Karel Čapek: Airdale terrier — podle nyněj-šího pravopisu erdelteriér — snadná záměna s Erdôlterrier = nový název navržený češtině "teriér petrolejo-vý".

Jiří Rotter, Švýcarsko

Nesmiřitelně proti úplatkářství Rudé právo, 12. března 1986

Úplatkářství je založeno na zvrácené, social is-t ickému způsobu života nepřátelské morálce. Úplatkářství je výrazem spotřebního přístupu k životu, deformuje také social ist ické právní vědo-mi.

O úplatcích se mezi l idmi často hovoří. Lze se třeba doslechnout, že k při jeti na vysokou školu je prý nezbytné složit příslušnou taxu, že to či ono nedostatkové zboží se dá sehnat, ovšem s příplatkem, že v kterémsi autoservisu se bez "všimného" neuspěje, atd. V loňském rocezj ist i -ly orgány Sboru národní bezpečnosti v Česko-slovenské republ ice 977 trestných činů úplat-kářství. Nejvice stíhaných osob se snažilo pod-platit zejména zaměstnance státní správy. Počet trestně post ižených úplatkářů je bezesporu i přes vzrůstající tendenci dosud příliš nízký a ne-odpovídá obecnému názoru na rozšířeni tohoto nebezpečného prot ispolečenského jednání. Je to způsobeno i tím, že orgány činné v trestním ří-zeni úplatkářství obtížně odhaluj i a dokazují, při-čemž oznámeni občanů jsou jen sporadická. Je to ostatné pochopi te lné — ani jedna ze stran za-interesovaných na úplatku nemá zájem na odha-leni. Dosud je málo známé mezi občany ustano-veni trestního zákona o účinné lítosti. Podle něj trestnost podpláceni nebo nepřiměřeného úplat-kářství zaniká, jestliže ten, kdo byl o úplatek po-žádán a poskytl jej, to oznámí včas příslušným orgánům.

Úplatkářství neodstraníme jediným řezem, ale soustavným, usi lovným, každodenním bojem proti němu. Tento zápas spočívá v prvé řadě v nekompromisním odhalováni a potírání zbytků měšťácké morálky, všech jej ich dobře známých projevů. Zásadní význam má i soustavné zužo-vání pole působnost i těm, kdo se svých maio-buržoazních choutek nehodlají vzdát.

Jen prvotřídní kvalita Firma PROART pro Vás připravila doposud největší výběr české a slovenské audiovizuální tvorby: • FILMY — předválečné, poválečné i nejnovější produkce na videokazetách • TELEVIZNÍ POňADY — bohatá nabídka nejlepších pořadů Čs. televize • GRAMODESKY — oblíbené písničky, pochody, lidová hudba, pohádky • HUDEBNINY — rozpisy všech žánrů od vánočních koled až po velká aranžmá. Obsáhlý katalog obdržíte zdarma poštou na adrese: PROART, Video-Music Service, Postfach 1232, 8045 Ismaning b. München, West Germany.

33

Životní příležitost ie

v kanadské armádě

Vaše budoucnost závisí na Vás! Bližší informace o zařazení, nástupu, požadavcích a možnostech dostanete v nejbližším náborovém středisku nebo nás zavolejte na náš účet — jsme ve žluté části telefonního seznamu pod Recruiting.

Není lepší příležitosti!

Canada THE CANADIAN ARMED FORCES